Výňatek z knihy "Ústřední svaz československého studentstva v exilu 1940-1945" z roku 1990 od pamětníka Bohuslava Šulce o událostech nejen v období května 1941.
Členové výboru ÚSČS (Lubor Zink první zleva) s Edvardem Benešem (druhý zprava) v Londýně
Koncem května 1941 vydala protektorátní vláda výzvu k českým studentům, aby se dali zapsat na německé vysoké školy, a vypsala řadu stipendijních míst pro ty, kteří budou "vyhovovat podmínkám“. Reakce naší vlády v Londýně byla okamžitá a její usnesení bylo rozhlasem tlumočeno domovu. Studentům se kategoricky vstup na univerzity a techniky v Říši zakazoval. ÚSČS se plně za tento zákaz postavil, zaslal však prezidentovi, předsedovi a pěti členům vlády přípis, v němž zdůraznil, že by bylo dobře vedle negativní formy (zákazu), dáti usnesení vlády i pozitivní charakter, tj. říci našim studentům, co vláda pro ně udělá a jak jim bude po osvobození republiky upraveno studium, jaké budou mít úlevy, jaké poskytne sociální zaopatření atd. Mimo to jsme připravili následující komentář, který čs. sekce BBC vysílala jménem ÚSČS domů:
"Vládnímu usnesení, jež bylo oznámeno v těchto dnech v londýnském vysílání a v němž se zakazuje poslechnout nacistické výzvy k pokračování ve studiu na vysokých školách v Německu, vyslovuje ÚSČS plnou podporu a souhlas. ÚSČS považuje za nemorální a krajně oportunistické využít této chvíle ke studiu, když tisíce našich studentů úpějí v koncentračních táborech a věznicích, nebo stojí se zbraní v ruce v boji proti Německu a přinášejí četné oběti na životech v řadách čs. leteckých perutí. Zdůrazňuje-li vláda, že studenti, kteří uposlechnou nacistické výzvy, nebudou moci nikdy dostudovat na československých vysokých školách, pak jen plně podtrhuje důležitost svého usnesení. Českoslovenští studenti, kteří by se po tomto vládním usnesení dali zapsat na německé techniky a univerzity, dávají zřejmě najevo, že nevěří ve vítězství práva a spravedlnosti, že nevěří ve vítězství spojeneckých zbraní a že nevěří ve vítězství demokracie a v existenci nové osvobozené Československé republiky…, a tím se vylučují z našich řad. Víme, že život v českých zemích je v této době obzvláště těžký a že lid přináší četné oběti. Prožíváme však opět jednu z největších válek. Stali jsme se svědky boje na život a na smrt mezi světlem a tmou. Nikdo z nás proto nesmí v tomto boji zklamat – tím méně československý student! Naše studentstvo musí jít příkladem tak, jak tomu bývalo již tolikráte v minulosti. Při památce studentů-hrdinů 17. listopadu, při památce těch, kteří padli v leteckých bitvách, se zbraní v ruce v československém vojsku, voláme k vám – vytrvejte a nezraďte!“