Česká republika: „Autentický samorost západní civilizace“.
Česká republika je výjimkou mezi východoevropskými zeměmi v počtu věřících a je po Číně a Japonsku řazena mezi nejateističtější země světa. Současně bývá v průzkumech často řazena mezi nejtolerantnější země světa, s hlavním městem Prahou jako jedním z nejlepších měst podle kvality života. Je jedinou zemí Evropské unie z bývalého východního bloku, u které se nesnižuje kvůli ekonomické migraci počet obyvatel, navzdory tomu, že Češi mají osmý nejsilnější pas. Její romská populace je na tom, v porovnání s ostatními zeměmi, ve vzdělanosti a zaměstnanosti relativně nejlépe, přičemž celková nezaměstnanost v České republice je s 2,7 % nyní v EU rekordně nejnižší. Způsob rozdělení Československa je dáván za vzor při dělení státu a měny - nejen pro aktuální dění v Katalánsku. Evropská kosmická agentura uvádí jako prvního evropského astronauta prvního Čecha ve vesmíru, plukovníka Vladimíra Remka, který je nyní poslancem parlamentu EU, když byl zvolen jako nestraník za komunistickou stranu. Česká republika má pak ve světě internetových vyhledávačů stejně výjimečnou pozici jako Čína s Baidu.com a Rusko s Yandex.ru, když má silný domácí vyhledávač - Seznam.cz, který je o dva roky starší než Google.com.
Historicky 13 milionové Československo patřilo ve 20. letech 20. století mezi deset nejrozvinutějších zemí světa a bylo „mostem mezi západem a východem“, bez koloniální minulosti, bylo zemí, která od počátku podporovalo založení státu Izrael, jenž i jako první oficiální hlava státu, v tehdejší mandátní Palestině, navštívil jeho prezident Masaryk.
Na vývoji Československa se podepsalo, že v roce 1938 bylo zrazeno svými západními spojenci a poté okupováno nacisty. Což vedlo k přimknutí se k socialistickým východním spojencům v roce 1948, aby však v roce 1968 bylo jimi opět zrazeno a pak bylo okupováno bolševiky. Díky těmto událostem ve 20. století prodělalo silné charakteristické emigrační vlny:
- 1938 židovskou (0,2 milionu);
- 1945 německou (1-3 milionů);
- 1948 pravicovou (0,1 milionu);
- 1968 levicovou (0,25 milionu).
Čeští emigranti byli zpravidla vysoce kvalifikovaní a vzdělaní, kteří se rychle kdekoli na Západě bezproblémově asimilovali a jejich stopa sahá až k 50 % původu Ivanky Trump nebo 25 % původu Gal Gadot.
Téměř 100 let je prezidentským a státním mottem „Pravda vítězí“, reprezentující že pro českou společnost je důležité hledání pravdy skrze rozum a odkaz kazatele a magistra teologie Jana Husa - inspirovaného myšlenkami Johna Wycliffa -, který byl pro kritiku církve za zkorumpovanost v roce 1415 popraven upálením, přičemž uvedl:
„Nemohu-li já osvoboditi pravdy ve všem, alespoň nechci být nepřítelem pravdy a toužím smrtí odporovati souhlasu. Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky.“
Poprava Husa vyvolala bojová tažení na obranu jeho morálního odkazu Husovými následovníky - husity, jejichž hymnou byla píseň „Ktož sú boží bojovníci“ a centrem bylo nově založené město Tábor (podle hory Tabor v izraelské Galilei). Husité pak odrazili všech 5 křížových výprav s řádově 100 tisíci bojovníky proti nim jako kacířům. Přičemž proti mohamedánům bylo křížových výprav 9 s řádově 400 tisíci bojovníky. Nakonec husité vedle získané nezávislosti na papežství do světa rozšířili pojmy pro své inovativní zbraně jako pistol (píšťala) nebo howitzer (houfnice). A později se rozšířily z jiných příčin i další české pojmy jako budweiser (město Budějovice) a pilsner (město Plzeň) nebo kolach, polka, robot,a dollar.
Morální bída: příčina krizí a úpadků
Rozšířeným pohledem v ČR na často diskutovaný současný úpadek a nemorálnost Západu je, že při řešení problémů je třeba jej nejdříve pravdivě pojmenovat a pak léčit příčinu a ne příznaky, tak jak to ve 30. letech 20. století uvedl během hospodářské krize „český Henry Ford“, světový podnikatel v obuvnictví a československý politik Tomáš Baťa:
„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“
V Českých dějinách, v období blížícího se pražského jara, v 60. letech 20. století byl pak jedním z takových mravních osobních příkladů čin vynálezce kontaktních čoček a silonu Otta Wichterleho, vystihující tehdejší atmosféru směřující k „socialismu s lidskou tváří“ a který popsal ve své autobiografii Vzpomínky:
„Když v lednu 1964 přijelo do Prahy na oficiální návštěvu prezidium AV SSSR, byly na všech pracovištích připraveny expozice, vychvalující československo-sovětskou spolupráci ve vědě. Místo toho jsem však v našem ústavu připravil velmi názornou výstavku demonstrující, jak tato spolupráce vůbec nefunguje, a to především vinou sovětské strany. Prezident sovětské akademie Keldyš prohlásil, že to je prvé místo, kde mu místo předepsaných lží ukazují pravdivý stav. Požádal mě potom o zaslání informací a doporučení do Moskvy, což jsem poté udělal a v osmistránkovém dopise shrnul, se závěrem, že prapříčina je v sovětském totalitním a policejním režimu.“
Otto Wichterle byl také jediným českým poslancem, který idealisticky odmítal brát poslanecký plat a který po celý svůj život bránil zdravý lidský rozum, lidskou slušnost a toleranci proti zneužívání moci totalitním státem. K obdobnému zásadovému postoji v pravdě pak vyzýval i disident a pozdější prezident České republiky Václav Havel když v eseji Moc bezmocných uvedl:
„Člověk ... nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím… Ideologie – jako onen „alibistický“ most mezi systémem a člověkem – zakrývá propast mezi intencemi systému a intencemi života; předstírá, že nároky systému vyplývají z potřeb života; je to jakýsi svět „zdání“, který je vydáván za skutečnost.“
„Rafida“ vyhrává volby
Na pravdě tak Češi lpí a jsou citlivý na nedodržování toho, že „každý je majitelem svých názorů a má svobodu je komunikovat“, jak říkával jeden z otců zakladatelů USA James Madison. V říjnu 2017 tak vyhrál české sněmovní volby „český Donald Trump“ Andrej Babiš s anti-migrační politikou a pragmatickým euroskepticismem, který uvedl:
„Musíme bojovat za to, co zde naši předkové vytvořili, jestli bude v Bruselu víc muslimů než Belgičanů, to je jejich problém. To ale já u nás nechci. Nebudou nám říkat, kdo by u nás měl žít.“
V lednu 2018 pak budou v České republice prezidentské volby a hlavními favority jsou levicový současný prezident Miloš Zeman a pravicový bývalý předseda Evropské rady Mirek Topolánek. Miloš Zeman se dá označit za „euro-kemalistického“ bojovníka za pravdu a Mirek Topolánek je v mnoha ohledech jeho o 20 let mladší a pravicovější kopií vyznačují se také “rafida rétorikou“.
Rafida je arabský pojem znamenající odmítání legitimity (sunitské) islámské autority a vedení společnosti, která začíná mít v multikulturalismem postižených zemích Západu čím dál větší prostor s výhledem na nepotlačitelnost kvůli politické korektnosti, jejíž počátek podle českého prezidenta Václava Klause sahá do 60. let. 20. století - jak v roce 2013 ve své knize My, Evropa a svět uvedl:
„Výsledkem šedesátých let bylo, že se svět posunul výrazně doleva. Vedle řady pozoruhodných uměleckých výbojů, které jsou dodnes hodné ocenění, zůstaly po této dekádě už jen trosky oněch původních, ničím nezastupitelných hodnot, na kterých byla od svého počátku západní společnost založena. Kvůli tomu se zrodily generace, které vůbec nechápou význam celého našeho civilizačního, kulturního a etického dědictví, čímž se zbavily jakéhokoli kompasu pro své chování. Ztratily starost o minulost, a proto, což je jen zdánlivým paradoxem, i o budoucnost. Liberalismus si zprivatizovala a pro své politické cíle zdeformovala levice a obrátila jej proti svobodě, proti demokracii … politici se z taktických důvodů stahují z vážných debat. Mechanismus politické korektnosti znemožňuje formulování nekonformních názorů. Přesně o to usiloval George Orwell ve své knize 1984. Politická korektnost je založena na „netolerantním moralizování“ a je umožněna naší slabostí, rozpadem našich tradičních hodnot a jejich nedostatečnou obranou.“
Současný prezident Miloš Zeman v květnu 2017 při výročí znovuobnovení obce Lidice, kompletně vyvražděné nacisty v roce 1942 jako odplata za atentát na hlavního architekta holocaustu a potenciálního nástupce Hitlera, říšského protektora pro Čechy a Moravu Reinharda Heydricha, uvedl:
„To je právě ta zbabělost maskovaná jako multikulturní tolerance… jsme zbabělci proto, že často otevíráme náruč islámským radikálům, často mluvíme o toleranci vůči nim, často mluvíme o přizpůsobení se jejich kultuře, byť je tato kultura neslučitelná s evropskou kulturou.“
Miloš Zeman jako socialista dlouhodobě bojuje za práva žen a rovnost lidí a to z něj dělá přirozeného „anti-džihádistu“. V květnu 2015 výroční zpráva o islamofobii Organizace islámské spolupráce, uvedla na prvním místě, mezi největšími problémy pro Islámský svět, „výrok a postoje prezidenta ČR Zemana“ a až na druhém místě „uskutečnění a následky události v redakci Charlie Hebdo“. Tento výrok zněl:
„Za podobně motivovanými násilnými akty [útok na židovské muzeum v Bruselu] stojí islámská ideologie, a nejen jednotlivé skupiny náboženských fundamentalistů.“
Druhý favorizovaný kandidát na příštího českého prezidenta Mirek Topolánek pak v listopadu 2017 na konferenci Právnický salón před českou právní elitou zakončil svůj proslov:
“… Co je tedy právo šaría, které prosazují muslimské komunity v závislosti na míře penetrace a podílu na populaci? Ano, je to právo založené na nerovnosti. Na nerovnosti pohlaví, náboženství, etnika a společenského statusu. V souladu s právem šaría neexistuje svoboda vyznání, slova, myšlení, uměleckého projevu, tisku. Neexistuje rovnost mezi lidmi – káfir není nikdy roven muslimovi. Káfir má v zásadě tři možnosti: konvertovat, vyplatit se v podobě džizji, dnes jsou takto chápány sociální dávky liberálních evropských demokracií, nebo může být zabit. Neexistuje jednotná ochrana všech lidí. Spravedlnost je jiná pro muslimy, jiná pro ženy a nemuslimy. Neexistují rovná práva pro ženy. Ženy mohou být fyzicky trestány. Nemuslimové nemají právo nosit zbraně. Neexistuje demokracie. Ústava státu je podle šaría člověkem vytvořený dokument nevědomosti, džáhilíje, proto musí být podřízena právu šaría. Židé a křesťané jsou dhimmí – třetiřadí občané. Všechny vlády musí následovat právo šaría. Na rozdíl od výkladového práva šaría není výkladová, ani nesmí být měněna. Neexistuje zde zlatépravidlo chování, tj. čiň ostatním, co chceš, aby činili oni tobě. Stačí? Nebo mám pokračovat?
Islám tedy není jen náboženství. Jde o celou civilizaci s podrobným politickým systémem, náboženstvím a právním řádem – šaríou, obsahujícím právo občanské, rodinné, trestní a jiné. Je kodexem islámské civilizace. Jde tedy v zásadě o politický islám – islamismus, kompletní ideologii, která nikdy nebyla, není a nikdy být nemůže kompatibilní s právem naším a je do našeho práva neintegrovatelná. Pavel Rychetský sice může prohlašovat, že nemůžeme zakázat islám, abychom neporušili právo na náboženskou svobodu. To může mít pravdu. Jsem ale hluboce přesvědčen, že musíme zahájit velmi hlubokou a především odbornou právní diskusi a že musíme nakonec zakázat politický islám a právo šaría v naší zemi a postavit je mimo zákon. Stejně jako náš právní řád ostrakizuje propagaci fašismu, nacismu a komunismu, stejně musí postihovat i islamismus. Je to otázka přežití a uchování naší podoby práva a našich hodnot. K tomu nám dopomáhej Bůh.“
Oba tak jasně odmítají “nezápadní“ právo šaría, multikulturalismus a politickou korektnost. A neměl by tak činit ve všech zemích Západu přirozeně každý politik a volební kandidát a být tak osobním morálním příkladem? Západní civilizace je na kritickém myšlení a pravdě založena a pokud ji některé společnosti států Západu přestávají následovat, tak ztratí svoji původní vizi, důvěryhodnost a nezávislost. A nakonec přestanou být i součástí samotné západní civilizace. Jedno je tedy zřejmé. Ta část dnešního Západu, která však Západem i v budoucnu zůstane, bude následovat motto českých prezidentů „Pravda vítězí“.