Poselství Woodrowa Wilsona z 22. ledna 1917, když pronášel projev k senátu.
Mluvím jako jednotlivec, a přece ovšem i jako odpovědný přednosta veliké vlády a věřím, že jsem řekl, co lid Spojených států si přeje, abych řekl…
Navrhuji, možno říci, aby národy jednomyslně přijaly doktrínu prezidenta Monroea za doktrinu světovou: aby žádný stát neusiloval o rozšíření svého politického řádu v žádném jiném státu ani nad žádným jiným národem, a aby naopak každému národu byla ponechána svoboda určiti si vlastní politický řád, vlastní cestu vývoje, bez překážek, bez hrozeb, beze strachu, právě tak malému národu jako velkému a mocnému.
Navrhuji, aby všechny národy se napříště vyhnuly spletitým spojenectvím, jež by je zavlekla do zápolení o moc; polapila je v síti pletich a sobeckého soupeřství a rušila jejich vlastní záležitosti cizími vnějšími vlivy. V souladu sil není spletitého spojenectví. Sjednotí-li se všichni, aby jednali ve stejném směru a za stejným cílem, pak všichni jednají ve společném zájmu a ponechávají si volnost žít svým vlastním životem za společné ochrany.
Navrhuji vládu za souhlasu všech, kterým se vládne; navrhuji onu volnost moří, na kterou na nesčetných mezinárodních poradách zástupci Spojených států naléhali s výmluvností přesvědčených vyznavačů svobody; navrhuji omezení zbrojení, jaké by učinilo z armád a loďstev pouhou sílu pořádku, nikoliv nástroj útočnosti a sobeckého násilí.
Takové jsou americké zásady, taková je americká politika. Za jinou politikou nemůžeme stát. Jsou to také zásady a politika pokrokových mužů a žen každého moderního státu, každé osvícené obce. Jsou to zásady lidstva a musí zvítězit.