Text "Vědecký věk" Ernsta Wernera Siemense (13. prosince 1816 - 6. prosince 1892) vydaném v Popular Science Monthly, Volume 30.
Spolek německých přírodovědců a lékařů, který je zde tak početně a skvěle zastoupen, před šedesáti lety pozvedl prapor svobodného bádání v naší vlasti a od té doby svými setkáními, konanými od místa k místu, zpřístupnil vědy, které se dříve provozovaly pouze v úzkém kruhu odborníků, životu veřejnosti, a tím i jejímu užitku. Tento krok přinesl své ovoce. Začal jím nový věk lidstva, který právem nazýváme věkem vědeckým. Příroda totiž dala primitivnímu člověku - jen slabě vybavenému tělesnou silou - duševní sílu a schopnost pozorování jako nejsilnější ze všech zbraní na pomoc v jeho boji o existenci a naučila ho něco o využití svých sil, jejichž rostoucí znalost vhodného použití mu brzy usnadnila cestu k vyšší civilizaci; a umění dřívějších věků se mohlo v mnoha oborech rozvinout do výše, nad níž můžeme dodnes žasnout, a mohly být poskytnuty prostředky k dosažení uměleckých výsledků dokonalosti, které od té doby nebylo dosaženo; to vše se však dělo namáhavou a často chybnou cestou hromadění empirických, neujasněných a nesouvislých pozorování a pokusů, nebo cestou, která mohla jen pomalu vést k rozvoji vyšších stupňů civilizace.
Tyto civilizační stupně však zahrnovaly jen úzce vymezený okruh vývoje a chyběla jim stálost, neboť byly vázány na člověka a zanikaly s ním. Proto vidíme, že v průběhu času rozkvetlo mnoho epoch místní civilizace, aby zanikly uprostřed zmatků následujícího věku, aniž by za sebou zanechaly stopu. Dokonce i poté, co umění mechanického rozmnožování písemností a obrazů učinilo z výdobytků mysli společné dobro lidstva; poté, co byly položeny základy naší současné vědy a bylo uznáno, že na dně všech přírodních jevů leží neměnné zákony a že jediná jistá cesta k poznání těchto zákonů spočívá v dotazování samotné přírody prostřednictvím správně řízených experimentů - přesto byl vědecký a technický pokrok namáhavý, pomalý a nejistý. Stále bylo zapotřebí, aby učení vstoupilo do veřejného života, aby empirické umění bylo infikováno duchem moderní vědy, aby se vymanilo ze zákazu tradičního a mechanického a bylo povýšeno na důstojnost vědeckého umění.
My starší z vás jsme měli to štěstí, že jsme byli svědky obrovského impulsu, který téměř ve všech oblastech života vnesl do lidské činnosti oživující dech přírodních věd. "Na druhé straně jsme také viděli, jak věda pokročila díky výdobytkům umění; jak jí umění přineslo plno nových jevů a problémů a s nimi i podněty k dalšímu bádání; a jak jí s šířením vědeckého poznání vyrostla řada pozorovatelů a spolupracovníků, v nichž sice nestojí na plné výši vědeckého poznání, ale láska k vědě tento nedostatek nejednou vynahradila.
Nebudu se zde pokoušet sledovat historii rozvoje přírodních věd a jejich potomků, vědeckého umění, ani popisovat mocné přetvářející vlivy, které věda a umění společně působily na duchovní a materiální vývoj naší doby. Bylo to učiněno již mnohokrát, přesvědčivými slovy a mistrným způsobem.
Nám starším stačí získat přehled o velkém rozdílu mezi minulostí a současností - vrhnout krátký pohled zpět do vlastního mládí. Ještě si vzpomínáme na dobu, kdy parníky a lokomotivy podnikaly své první chabé pokusné cesty; ještě stále s důvěřivým úžasem posloucháme zprávy o tom, že světlo samo o sobě dokáže namalovat obraz, který zviditelňuje našim očím; že tajemná nová síla, elektřina, dokáže přenášet zprávy rychlostí blesku přes celé kontinenty a oceány, které je oddělují; že tatáž síla oddělí kovy v pevné formě od jejich roztoků; a že dokáže zahnat noc světlem stejně jasným jako den. Kdo se dnes diví těmto dnes již samozřejmým věcem, bez nichž by si naše mládež jen stěží dokázala představit civilizovaný život až do dnešních dnů, v době, kdy podle Reuleauxových výpočtů na každého civilizovaného člověka pracuje ve dne v noci několik železných dělníků; kdy se miliony lidí a obrovská množství zboží přepravují na velké vzdálenosti rychlostí, která byla kdysi jen stěží představitelná; když telegraf, který spojuje celý svět, nestačí potřebám našeho obchodu a musí uvolnit místo přenosu živého slova prostřednictvím telefonu; když fotografie slouží všem třídám a když nejnovější plod spojení vědy a umění, elektrotechnika, otevírá člověku ve svém rychlém rozvoji stále nové oblasti nepředstavitelného rozsahu pro další výzkum a užitečné využití sil přírody? Pro badatele - který je více než kterákoli jiná skupina lidí zvyklý vyvozovat z průběhu pozorovaných jevů závěry o zákonitostech, které je řídí - však není nejdůležitější nejnovější stav vývoje, ale jeho příčiny a zákony, na nichž závisí. Jasně rozpoznatelným zákonem je zákon postupného zrychlování našeho současného civilizačního pokroku. Období vývoje, která v dřívějších dobách potřebovala ke svému uskutečnění stovky let a na počátku našeho věku desítky let, jsou nyní dokončena během několika let a někdy se uskutečňují v plné dokonalosti. Je to přirozený výsledek našeho vysoce zdokonaleného systému výuky, díky němuž se výdobytky vědy, a zejména vědecké metody, dostaly do širokého proudu umění a lidového života ve všech svých účinných formách.
Tak vidíme, jak se díky našemu vynikajícímu systému komunikací každá nová vědecká myšlenka okamžitě rozlétne celým civilizovaným světem a jak se ji tisíce lidí snaží pochopit a uplatnit v nejrůznějších oblastech života. Někdy může jít jen o skromná pozorování, jindy jen o překonání drobných překážek, které stojí v cestě poznání vědeckých souvislostí jevů. Často mohou být východiskem pro nový směr pokroku, dříve zcela nepředpokládaný, ale pro lidský život důležitý. Postupný vývoj podmíněný těmito principy bude tedy pokračovat, pokud jej člověk sám ve své domýšlivosti nepřeruší, tak dlouho, dokud bude věda postupovat k vyšším stupňům poznání. Čím hlouběji pronikáme do tajných procesů přírody, tím více jsme přesvědčeni, že stále stojíme na krajním vnějším dvoře vědy, že před námi leží ještě nezměrné pole působnosti a že se stále zdá přinejmenším velmi sporné, zda člověk někdy dosáhne úplného poznání přírody. Není tedy důvod pochybovat o pokračování postupného vzestupu vědecké a technické evoluce, pokud do ní člověk sám nezasáhne jednáním, které je pro civilizaci nepřátelské. Ale i nepřátelské útoky mohou od nynějška způsobit jen dočasné přerušení vývoje nebo nanejvýš jen částečné zvraty, neboť v přítomnosti knihtisku a širokého rozšíření výsledků moderní civilizace se vědecké a technické úspěchy lidstva již nikdy nemohou ztratit. Navíc národy, které tato umění pěstují a pozvedají je výše, získávají jejich prostřednictvím tak dominantní převahu, tak velkou plnost moci, že se jejich podrobení v soupeření s necivilizovanými lidmi a propuknutí nového barbarského věku jeví jako nemožné.
Zatímco tedy považujeme současný vývoj civilizace za nepřetržitý a nepřekonatelný, cíl, k němuž směřuje, nám zůstává skrytý; z jeho počátků však můžeme vyčíst směr, jímž má obrátit principy, na nichž dosud spočíval lidový život. Za tímto účelem stačí jen dále uskutečňovat již započaté změny. Snadno pak postřehneme, že ve věku vlády věd bude těžká manuální práce, jíž byl člověk v boji o existenci velmi těžce a stále ještě značně utlačován, stále více omezována rostoucím využíváním přírodních sil v mechanických službách, že práce, která připadne člověku, bude mít stále více duševní charakter, zatímco jeho úkolem bude řídit práci železných dělníků (nebo strojů), ale ne sám vykonávat hrubou tělesnou práci. Dále vidíme, že ve vědeckém věku budou životní potřeby a přepychové předměty obstarávány s mnohem menší lidskou dřinou a že mnohem větší podíl těchto produktů pracovní stěny připadne každému člověku na úkor menšího množství pracovní doby. Uvidíme také, že díky vědeckému a správně řízenému pěstování se z půdy získá mnohem větší množství potravinářských produktů než dosud a že počet lidí věnujících se tomuto odvětví průmyslu se může odpovídajícím způsobem snížit. Zjistíme, že díky zdokonalení a většímu rozvoji komunikací a dopravy bude umožněna stále snadnější výměna produktů z různých zemí a podnebí, čímž se život lidí stane příjemnějším a jejich existence bude zajištěna proti následkům místního nedostatku. Zdá se také velmi pravděpodobné, že se chemii ve spojení s elektrotechnikou jednou podaří vytvořit skutečné potraviny z nevyčerpatelného množství jejich prvků, které jsou všude přítomny, a tím učinit počet těch, kteří mohou být živeni, nezávislým na konečné produkční schopnosti půdy. Toto postupně se zvětšující usnadnění získávání materiálních prostředků k životu poskytne lidem díky zkrácení pracovní doby, kterou bude třeba k tomuto účelu vynaložit, volný čas, který budou potřebovat pro svou lepší duševní kultivaci; dokonalejší a levnější zhotovování mechanických reprodukcí uměleckých výtvorů připraví také cestu k zavádění těchto děl do chalup a učiní umění, zkrášlující život a povznášející morální úroveň, přístupným celému lidstvu, a nikoli jen privilegovaným vrstvám. Jsme pevně přesvědčeni, že světlo vědy, pronikající hlouběji do celé lidské společnosti, bojuje nejúčinnějším způsobem proti ponižujícím pověrám a ničivému fanatismu, a že proto budeme moci s hrdým uspokojením pokračovat v budování věku vědy s jistou vyhlídkou, že dovede lidstvo k lepšímu morálnímu a materiálnímu stavu, než jakému se těšilo nebo těší dnes.
Naše spokojenost v této oblasti byla nedávno narušena chmurnými pesimistickými názory, které se objevily v učených kruzích i v širokých lidových vrstvách, pokud jde o vliv, který má rychlý rozvoj vědy a umění na charakter lidového života, a o cíl, k němuž tento rozvoj směřuje.
Byly vzneseny a diskutovány otázky, zda je člověk díky všem těmto výdobytkům vědy a umění skutečně lepší a šťastnější, nebo zda nevedou spíše ke zničení všech ideálních kvalit dobra a k hrubému vyhledávání požitků; zda se jejich prostřednictvím nezvětší nerovnost v rozdělování statků a požitků života; a zda se rozvojem strojového průmyslu a z něj vyplývající dělby práce nezmenší pracovní příležitosti jednotlivců a zda se sám dělník nedostane do ještě omezenějšího a závislejšího postavení než dříve; nebo zkrátka, zda místo panství rodu a meče nepřevládne ještě více utlačující vláda zděděného nebo získaného bohatství.
Nelze popřít, že tato chmurná očekávání mají nyní jisté opodstatnění. Rychlý a neustálý rozvoj vědecké techniky musí mít nutně rušivý vliv na mnohá průmyslová odvětví. Lepší pracovní metody mohou v mnoha ohledech způsobit, že výroba poroste rychleji než spotřeba a sníží poptávku po práci, zatímco ruční práce, která dříve zaměstnávala mnohem větší počet dělníků k dosažení stejných výsledků, již nebude schopna konkurovat speciálním strojům. Podobně lze postupovat i při výrobě potravinářských surovin. Levnější dopravní prostředky přivážejí do starých civilizovaných zemí produkty v masách řídce osídlených oblastí, jejichž panenská půda ještě nepotřebuje umělé hnojení, ale v nichž nedostatek pracovních sil vedl ke zdokonalení mechanických postupů. Je pravda, že vědecké umění poskytuje prostředky, jak tyto nevýhody vyrovnat racionálnějšími metodami hnojení a obdělávání; přesto je velmi těžké nahradit staré navyklé, ale neudržitelné podmínky lepšími. Množí se stížnosti na všeobecný pokles cen a na pokles poptávky po práci a navrhují se nejpodivnější teorie, jak tyto špatnosti léčit izolací některých pozemků proti produktům jiných a nuceným omezením výroby. Stoupenci těchto teorií jdou tak daleko, že popírají veškerou užitečnost vědeckých tendencí pro lidstvo a sní o návratu k metodám z dřívějších domněle šťastnějších dob. Nevzpomínají si, že v takovém případě by se musel vrátit na původní úroveň i počet lidí. Počet šťastných pastýřů a lovců je velmi malý, a přesto musí vstoupit jako podstatný faktor do odhadu většího či menšího blahobytu každého období. Je velmi tvrdým, ale zároveň nezměnitelným společenským zákonem, že všechny přechody do jiných, byť i lepších podmínek, jsou spojeny s utrpením. Je proto jistě humánním postupem zmírnit toto utrpení současné generaci pečlivým usměrňováním a částečným omezováním nových, neustále se vracejících revolucí společenských podmínek lidového života; bylo by však beznadějné snažit se proud tohoto vývoje zastavit nebo ho obrátit zpět. Musí nutně sledovat svůj předurčený směr a ty země a národy, které budou nejméně zasaženy jeho rušivým vlivem a budou se jako první podílet na výhodách vědeckého věku, udělají pro jeho nastolení nejvíce. Že však nastupující věk skutečně přinese lidstvu lepší podmínky a znovu zahojí rány, které mu způsobí, navzdory nevyhnutelným nepříjemnostem přechodu k novým způsobům, lze poznat z mnoha příznaků.
Není snad obecně zjevné snížení cen všech životních potřeb a produktů práce při současném výrazném zvýšení spotřeby nezvratným důkazem toho, že lidská práce potřebná k jejich zajištění se stala menší a lehčí než dříve? A že tendence vývoje je taková, že lidé budou muset v budoucnu pracovat mnohem kratší dobu, aby si zajistili své potřeby? Neukazuje snad současně zřejmá skutečnost, že mzdy neklesají v odpovídající míře s cenami, že úděl pracujících se bude s postupujícím vědeckým věkem neustále zlepšovat? Levnější výroba potřebných věcí znamená totéž co vyšší mzdy. Vyšší mzdy a kratší pracovní doba! Tento stále hlasitěji znějící požadavek takzvaných dělnických tříd se tedy bude realizovat jako přirozený důsledek vědeckého pokroku. Neboť s výjimkou krizí a přechodných stavů se nebude vyrábět více, než se spotřebuje, a průměrná pracovní doba se bude nutně zkracovat s rostoucí rychlostí a snadností výroby.
Další obecně zřejmou skutečností je snížení úroků. Abychom rozpoznali význam této skutečnosti, musíme mít na paměti, že kapitál - úspory mzdy, jak jej nazývá politická ekonomie - je měřítkem hodnoty veškerého bohatství. Vlastní nebo vypůjčený kapitál umožňuje člověku získat užitek z práce jiných lidí. Kdyby byl kapitál skutečně zrušen, jak se o to snaží fanatičtí a pomýlení lidé, lidstvo by se vrátilo do stavu barbarství, v němž by byl každý odkázán na práci svých vlastních rukou, aby si zajistil životní potřeby. Poptávka po kapitálu však nemůže držet krok s jeho růstem, protože opatření k výrobě zboží jsou stále snadnější, jednodušší a levnější. Dochází tedy - vždy s přihlédnutím k přechodným výkyvům a prudkým poruchám přirozeného pokroku - k větší průměrné akumulaci kapitálu, než jaká může být užitečně použita; nebo jinými slovy, dochází k nadvýrobě kapitálu, která musí najít a ve skutečnosti již nachází svůj výraz ve snížení úrokové míry. Hodnota úspor dřívější práce, resp. kapitálu, bude tedy ve srovnání s prací současnou nadále klesat a časem musí být zničena.
Pro druhou a zdánlivě nejzávažnější námitku odpůrců našeho společenského pokroku - že jeho působením je větší počet lidí odsouzen k práci ve velkých továrnách a že v postupující dělbě práce nezbývá žádný prostor pro svobodnou námahu jednotlivců - i na to nese přirozený průběh pokroku vědeckého věku nápravu sám v sobě. Nutnost velkých továren pro levnou výrobu užitečných předmětů závisí v podstatě na současné nedokonalosti strojní techniky. Velké stroje právě nyní dávají levnější efekty než malé a zavedení těchto strojů do domácností dělníků je stále zatíženo velkými obtížemi. Vynalézavosti se však jistě podaří překonat překážky, které stojí v cestě návratu ke konkurenceschopné ruční práci, tím, že se zlevněné mechanické síly, základ veškerého průmyslu, dostanou do menších obchodů a dělnických domů. Nikoliv řada velkých továren v rukou bohatých kapitalistů, v nichž si "otroci práce" odpracují svou těžkou existenci, ale návrat k individuální práci, nebo tam, kde to okolnosti vyžadují, vedení družstevních podniků sdruženími dělníků, pro něž byl nejprve vytvořen pevný základ všeobecným rozšířením znalostí a vzdělání a možností zlevněného přísunu kapitálu.
Stejně tak je nespravedlivá stížnost, že studium vědy a uplatňování přírodních sil v umění dává lidem materiální tendence, činí je marnivými v jejich vědění a moci a odvádí je od ideálních cílů.
Čím hlouběji nahlížíme do harmonického řízení sil přírody, regulovaného věčně neměnnými zákony, avšak tak hluboce zahaleného před naším plným chápáním, tím více se naopak cítíme pohnuti k pokorné skromnosti; čím menší se zdá být rozsah našich znalostí, tím vážnější je naše snaha čerpat více z tohoto nevyčerpatelného pramene poznání a moci a tím více stoupá náš obdiv k nekonečné regulující moudrosti, která prostupuje celé stvoření. A obdiv k této nekonečné moudrosti dává nový podnět onomu duchu bádání, oné zbožné čisté lásce k poznání, která nachází svůj konečný cíl v sobě samé a která byla v německém učenci vyzdvižena na vysoké čestné místo, kde stojí jako nadějné znamení pro budoucí generace.
Proto bychom se neměli nechat rušit ve své víře, že naše badatelská a objevitelská horlivost pozvedne lidstvo na vyšší civilizační stupně, zušlechtí ho a učiní přístupnějším ideálním snahám a že nastupující vědecký věk zmenší jeho utrpení a nemoci, zvýší jeho radost a učiní ho lepším, šťastnějším a spokojenějším se svým údělem. A i když nám nemusí být vždy jasné přesvědčení, že světlo pravdy, které hledáme, nás neuvede v omyl a že plnost moci, kterou člověku dává, ho nemůže deprimovat, ale musí ho pozvednout na vyšší stupeň cesty, která vede k těmto lepším podmínkám, přesto se budeme držet bytí.