Výňatky z článku „The Rise of Dataism: A Threat to Freedom or a Scientific Revolution?“ z 30.9.2018.
Co by se stalo, kdybychom zveřejnili všechna naše data? Poskytl by takový vhled do našich životů jednoduchý způsob firmám a politikům mít větší sílu dostat se do našeho soukromí a manipulovat s námi použitím našich psychologických profilů proti nám? Rozvíjející se nová filozofie zvaná dataismus si to nemyslí a domnívá se, že osvobození toku dat je nejvyšší hodnotou vesmíru a že by mohlo být klíčem ke spuštění největší vědecké revoluce v dějinách lidstva.
Co je to dataismus?
Poprvé tento etický systém zmínil David Brooks ve svém článku New York Times z roku 2013 „Filozofie dat“ a popularizoval jej historik Yuval Noah Harari ve své knize Homo Deus z roku 2016, kde popsal dataismus jako novou formu náboženství, které oslavuje rostoucí význam velkých dat. Jeho hlavní víra se soustředí na myšlenku, že vesmír dává větší hodnotu a podporu systémům, jednotlivcům a společnostem, které nejvíce a nejefektivněji přispívají ke zpracování dat. V rozhovoru pro Wired Harari uvedl: „Lidé byli specifičtí a důležití, protože až dosud byli tím nejsofistikovanějším systémem zpracování dat ve vesmíru, ale tomu tak již není.“ Nyní velká data a strojové učení dokazují, že jsou sofistikovanější, a dataisté věří, že bychom měli předat co nejvíce informací a síly těmto algoritmům, jak je to jen možné, a umožnit tak volnému toku dat odemknout inovace a pokroku rozdílnému od všeho, jaký jsme dosud viděli.
Výhody: Pokrok a osobní růst
Pokud necháte data volně plynout, je nevyhnutelné, že se smísí a propojí novými způsoby, které nevyhnutelně vyvolávají pokrok. A jak vstupujeme do exponenciální budoucnosti, ve které je každý člověk neustále spojen a sdílí svá data, tak se zvyšuje potenciál těchto vyjevení z kooperace. Díky společnostem, jako je Google, již můžeme zaznamenat významné zvýšení kvality života. Díky Google mapám v telefonu se vaše pozice na serverech neustále aktualizuje. Tyto informace v kombinaci s ostatními uživateli planety a pomocí telefonu s Google mapami umožňují telefonu informovat vás o dopravních podmínkách. Na základě rychlosti a polohy blízkých telefonů vás Google může přesměrovat do méně přetížených oblastí nebo vám pomůže vyhnout se nehodám. A protože věříte, že tyto algoritmy mají více dat než vy, rádi jim předáte svou moc a budete postupovat podle pokynů GPS a ne podle vlastních.
Kdokoli se zvláštním nadšením, může mít na dosah ruky data z celého světa, což by každému z nás umožnilo stát se odborníkem v jakémkoli směru, který nás inspiruje. Odborný výstup, pak můžeme sdílet zpět do datového toku – a pozitivní smyčka zpětné vazby povede k pokroku v celé šíři znalostí lidstva. Tento exponenciální přínos představuje utopii dataismu. Bohužel naše současné pobídky a ekonomika nám také ukazují tragická selhání tohoto modelu. Jak Harari zdůraznil, nárůst dataismu znamená, že „humanismus nyní čelí existenciální výzvě a že myšlenka svobodné vůle je v ohrožení.“
Nevýhody: Manipulace a vydírání
V roce 2017 The Economist prohlásil, že data jsou nejcennějším zdrojem na naší planetě - ještě cennějším než ropa. Možná je to proto, že data jsou „neocenitelná“: představují porozumění a porozumění představuje kontrolu. A tak vám ve světě reklamy a politiky, díky údajům o vašich spotřebitelích a voličích, poskytuje neuvěřitelnou výhodu. Důkazem toho byl skandál Cambridge Analytica, ve kterém se věří, že Donald Trump a architekti Brexitu využili data uživatelů Facebooku k vytvoření psychologických profilů, které jim umožnily manipulovat s masami. Jak silné jsou tyto psychologické modely? Tým, který vytvořil model podobný tomu, který používá Cambridge Analytica, řekl, že jeho model může porozumět někomu tak dobře jako spolupracovník díky 10 lajkům na Facebooku. Se 70 lajky jako přítel. Se 150 jako rodič a s 300 lajky dokonce lépe než milenci. S více lajky by mohli dokonce poznat někoho lépe, než ten člověk zná sám sebe.
Obezřetný postup
Chceme v kapitalistické demokracii, aby nás podniky a politici znali lépe než známe sami sebe? Navzdory pozoruhodným výhodám, které může pro náš druh přinést svobodné rozdávání našich informací, neriskujeme, že tato data budou použita k zneužití a manipulaci s masami směrem k budoucnosti bez svobodné vůle, kde náš každodenní život bude veden loutkovodičem, který vlastní naše data? To je extrémně možné.
A z tohoto důvodu je jednou z nejdůležitějších veřejných debat ta o vlastnictví dat: dáváme vlastnictví dat zpět uživatelům, což jim umožní zvolit si, komu je prodají či volně poskytnou? Nebo to jednoduše odradí podnikatelské úsilí a způsobí, že všechny bezplatné služby, které dnes využíváme, jako je vyhledávání v Google či Facebook si začnou účtovat nedosažitelné ceny? Kolik jsme ochotni zaplatit za naši svobodu? A na kolik nám na ní vlastně záleží?
Pokud nás nedávná historie něco naučila, lidé jsou ochotni vzdát se více soukromí, než si myslí. Před patnácti lety by bylo šílené navrhnout, abychom všichni dovolili sledovat naše auta, telefony a denní lokalizaci na našich oblíbených místech; ale nyní to většina z nás vidí jako užitečný obchod pro optimalizované dojíždění i randění. Tak jak pokračujeme v nastavování kurzu touto jemnou hranicí mezi vykořisťováním a inovováním do technologičtější budoucnosti, jaké další kompromisy jsme ochotni udělat?