Výňatek z knihy „Příručka českého loutkáře“ od Jindřicha Veselého z roku 1914.
Co chtějí naše „Umělecké Snahy“?
Stručně pověděno: esthetické zušlechtění veškerého t. zv. všedního života ve všech jeho formách a projevech. Náš obecní život netrpí jen chorobami po stránce sociální, politické, mravní, zdravotní, nýbrž i nekrásou, přesilou šerednosti a nevkusu. To cítíme bolestně všichni. Ale většina z nás neví si rady, jak zkrásnit svůj život. Srovnáváme-li, jak žili třeba staří Helleni nebo jak dosud žijí Žaponci, kde krása a jemné umělecké cítění prostupuje veškeré denní bytí od hora dolů, u nejbohatšího jako nejchudšího, a naproti tomu jak žijeme my, vycítíme, co nám chybí. U Žaponců člověk žije v důvěrném přirozeném styku s krásou a uprostřed krásy nejen přírodní, nýbrž zejména té, kterou sám si tvoří v domě, bytě, zahradě, společnosti, oděvu, v pěstění květin, v uměl. průmyslu atd. atd. Dle jejich příkladu toužíme i my po kráse denního života, ale ne po kráse jen jaksi nalepené, neústrojné, odjinud uměle přenesené, nýbrž o kráse rostoucí organicky z našeho vlastního ducha a života, kráse esthetické sdružené harmonicky s ušlechtilosti mravní po stránce sociální, náboženské, politické, národnostní a vůbec kulturní.
Tomuto ideálu chtějí sloužit naše „Umělecké Snahy".
Touhou jejich je, všechen život v Čechách prosvítit a povznést krásou. Žádný obor žití nebude jim nízký, všední, nepatrný, aby v něm nechtěly vyvolat a živit krásu. Chtějí vnášeti krásu a jemný cit umělecký do bytů i spolků, do dětských a školních světnic, na ulice a do zahrad, do života mládeže i dospělých; hodlají pečovati o zušlechtění těla, oděvu, obydlí, zábav; mají na mysli otázky vztahující se k esthetické výstavbě měst, zakládání obcí v zahradách, na veřejnou výzdobu, uměleckou výchovu, krásnou knihu, amatérské snahy umělecké, zušlechtění řemeslných výrobků; budou starati se o zájmy duše dětské po stránce krasocitu, zejména o esthetické zdokonalení her, dětských zábav, divadelních a loutkových představení, tak aby žádná kratochvíle dětská nebyla utrácením času, ale skutečným obohacováním nitra; zamýšlejí podávali návody pro praxi uměleckou studující mládeži i dospělým diletantům, umělecké průvodce sbírkami, turistické průvodce se speciálním zřetelem na krásná města, umělecké výtvory a estheticky důležité zjevy přírodní i kulturní atd.
Všemu lomu hodlají „UměIecké Snahy" sloužiti co nejsvobodněji, bez úzké šablony a zkostnatělé pedanterie, nepřísahajíce na jediný výlučný směr a vyznání, nýbrž chtějíce ve svůj program zahrnouti názory co nejširší, nejrozmanitější, dobré staré věci i nejpokrokovější. Ne v tlustých drahých knihách těžkého slohu, tudíž nejširším vrstvám nedostupných, nýbrž v drobných, čiperně pružných, výmluvných a životných knížkách tak laciných, aby si je mohl opatřiti každý. Skoro každá naše publikace bude opatřena dobrými, novými obrázky pečlivé výpravy a tištěna co nejlépe.
„Umělecké Snahy" budou sloužiti stejně rády a dle sil rodině jako škole, v nichž obou spatřují vyšší jednotku vychovatelskou. Proto smějí spoléhali na účinnou podporu obou důležitých činitelů vychovatelských, rodičů i učitelů. Všecko úsilí mladého podniku našeho, věnovaného s láskou a nadšením úkolu tak krásnému, bude směřovati k tomu, abychom oběma činitelům výchovy mládeže, rodině a škole, práci jejich co nejvíce usnadnili, zkrásnili, prozářili a zpříjemnili, neboť jejich cíl je i naším cílem. Doufáme proto, že oba důležití činitelé tito navzájem pochopí, že náš zdar je i jejich zdarem.