Měsíc po vstupu Spojených států do války proti Ose, vláda navrhla, aby všechny národy, seřazené proti společnému nepříteli, se sdružily v prohlášení, slibujícím spolupráci ve vedení války a odmítajícím uzavření separátního míru či příměří. Výsledkem bylo Prohlášení Spojených národů, podepsané ve Washingtonu 1. ledna 1942.
Společné prohlášení, jež učinily: Spojené státy americké, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Svaz sovětských socialistických republik, Čína, Austrálie, Belgie, Kanada, Costa Rica, Kuba, Československo, Dominikánská Republika, El Salvador, Řecko, Guatemala, Haiti, Honduras, Indie; Lucembursko, Holandsko, Nový Zéland, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko, Jižní Afrika, Jugoslávie.
Vlády zde podepsané,
Přistoupivše k společnému programu cílů a zásad, vytčenému ve společném prohlášení prezidenta Spojených států amerických a ministerského předsedy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 14. srpna 1941, známém jako Atlantická charta, Jsouce přesvědčeny, že naprosté vítězství nad jejich nepřáteli je nezbytné k obraně života, svobody, nezávislosti a náboženské volnosti, jakož zachování lidských práv a spravedlnosti v jejich vlastních i v ostatních zemích, a že nyní vedou společný boj proti divým a surovým silám, jež se pokoušejí ujařmiti svět, prohlašují:
1 Každá vláda se zavazuje užíti všech svých prostředků, vojenských či hospodářských, proti oněm členům Trojstranného paktu a jejich přívržencům, s nimiž ta která vláda vede válku.
2 Každá vláda se zavazuje spolupracovati s podepsanými vládami a neuzavříti separátního příměří či míru s nepřítelem.
K tomuto prohlášení mohou přistoupiti jiné národy, jež poskytují, nebo snad poskytnou hmotnou pomoc a podporu boji za vítězství nad Hitlerismem.