11. září 1973, těsně před obsazením prezidentského paláce La Moneda vojenskými jednotkami věrnými Pinochetovi, pronesl prezident Salvador Allende v živém rozhlasovém vysílání Radia Magallanes svůj později slavný projev na rozloučenou k Chilanům. Poté spáchal sebevraždu zastřelením pistolí, kterou mu údajně daroval Fidel Castro. Byl na ní vyrytý zlatý štítek: "Mému dobrému příteli Salvadorovi od Fidela, který se různými prostředky snaží dosáhnout stejných cílů."
Toto je jistě poslední příležitost, kdy vás mohu oslovit. Letectvo bombardovalo antény rádia Portales a rádia Corporación.
V mých slovech není hořkost, ale zklamání. Ať jsou morálním trestem pro ty, kteří zradili svou přísahu: chilské vojáky, titulární vrchní velitele, admirála Merina, který se jmenoval velitelem námořnictva, a pana Mendozy, podlého generála, který ještě včera sliboval věrnost a loajalitu vládě a který se také jmenoval velitelem Carabineros [polovojenské policie].
Vzhledem k těmto skutečnostem mi nezbývá než říci pracujícím: Nehodlám rezignovat! Umístěn do historického přechodného období, zaplatím za loajalitu lidu svým životem. A říkám jim, že jsem si jist, že semínka, která jsme zasadili do dobrého svědomí tisíců a tisíců Chilanů, nezvadnou navždy.
Mají sílu a budou nás moci ovládnout, ale společenské procesy nelze zastavit ani zločinem, ani silou. Dějiny jsou naše a dějiny tvoří lidé.
Pracující mé země: Chci vám poděkovat za loajalitu, kterou jste vždy měli, za důvěru, kterou jste vložili do člověka, který byl jen tlumočníkem velké touhy po spravedlnosti, který dal své slovo, že bude respektovat ústavu a zákony, a přesně to udělal. V tomto definitivním okamžiku, v posledním okamžiku, kdy vás mohu oslovit, si přeji, abyste využili poučení: zahraniční kapitál, imperialismus, spolu s reakcí vytvořily atmosféru, v níž ozbrojené síly porušily svou tradici, tradici, kterou je naučil generál Schneider a kterou potvrdil velitel Araya, oběti téhož společenského sektoru, který dnes doufá, že s pomocí zahraničí znovu získá moc, aby mohl nadále hájit své zisky a svá privilegia.
Obracím se především na tebe, skromná ženo naší země, krajanko, která v nás věřila, matko, která znala naši starost o děti. Obracím se na chilské profesionály, vlastenecké profesionály, kteří pokračovali v práci proti vzpouře, kterou podporovala profesní sdružení, třídní sdružení, která rovněž hájila výhody kapitalistické společnosti. Obracím se na mládež, na ty, kteří zpívali a dávali nám svou radost a svého ducha boje. Obracím se na chilského člověka, dělníka, zemědělce, intelektuála, na ty, kteří budou pronásledováni, protože v naší zemi je fašismus přítomen již mnoho hodin - v teroristických útocích, vyhazování mostů do povětří, přerušování železničních tratí, ničení ropovodů a plynovodů, tváří v tvář mlčení těch, kteří měli povinnost jednat. Byli odhodláni. Historie je bude soudit.
Rádio Magallanes bude jistě umlčeno a klidný kov mého hlasu k vám už nedolehne. Na tom nezáleží. Budete ho slýchat i nadále. Vždycky budu vedle vás. Alespoň moje vzpomínka bude vzpomínkou na důstojného muže, který byl věrný své zemi.
Lidé se musí bránit, ale nesmí se obětovat. Lid se nesmí nechat zničit ani zasypat kulkami, ale nesmí se ani nechat ponížit.
Pracující mé země, věřím v Chile a její osud. Jiní lidé překonají tuto temnou a trpkou chvíli, kdy se zrada snaží zvítězit. Jděte vpřed s vědomím, že dříve než později se opět otevřou velké cesty a svobodní lidé po nich budou kráčet, aby vybudovali lepší společnost.
Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!
To jsou má poslední slova a jsem si jist, že má oběť nebude marná, jsem si jist, že bude přinejmenším morální lekcí, která potrestá zločin, zbabělost a zradu.
Zdroj: