Překlad článku „Eastern Europe: Toward Market Economics“ (Východní Evropa: Na cestě k tržní ekonomice) vydaného 11. listopadu 1966 v časopisu TIME.
Přes všechny své rovnostářské vize a brutální kontroly je komunismus v podstatě stále ekonomickou filozofií. Z tohoto důvodu se dnes východní Evropa nachází v brutální, ale vizionářské ekonomické revoluci. Od Baltu až k Černému moři procházejí všechny východoevropské země v různé míře a různými směry reformy. Pokud reformy uspějí, nejenže zlomí ledové sevření stalinské "příkazové ekonomiky", ale přetvoří společnosti a politické struktury celého komunistického světa kontinentu.
Rudý realismus. Potřeba drastických ekonomických změn se stala bolestně zřejmou v polovině padesátých let, kdy stalinisticky upravená válečná ekonomika - s důrazem na těžký průmysl s vyloučením spotřebitelských tužeb - začala vyvolávat všeobecnou nespokojenost. Jako první se po rozchodu s Kremlem v roce 1948 rozhoupala Jugoslávie, která zavedla systém decentralizovaného plánování a zřídila "dělnické rady" jako spolumanažery svých továren. V roce 1956 vyvolaly polské nepokoje "chleba a svobody" v Poznani reformy, které - alespoň na papíře - daleko předčily reformy jugoslávské.
Brzy dokonce i Moskva - hlasem Evseje Libermana - hovořila o "incentivech" a "motivu zisku", což byla zelená pro východní blok, která brzy přiměla Maďarsko, Bulharsko a dokonce i stalinistické státy východního Německa a Československa přemýšlet o reformách. Ekonomové začali z doslechu Západu diskutovat o věcech, kterým by Západ rozuměl: o prémiích a reinvesticích, o volných cenách a potřebě pobídek, dokonce i o hromadění bohatství - kdysi kacířské myšlence v "rovnostářském" komunismu. Zcela nezávisle na sobě začali proroci zisku docházet ke stejnému závěru: tuhé centrální plánování stalinského typu musí skončit.
Plánované antagonismy. Žádná východoevropská ekonomika netrpěla stagnací stalinismu tak bolestně jako československá. Jako "strojírenská dílna" východního bloku bylo Československo Moskvou nuceno soustředit svou energii - bez výrazných sovětských reinvestic - na výrobu obráběcích strojů (a zbraní), které Sověti potřebovali. Stalinisticky smýšlející čeští centrální plánovači (mnohými Čechy nazývaní "volové") bezstarostně pumpovali miliardy korun v dotacích do skomírajících podniků, aby své mistrovské plány uskutečnili na papíře. V roce 1963 se český hospodářský růst, který v roce 1949 dosahoval 8 %, zastavil na nule - ve skutečnosti klesal, což je v plánovaném hospodářství neslýchaná událost.
Minulý týden čeští ekonomové dokončovali program ekonomických reforem, který měl tuto katastrofální situaci napravit. Rozbíjí strnulost centrálního plánování, zavádí realistické ceny a odstraňuje dotace, nutí každou českou továrnu, aby si platila sama, nebo aby zavřela. Svým rozsahem a smysluplností překonává všechny ostatní reformní plány ve východní Evropě.
Jejím architektem je 47letý profesor Ota Šik, sympatický Plzeňan s vlnitými vlasy, který se ukázal jako nejotevřenější, nejvýmluvnější a nejvynalézavější "ledoborec" ve východní Evropě. "Nebylo jiné cesty než začít znovu využívat trh," říká Šik (vyslovuje se Schick) při vysvětlování svého reformního plánu. "Pokud chápeme svobodné podnikání jako volnou cenovou soutěž na trhu, pak se bez tohoto podnikání neobejde ani socialismus."
Sám Šik mohl kdysi takovou myšlenku považovat za čiré kacířství. Jako staronový komunistický aparátčík (přežil nacistický tábor smrti v Mauthausenu spolu s prezidentem Antonínem Novotným) se Šik po válce naučil rudé ekonomii jako straník, nikoli jako akademik. Nezávisle na ruském Libermanovi si do roku 1957 velmi dobře uvědomoval "ekonomické antagonismy", které v rudé ekonomice vznikaly v důsledku neexistence tržních vztahů. Stalinisté nad jeho kritikou (kterou si objednal sám Novotný) pokrčili rameny, ale Šik vytrvale pracoval na reformách. V prosinci 1963 jeho dvacetičlenná vyšetřovací komise požadovala důkladné otřesy v ekonomice a loni je Novotný a ústřední výbor schválili.
Směrem k erbu. Základem Šikova plánu je decentralizace plánování. Straničtí ekonomové v Praze se stanou komunistickou obdobou západních investičních analytiků a veškerá krátkodobá rozhodnutí přenechají jednotlivým manažerům továren. Šik říká: "V USA nebo na Západě existuje rozhodující kritérium odrážející efektivnost - výše zisku. Máme v úmyslu, že namísto prostého převedení veškerého hrubého příjmu [zisku] na stát, jak jsme to dělali dříve, bude převedena pouze část hrubého příjmu ve formě daně." To, co zbude, bude patřit příslušnému podniku - ať už to bude závod Škoda nebo pivovar - a manažer se sám rozhodne, kolik chce reinvestovat na další rozvoj a kolik chce vyplatit svým zaměstnancům na odměnách.
Dopad na české zaměstnance bude velký. Za stalinského systému dostávali dělníci stejnou mzdu bez ohledu na to, jak tvrdě a neúnavně pracovali. Nyní se budou podílet na zisku ze své práce, a pokud bude jejich podnik velmi úspěšný, mohou dostat motivační prémie až do výše 20 % celkové mzdy. Naproti tomu Šikův plán zaručuje pouze 92 % státem stanovené mzdy, a pokud jejich podnik poroste neefektivně, budou dělníci trpět výpadkem mzdy.
Cílem celého bonusového plánu je vzbudit zájem dosud líné pracovní síly. "Rozdíly v příjmech nejsou v rozporu se socialismem," tvrdí Šik. "Rozdíly budou v budoucnu větší než v minulosti, kdy platil rovnostářský mzdový systém." Dříve za komunismu lékaři a další odborníci nevydělávali více než běžní dělníci. "Nyní," říká Šik, "podporujeme lidi v tom, aby bohatli".
Klíčem k celé Šikově reformě jsou ceny. "Má-li systém fungovat jako trh," říká Šik, "potřebuje skutečné tržní ceny." Centrálně stanovené ceny bude mít pouze několik základních potravin - hlavně potraviny a pohonné hmoty. Všechny ostatní se budou moci volně pohybovat v závislosti na nabídce a poptávce. Šik se domnívá, že mezi domácími výrobci existuje dostatečná konkurence, která udrží ceny zdravé, i když nevylučuje, že v případě potřeby bude nutné stanovit ceny na nejvyšší úrovni, aby se kontrolovala inflace. Na úrovni zahraničního obchodu doufá, že konkurence v reálném světě tržních cen donutí český průmysl ke specializaci. "V současné době," vysvětluje, "vyrábíme 78 % celkového světového spektra typů strojů. To je pro malou zemi nemožné. Doufáme tedy, že naše opatření specializaci urychlí." Již nyní bylo uzavřeno přibližně 1 300 "nadbytečných" českých továren a dalších 1 400 jich může být uzavřeno dříve, než se reformní vlna přežene.
Náhrada za dotace. Dopad na manažery bude jistě brutální. "Je mnohem těžší [v novém systému] odhadnout budoucí potřeby kapitálových statků," Šik připouští. "Centrální plán provede pouze hrubý odhad. Předchozí systém byl nesmyslný právě proto, že se snažil určit budoucí trendy, aniž by věděl, jaké budou technologické trendy." Nyní budou centrální plánovači pouze radit bankám ohledně investičního klimatu, aby se jimi mohly řídit při své úvěrové politice. Namísto rozdávání tučných dotací jako v minulosti bude česká centrální banka účtovat 6% úrok z kapitálových úvěrů - cena, která by měla "o to více přimět manažery závodů, aby se vyvíjeli správným směrem“. Češi již zřídili školy podnikové administrativy západního typu, aby naučili novým ekonomickým dovednostem manažery, kteří v minulosti vůbec neznali ani světové tržní ceny zboží, které vyráběli. "Pokud se nepřizpůsobí," říká zlověstně Šik, "budou nahrazeni".
Šrouby a matice. Minulý týden se Šik a jeho pomocníci zabývali přípravou nesčetných předpisů, které vstoupí v platnost 1. ledna. Patří mezi ně takové oříšky, jako je přesná výše zdanění zisků podniků, přesný podíl bonusů, přesné změny různých velkoobchodních cen vyplývající z ukončení dotací. Nemusí se jim to podařit: "volové" se stalinistickými sekerami už reformu jednou podťali a mohou ji do Nového roku znovu zbrzdit.
Protože selhání starých pořádků bylo v Československu spektakulárnější než v kterékoli jiné východoevropské ekonomice a protože rozsah nových pořádků je tak rozsáhlý, mohla by Šikova reforma rozsvítit maják, který by osvítil ekonomiky celého komunismu. Neúspěch by mohl stejně snadno způsobit, že by se ledovec centralismu opět zřítil. V každém případě se komunismus jako ekonomická filozofie již změnil k nepoznání podle Marxe. Z komunistického systému zůstane jen státní vlastnictví majetku. Problémy a motivy celé ekonomiky budou podnikatelské a svobodné.