Patent o zrušení nevolnictví římského císaře a českého krále Josefa II., který pro české země zrušil nevolnictví, čímž byla zrušena bezprostřední osobní závislost poddaných na vrchnosti a poddaný se stával osobně svobodným. Poddaní tak získali právo uzavírat manželství bez souhlasu vrchnosti, svobodně se stěhovat, odcházet pracovat a studovat i mimo hranice panství.
My Josef Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, král v Germanii, v Uhřích, v Čechách, etc., arcikníže rakouské, kníže burgunské a lotarynské atc.
Vzkazujeme společným našim věrno nejposlušnějším stavům, vrchnostenským ouředníkům, rychtářům, konšelům a ostatním poddaným v Čechách, v Moravě a ve Slezsku naši zeměknížecí milost, a dáváme vám tuto nejmilostivěji k vyrozumění: Poněvadž jsme rozvážili, že vyhlazení a vyzdvižení tělesné poddanosti neb člověčenství a uvedení mírné, dle případu našich rakouských dědičných zemí spořádané poddanství, k zvelebení orby a společnýho polního hospodářství, jakož i taky k přičinlivému vyhledávání užitku velmi prospěšné jest, a že se taková proměna s zdravým (sic) rozumem, tak taky s láskou bližního srovnává: protože jsme pohnuti byli tělesnou poddanost nebo člověčenství hned od této chvíle zcela vyzdvihnouti, místo ní ale mírnou poddanost uvésti, a tudy gruntovním vrchnostem a jejich Ouředníkům jakož i poddaným následující pravidlo k nejbedlivějšímu zachování příkazně předepsati:
1. Má jeden každý poddaný právo, jedině na předběžné ohlášení a neodplatně k obdržení mající ceduli, v stav manželský vstoupiti. Jakož i taky
2. Jednomu každýmu poddanýmu na vůli se zanechává, že on s pozorováním toho, co naše nejvyšší ustanovení strany okršleckýho verbování předpisuje, i také z panství se odstěhovati, a někde jinde v zemi se usaditi anebo službu hledati může; však ale mají oni poddaní, kteří se ze svých panství odebrati, a jinde budto s nějakým hospodářství a domem zaopatřiti, anebo jenom jakožto podruzi se usaditi chtějí, rovně neodplatný list svého propuštění žádati, a tudy se vykázati povinni budou, že z předešlýho vrchnostenskýho závazku propuštění jsou.
3. Můžou se poddaní dle libosti řemeslům a kunstům etc. učiti, a bez vejhostných listů, který bez toho zcela přestávají, k svému vyživení potřebný vejdělek tu, kdeby ho najíti mohli, hledati.
4. Nebudou poddaní povinni, budoucně nějaké dvorské služby víceji konati. Však ale
5. Budou oni podaní, kteří od otce a matky osiřeli jsou, z té příčiny, že gruntovní vrchnost jejich vrchní poručenství neodplatně obstarává, povinni, sirotčí léta jenom v těch místech, kde v obyčeji jsou, na dvorské služby vynaložiti, která ale nikde dýle nežli tři léta trvati nemají. A poněvadž:
6. Všechny ostatní roboty, naturální a peněžité daně, jež z podacích gruntův k vykonání jsou a ku kterému (sic) poddaní i taky po vyzdvižené tělesné poddanosti zavázáni zůstanou, v našich českých zemích dle robotních patentův beztoho vyměřené a ustanovené jsou: tak i mimo nich nikde něco víceji poddaným uložiti nemůže, tím mírněji, ale poněvadž oni nyní za tělesný poddaný více uznáni býti nemohou, bude se mocti jménem předešlé tělesné poddanosti něco jiného od nich žádati. Konečně vyrozumívá se samo od sebe, že poddaní svým gruntovním vrchnostem i taky po vyzdvižené tělesné poddanosti dle oných, v nápodobných případnostech beztoho pozůstávajících našich nejvyšších příkazův s poslušenstvím dálemi zavázáni zůstanou.
Podle čehož se gruntovní vrchnosti a poddaní budoucně říditi, naši představení krajský a jiný obřadové zemský ale v takových vyskytovati se mohoucích případnostech toto nařízení za nevyhnutelné pravidlo držetí, a na téhož vyplnění tu nejbedlivější pozornost vynaložiti povinni budou. Neb v tom pozůstává naše nejvyšší a přísná vůle a poručení. Dávno v našem hlavním a sídelním městě Vídni 1. dne měsíce listopadu 1781, království našich římského osmnáctého a dědičných zemích prvního roku.