Dne 16.11.1941 byla uspořádána manifestační schůze organizovaná Ústředním svazem československého studentstva (ÚSČS) pod záštitou prezidenta E. Beneše a československé vlády v londýnské Caxton Hall.
Členové výboru ÚSČS (Lubor Zink první zleva) s Edvardem Benešem (druhý zprava) v Londýně
Prohlášení k 17. listopadu mezinárodním dnem studentstva podepsaném zástupci studentů 14 národů, které přednesl československý student Lubor Zink:
„My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Svazu sovětských socialistických republik, Severní a Jižní Ameriky, Belgie, Československa, Číny, Francie, Holandska, Jugoslávie, Norska, Polska, Řecka a všech ostatních národů bojujících za svobodu světa, ve snaze vyjádřit hlubokou úctu popraveným československým studentům, kteří první v Evropě na podzim roku 1939 dali podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům, prohlašujeme 17. listopad za Mezinárodní den studentstva. Toho dne zavřeli všechny české vysoké školy a zastřelili mnoho funkcionářů studentských organizací. Stovky studentů odvezli do koncentračních táborů. Českoslovenští studenti se tak stali oběťmi kulturního útlaku, který nemá v dějinách lidstva obdoby a kterým nacisté postupně podlomili kulturní život ve všech porobených zemích v Evropě. My, kteří dnes s ostatní mládeží tvoříme jednotnou ucelenou frontu proti všem druhům fašismu a nesvobody, bez rozdílů politických, národnostních a náboženských, kteří se zbraní v ruce bojujeme na všech bojištích za svobodu svého lidu, skláníme se před oběťmi barbarského násilí, posíleni jejich příkladem vybojovat budoucím generacím lepší a spravedlivější budoucnost. 17. listopad bude pro nás navždy dnem, kdy studentstvo celého svobodného světa uctí na svých školách nejen památku popravených československých kolegů, ale i dnem, kdy si znovu a znovu připomeneme ideály, za které tito hrdinové padli. Mladá inteligence všech svobodných zemí tímto skládá slavnostní slib do rukou svého lidu, že se ze všech sil vynasnaží, aby hrubé fašistické násilí bylo nejen rozbito, ale aby nikdy v budoucnosti nemohlo být jakoukoliv formou obnoveno. Je to slib zpečetěný krví mučedníků."
Prezident Beneš zaslal následující pozdrav:
"Pane předsedo!
K Vašemu dnešnímu pietnímu shromáždění bych rád vyzdvihl veliký mravní i politický význam obětí 17. listopadu 1939. Naše studentstvo tehdy svým aktivním odporem proti nacistickým násilníkům přispělo podstatně k tomu, že dnes po dvou létech náš boj dospěl tak daleko, že porážka Německa a fašismu je již před uskutečněním.
Nemyslím tím jen náš boj, naši válku za osvobození, ale myslím tím i boj za ty ideály, z nichž se zrodila naše svoboda v první světové válce a jež naši vysokoškolskou mládež učil vyznávat a milovat T.G. Masaryk. Ideály svobody, lidskosti, spravedlnosti, práva všech na život a lepší sociální organizaci společnosti. Ideály, jež české studenty, kteří padli na pražských ulicích před dvěma roky, spojující v jeden šik s těmi studenty všech národů svobodného světa, kteří dnes společně s vámi vzpomínají jejich oběti.
Strašlivé potlačení svobody svědomí, svobody vědeckého bádání právě v naší zemi a zavření Karlovy univerzity, jejímž sám jsem byl žákem i profesorem a na níž i mnozí z vás studovali, nás všechny zavazuje k tornu, abychom v boji neustali, dokud nebude dosaženo úplného vítězství všeho toho, zač 17. listopadu 1939 vykrváceli i naši kolegové i naši žáci.
Váš dr. Edvard Beneš."