Citace T. G. Masaryka z 20.8.1917 na úvodu knihy Otakara Vaňka „Za svobodu – obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914 - 1920“ vydané v roce 1924.
T. G. Masaryk v táboře legionářů v běloruském Babrujsku (1917)
Válka je něco hrozného, nelidského, zejména tato válka. Ale není válka zlem největším — žít nečestně, být otrokem, zotročovat jiné a mn. j. je horší. Válka je zlo, ale obrana je mravně přípustna, a nutna, třeba že je nesnadné vymezit přesně, kde začíná obrana a kde násilí.
Máme v naší minulosti vzácný příklad národní obrany —války husitské. (Palacký o věci!) V nich Žižka stal se vzorem českého vojína a zároveň dal výraz jedné stránce naší národní duše. Po Žižkovi a proti němu v „Bratřích" máme vzor lidskosti a zároveň výraz druhé stránky naší národní bytosti. — Jak sloučiti v sobě Žižku a Chelčického, zakladatele Bratrství? Jak sloučiti ty dva prvky organicky? O tom zase přemýšlím, když se teď dívám na naše první české vojsko. Čech svou zeměpisnou polohou a sousedem, je nucen býti udatným, je nucen býti udatným uvědoměle — promyšlená udatnost —toť Žižka a Chelčický v každém z nás.
Válka Čechovi není účelem, jen prostředkem zabezpečujícím naši národní samostatnost. Chceme, musíme býti samostatnými. Proto bojujeme na straně spojenců, neboť oni proti německému pangermanismu prohlásili za cíl války samostatnost všech národů, i menších a malých. Bojujeme pro samostatnost českého a slovenského lidu, bojujeme za svobodu Evropy a lidstva. Člověčenstvo není nic nadnárodním, nýbrž demokratickou organisací národů — národů uvědomělých, kulturních. Jsme proto šťastni, že můžeme obětovati pro lidstvo a náš národ všecko — i naše životy, a více — životy našich drahých doma ...
Štěstí v té velké odpovědnosti.
Dne 20. srpna 1917. T. G. MASARYK.