Dne 12. listopadu 1989 se Václav Klaus, jako vedoucí oddělení pro makroekonomické otázky Prognostického ústavu, zúčastnil diskusního pořadu Ost-Studio v rakouské státní televizi ORF. Ve své funkci se mimo jiné zabýval makroekonomickou politikou nebo konsolidačním programem pro Československo a v pořadu odpovídal na to, jaký je jeho postoj k událostem posledních dnů, kdy padla nejen Berlínská zeď, a proč je Československo stále takovým ostrovem subtilního klidu v moři událostí.
„Pro všechny v Československu to bylo velké překvapení. Nejen pro politické špičky, ale i pro normální lidi. A musím přiznat, že i pro reformně orientované intelektuály. My jsme tím rychlým vývojem poněkud ztratili naši argumentaci, v Československu. Vždycky říkáme, že Československo, jde pomalým tempem reforem. Což je v Československu realita. Neměli bychom z toho vinit jen politiky, my říkáme, že tichá většina v Československu nemá o rychlejší tempo reforem zájem…
…Může ale nabrat velmi rychle vlastní dynamiku… Teď nemohu dělat žádné prognózy, protože před dvěma dny bych říkal něco jiného než dnes…
…Vidím tady ty „dobré“ reformy v Československu a když překládám slovo „dobrý“ tak musím zmínit našeho dobrého vojáka Švejka a to je bohužel historická postava, která je za tu nynější situaci odpovědná. Takže já bych rozhodně nechtěl pomalé tempo reforem v Československu obhajovat. To je zcela jasné a krátkodobě například ekonomická situace Československa není až tak špatná, ale dlouhodobě s tímto systémem dál jít nemůžeme, rok 2000 nemůžeme přežít. A všem lidem v Československu - včetně vrcholných politiků - je to dle mého názoru jasné…
…Ale je třeba vidět, že situace také v Československu není tak jednoduchá a je mnohem komplikovanější. Podle mého názoru to není tak dobře o Československu známo v cizině… Vy tady v cizině vidíte jen ty viditelné oficiální reformy. Ale to je jen část změn v Československu. Tyto viditelné reformy probíhají velmi pomalu, opatrně, váhavě, ale přesto tyto reformy v Československu existují. Ale na druhé straně máme, dá se říct, pozvolně evoluční vývoj hospodářství, takže my rozhodně nežijeme v nějakém učebnicovém modelu centrálně plánované společnosti nebo centrálně plánovaného hospodářství…
…Studujeme velmi pilně zkušenosti našich sousedních zemí a máme také vlastní zkušenosti z doby před dvaceti lety…
…Ano, to víme všichni, vidíme, že reformy v Maďarsku a v Sovětském svazu přinášejí více potíží a problémů než řešení situace. Takže podle mého mínění také situace v Československu ukazuje, že celá perestrojka je mnohem obtížnější a komplikovanější než naivní reformy v zemích východního bloku… My doufáme, že situaci zvládneme bez silnější hospodářské krize. To je naše idea…
…Ale musím říct, že ty reformy jdou zezdola, nejen v hospodářství, ale i v politice a v celé společnosti, což i lze skutečně vidět. Ale podle mého mínění ty celé myšlenky o reformách v zemích východního bloku a decentralizace, to nemůže výkonnost zlepšit, podle mého mínění, bohužel, opravdu ne. Máme monopolistickou strukturu společnosti, máme klamné ceny, pobídky, máme nerovnováhu na trzích… Můžeme i vidět změny v československých politických stranách, když čtete jejich noviny, a jak jsou rozdílné nejen v pohledu na dnešek, ale i na budoucnost…
…Ale vytvořit tržní hospodářství je skutečně obtížné. Podle mého mínění ta silně omezená neviditelná moc ruky trhu, může přinést velké problémy… Ale není jiné alternativy, my musíme skutečné prostředí tržního hospodářství budovat, utvářet a pracovat na něm…
…My nejsme rozhodně až tak nadšeni… Nemám na mysli politiky, nemluvím o vrcholových politicích, ale za normální Čechy, to není tak jednoduché, opravdu…
…Doufejme, že budeme brzy moci hovořit i o novém vývoji v Československu a že ten nebude muset být poháněn nějakou hospodářskou krizí, kdy pomocí jí lidé dostávají politiky pod tlak.“