Za svobodu: Pod vedením T. G. Masaryka

Výňatek z čísla 10-11 "Za svobodu", obrázkové kroniky československého revolučního hnutí na Rusi 1914-20 vydávané legionářem Otakarem Vaňkem, jejíž podtitulem bylo: "Pod vedením T. G. Masaryka".


Český národ spojil se r. 1526 s Rakouskem a Uhry v personální unii, jakožto samostatný stát, náš národ nebyl Rakouskem podmaněn, náš národ zvolil Habsburky za své krále, měl s Rakouskem a Uhry společnou dynastii. nic více. Tento poměr trvá podle práva podnes, třeba se věrolomné dynastii částečné podařilo proti právům a úmluvám zbudovat centralisovaný stát. Avšak representanti našeho národa zdvihli protest zejména proti císaři Josefu II., a od té doby národ náš je v boji s Rakouskem o svou samostatnost. Dynastie občas ustupovala, dala r. 1845 v dubnu českou ústavu a podporovala na Slovensku odpor proti Maďarům, r. 1870 císař František Josef slavnostně reskriptem uznal historická práva českého národa a slíbil korunovaci, jakožto znak a dovršení svého právního postavení, jakožto českého krále. Avšak František Josef svému slovu nedostál, jako nevyplnil slib daný r. 1561 Slovákům.


Dualismus z r. 1867 jest jen částečný návrat ke smlouvě z r. 1526. Císař nevyrovnal se s Čechy ani s celými Uhrami, nýbrž jen s Maďary, jimž většinu uherských národů a zejména Slováky dal na pospas; dualismus jest přímo komplot Habsburků s Maďary a Němci proti našemu národu. Němcům a Maďarům vydána většina slovanských a románských národů.


Československý národ od zřízení dualismu vede boj proti Rakousku-Uhersku. Neuznal nikdy ústavní řády dualistického státu; čeští poslancové zahájili passivní oposici, později při každém vstupu do společného parlamentu podávali protest proti rakousko-uherské ústavě. Tento protest platí také pro československé vojsko.


Československý národ má plné právo zrušit smlouvu s dynastii, kdy tato smlouvám nedostává; má právo změnit formy své ústavy a má právo volit i své krále. V této válce namířené v prvé řadě proti našemu národu a Slovanům vůbec, representanti národa jasně a určitě reklamovali v centrálním parlamentě svá nezadatelná práva na samostatnost. Československý národ postavil se svým vojskem ze samého počátku proti této válce, věren jsa svému národnímu a slovanskému programu; válka vyhlášena, aniž by čeští vedoucí politikové byli vzati na poradu a čeští vojáci právem odpírali a odpírají účast v boji, sloužícím pangermánským cílům. Pangermánské politice Berlína podařilo se úplně si podčiniti Rakousko-Uhersko, rakouský císař stal se loutkou výbojného militaristického pangermánského imperialismu.


Československé vojsko je podle práva mezinárodního vojskem pravidelným. Náš národ je po právu samostatným; proto spojenci v notě k presidentu Wilsonovi toto právo uznali, prohlašujíce takto československou otázku za otázku mezinárodní. Tvrzení Rakousko-Uherska, že tato otázka je pouze vnitřní, je nesprávné a neoprávněné.


Z těchto právních důvodů českosIovenské vojsko, vedené zahraniční Národní Radou, prohlašuje neloyální Habsburskou dynastii za zbavenu české koruny a Slovenska a vyhlašuje proti ní obranný boj.


Prohlašujeme:

Činíme všechny členy Habsburského a Hohenzollernského rodu odpovědnými za osud našich zajatců a přísaháme, že dokud z nás jeden zůstane na živu, na protiprávní popravení našich zajatých bratří odpovíme stejnou odvetou na zajatých námi Němcích a Maďarech; přísaháme, že neúprosně potrestáme rakousko-uherské a německé katany.


(Toto prohlášení bylo přijato ve všech částech československých pluků.)


Na jihozápadní frontě, dne 28. září (11. října) r. 1917.

2 zobrazení0 komentářů