Vavroušek: Reformujme OSN decentralizací

Aktualizováno: 26. 8. 2021

Doc. Ing. Josef Vavroušek, Csc. (15.9.1944 - 18.3.1995) vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby. Pracoval jako technik a systémový analytik a v letech 1975 - 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu pro vědecký rozvoj. V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí a v červnu 1990 se stal na dva roky ministrem životního prostředí. Publikoval pět knih, 40 studií a na 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Přednášel ve Velké Británii i USA a na konferenci OSN v roce 1992 navrhoval její principiální a funkční reorganizaci decentralizací.


Výňatky z knihy „Mys dobré naděje – partnerství pro rozvoj jako globální environmentální výzva“ od doc. RNDR. Pavla Nováčka, Csc. z roku 2003.


Návrhy na reformu OSN


Potřeba zásadní reformy OSN je všeobecně uznávaným faktem. Otázkou je, jaká bude vůle států světa reformu realizovat a vzdát se části své národní suverenity. Díky „nezasahování" zůstávají dnes nepotrestány zločiny států páchané vůči vlastním lidem a vůči životnímu prostředí. Pak se někdy role „světového četníka" ujmou Spojené státy, což ale může přinést veliké napětí nejen mezi tzv. kulturně civilizačními okruhy, ale také v rámci euro-americké civilizace. Právě státy, které nemají čisté svědomí (resp. jejich vládcové), se budou globálnímu řízení bránit nejvíce. Je proto možné uvažovat o dvou- či více rychlostní struktuře globálního řízení. Podle schopnosti a ochoty přijmout a uplatňovat určité lidské hodnoty, lidská práva, principy tržního chování, způsoby chování na mezinárodní scéně apod., by státy měly přístup k výhodám plynoucím z globálního řízení, jako jsou např. projekty a investice plynoucí multilaterální či bilaterální rozvojové pomoci.


Z českých představitelů se nad reformou OSN systematičtěji zamýšleli tři politici: Václav Havel, zesnulý ministr životního prostředí Josef Vavroušek a člen Komise pro globální řízení, bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier.


Václav Havel považuje za vhodné, aby se Valné shromáždění jednou podobalo jakémusi parlamentu světa. Rada bezpečnosti by se mohla stát hlavním ohniskem operativního rozhodování. Podmínkou je, že stálými členy budou, vyváženěji než dnes, nejlidnatější a nejvlivnější státy světa, reprezentující různé kontinenty a civilizační okruhy, případně i některá integrovaná seskupení států, sledující společnou zahraniční politiku. Mohla by být zřízena jednotka, schopná zasáhnout proti agresorům, jakož i stálé jednotky dozírající na udržování míru, tedy jednotky spíše policejního typu.


Na OSN by měl jednou nějakou mikroskopickou částkou svého výdělku přispívat co nejpřímější cestou každý obyvatel planety, aby bylo jasné, že tuto organizaci si zřídilo lidstvo samo pro sebe.


Václav Havel přemýšlí o OSN, která nebude organizací rozdělených národů a především rozdělených států, ale organizací spojených občanů světa, který je ohrožen a který lze zachránit jen spojením všech lidských sil.


Josef Vavroušek se pokusil o vytvoření alternativního modelu OSN, který přednesl na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v r. 1992 a který publikoval v knížce "Threats without Enemies". Vavroušek však nenašel pro svůj návrh doma politickou podporu a v dalších aktivitách mu zabránila tragická smrt pod lavinou v Západních Tatrách na jaře r. 1995.



Podle Josefa Vavrouška OSN reaguje na vynořující se problémy vytvářením nových komisí a programů. To však postupně vedlo k tomu, že bylo vytvořeno příliš mnoho různých institucí v rámci OSN, jejichž aktivity jsou jen minimálně propojeny a koordinovány. Existující struktura OSN se tak stala neefektivní a příliš drahou. Výsledkem je, že nyní převládá názor žádné nové instituce v OSN. Je tedy vhodné pokusit se vytvořit novou, více decentralizovanou strukturu OSN. Budoucí struktura OSN by měla být tvořena čtyřmi specializovanými subsystémy, které by zvýšily efektivitu OSN, aniž by došlo k vytvoření vysoce centralizované byrokracie s monopolem moci.


Těmito čtyřmi subsystémy jsou:


a) bezpečnostní systém OSN, jehož cílem by bylo prosazování řešení mezinárodních konfliktů mírovou cestou, byl by řízen Radou bezpečnosti OSN;


b) ekonomický systém OSN, který by podporoval vyvážený globální ekonomický rozvoj prostřednictvím vhodných finančních, obchodních a jiných opatření prováděných Ekonomickou radou OSN;


c) sociální systém OSN, který by se soustředil na podporu kultury, vzdělání, zdravotní péče, sociální zajištěnosti a podobných aktivit realizovaných prostřednictvím Sociální charty OSN;


d) environmentální systém OSN, který by se soustředil na ochranu a obnovu přírody obecně a na životní prostředí člověka zvláště. Environmentální systém by byl řízen Radou pro životní prostředí OSN.


Každý z těchto čtyř specializovaných pilířů by měl být autonomní, protože se koncentrují na rozdílné aspekty udržitelného rozvoje naší planety. Současně by však měly úzce spolupracovat, protože reálné problémy spolu také navzájem jeden s druhým souvisí.


Tento návrh je evoluční, ne revoluční, protože bezpečnostní systém OSN již existuje, ekonomické a sociální otázky jsou v kompetenci ECOSOC, a tedy pouze environmentální systém je zcela novým návrhem. Tento návrh nové struktury OSN by absorboval většinu existujících orgánů, programů a komisí OSN (environmentální systém by absorboval např. Program OSN pro životní prostředí - UNEP, Komisi OSN pro udržitelný rozvoj - UN CSD aj.).


Požadavek decentralizovat systém aktivit OSN, aby byla zvýšena efektivnost na základě znalosti situace regionálních poměrů, vedla Josefa Vavrouška k návrhu „druhotné", regionální struktury OSN (primární je odvětvová struktura OSN). Tato sekundární struktura by měla být organizována na kontinentálním nebo regionálním základě. Za základ mohou sloužit existující regionální komise OSN, jejich počet by však měl být zvýšen. (Dnes existuje pět regionálních komisí OSN: Ekonomická komise pro Evropu - ECE, Ekonomická komise pro Latinskou Ameriku a Karibskou oblast - ECLAC, Ekonomická a sociální komise pro Asii a oblast Tichého oceánu - ESCAP, Ekonomická komise pro západní Asii - ECWA a Ekonomická komise pro Afriku - ECA).


Měla by existovat Komise OSN pro Afriku, Evropu, severní Ameriku, jižní Ameriku a Karibskou oblast, pro východní Asii, pro západní Asii, pro Australasii a pro Antarktidu. Každá z těchto komisí by pokrývala čtyři principiální odvětvové oblasti: bezpečnost, ekonomiku, sociální věci a životní prostředí, které korespondují s primární strukturou OSN. Primární a sekundární struktura OSN by tedy vytvořily maticovou strukturu, která by umožnila reagovat na globální důsledky specifických problémů, stejně jako na jejich regionální aspekty.


Josef Vavroušek považoval za nezbytné posílit čtvrtý (environmentální) pilíř navrhovaného systému OSN. Měla by být vytvořena světová organizace OSN pro životní prostředí (UN World Environment Organization - UN WEO), která by koordinovala environmentální aktivity na globální úrovni. Tato organizace by mohla vycházet z již existující struktury dnešního Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).


Návrh na zřízení UN WEO již dnes není, domnívám se, tolik aktuální, protože jeho poslání do značné míry naplňuje Komise OSN pro udržitelný rozvoj (UNCSD).

8 zobrazení0 komentářů