Uzavření českých vysoký škol. 9 studentů popravených a na 1200 odvlečených do koncentračních táborů

Aktualizováno: 5. 7. 2021

Výňatek z knihy "Ústřední svaz československého studentstva v exilu 1940-1945" z roku 1990 od pamětníka Bohuslava Šulce o událostech nejen v období 17. listopadu 1939.


...Po bleskové porážce Polska a jeho dalším dělení, tentokrát mezi nacistické Německo a stalinský Sovětský svaz, následovalo zdánlivé období klidu. Zatýkání a pronásledování v protektorátu však pokračovalo. Protiněmecká nálada se tím očividně zvětšovala a projevila se otevřeně 28. října. Tento den čs. samostatnosti byl protektorátní vládou jako takový zrušen. To však nic neměnilo na vůli našich občanů důstojně jej oslavit.


Události tohoto památného dne roku 1939 v Praze zůstanou v paměti těch, kteří se jich zúčastnili. Po klidném ránu dochází k německým provokacím a posléze k demonstracím českého obyvatelstva, jehož davy jsou za odpoledne několikrát rozptýleny. Provolává se sláva Čs. republice a prezidentu Benešovi, strhávají se česko-německé nápisy a orientační tabulky. Ulicemi zní zpěv naší státní hymny. Padají výstřely a jsou první ranění. Rozptýlené zástupy se znovu shromažďují. Česká policie dávno nestačí kontrolovat spontánní projevy protiněmeckého cítění. Zasahují tedy německé oddíly včetně SS. Když ve 23 hodin je nastolen opět klid, mluví se již o zabitých a řadě raněných. Mezi raněnými je též student medicíny MUC. Jan Opletal z Hlávkovy koleje. Je dopraven na kliniku prof. Jiráska a operován. Po několika dnech se jeho stav horší následkem břišní infekce a 11. listopadu umírá. Zpráva o jeho smrti vyvolává, zvláště mezi studentstvem, hluboké pohnutí, jež se odráží v mnohatisícové účasti 15. listopadu na Janově pohřbu v Praze. Po krátkém církevním obřadu v kapli Ústavu pro soudní lékařství je rakev odnesena studenty na Albertov, kde je za zpěvu národní hymny uložena do pohřebního vozu a pak z Masarykova nádraží převezena co Nákla na Moravě k pohřbení.


V Praze se pak opakují události 28. října. Studenti demonstrují celému světu smýšlení českého národa a jeho odhodlaný protiněmecký postoj. Den nato letí říšský protektor K. Neurath s K. H. Frankem a generálem Fredericim do Berlína, aby osobně podali o těchto událostech zprávu přímo Hitlerovi. Říšský, kancléř pak předvolává našeho vyslance Chvalkovského, aby mu oznámil své rozhodnutí, zveřejněné 17. listopadu v rozhlase a den nato v novinách a na rudých dvojjazyčných vyhláškách:


„Ačkoliv bylo opětovně vážně varováno, pokouší se od nějaké doby skupina českých intelektuálů ve spolupráci s emigrantskými kruhy v cizině menšími nebo většími akcemi odporu rušiti klid a pořádek v protektorátu Bohmen und Mahren. Přitom bylo zjištěno, že původci těchto aktů odporu jsou zvláště také na českých vysokých školách. Ježto tyto živly daly se ve dnech 28. října a 15. listopadu strhnouti k násilným činům proti jednotlivým Němcům, byly české vysoké školy na dobu tří roků uzavřeny, devět pachatelů bylo zastřeleno a větší počet účastníků vzat do vazby“

Der Reichsprotektor in Bohmen und Mahren gez. FREIHER VON NEURATH


V ranních hodinách 17. listopadu byly studentské koleje nejen v Praze, ale i v Brně přepadeny SSmany a na 1200 studentů deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen u Oranienburgu, jenž byl původně určen v roce 1936 k ubytování účastníků olympijských her v Berlíně. Kromě univerzit a technik byly též zavřeny Vysoká škola báňská v Příbrami, Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Olomouci, Husova čs. evangelická bohoslovecká fakulta v Praze a Akademie výtvarných umění v Praze. Vysokoškolské studentské spolky stihl stejný osud. Mezi nimi byl také Kulturní a společenský klub technické obce moravsko-slezské Zora v Brně, jehož místnosti byly přepadeny a všichni přítomní byli internováni s ostatními studenty v Říši.


Z devíti popravených "pachatelů" osm patřilo k význačným studentským funkcionářům, vesměs příslušníkům bývalých občanských stran. Jména popravených uvedena nebyla a Neurath zpočátku odmítl dát jejich jména i předsedovi protektorátní vlády gen. A. Ellášovi, který si je vymohl teprve po houževnatém boji. Byli to:


Doc. dr. Josef MATOUŠEK

Dr. Jaroslav KLIMA

Jan WEINERT

Václav ŠAFRÁNEK

Dr. František SKORKOVSKÝ

Josef ADAMEC

Jan ČERNÝ

Bedřich KOULA

Marek FRAUWIRTH


Když se ministerská rada se jmény popravených seznámila, usnesla se jednomyslně podat demisi. Prezident Hácha ji však nepřijal.

Koncentrační tábor s tvrdým režimem Sachsenhausen, cca 25 km severně od Berlína, kterému se říkalo "Jatky Berlína" a kde si čeští studenti brzy našli dobré heslo: TVRDĚ DO TVRDÝHO!

9 zobrazení0 komentářů