Jaká bude budoucnost demokracie v novém digitálním věku? Jak mohou technologie oslabit nebo posílit demokracii? Hrozí ztráta svobody slova či práva na informace? Nahradí algokracie politiky algoritmy?
Svoboda slova je nutnost, protože tvoří informované voliče a ti funkční demokracii. K přístupu ke svobodě slova na sociálních sítích se významně vyjádřili Mark Zuckerberg během projevu na Georgetown univerzitě (17.10.2019) a Sacha Baron Cohen během projevu při ocenění americkou židovskou organizací Liga proti hanobení (21.11.2019). Ale tato problematika je jen vrcholem ledovce.
Algokracie je vláda algoritmu či sociálně-ekonomický systém ovládáný počítačovým kódem – algoritmem , přičemž s růstem významnosti digitálního světa na chod světa nedigitálního nabývá na důležitosti a je k tomu ve světě přistupováno. Existuje britská Národní strategie umělé inteligence (AI), Národní strategie pro umělou inteligenci 2031 Spojených arabských emirátů, čínská setkání globálních expertů k etice umělé inteligence z let 2019 a 2020, polský CIVTECH o Digitální revoluci v demokracii a rozhodování, kanadská Datově řízená participace: Algoritmy, města, občané a korporátní kontrola, vize Globálního firemního občanství jako spolupráce s vládami a občanskou společností od Klause Schwaba z 2008 či Harariho vize, že budoucnost Evropy je v učení světa, jak spolupracovat harmonicky bez uniformity.
V poslední době byla také vydána souhrnná kniha Future Intelligence (Budoucí inteligence) ze září 2023, která uvádí, že z důvodu probíhajících diskusí o úpadku demokracie a důvěry v politické instituce, nevládní organizace a média po celém světě, včetně zjišťování možností využití umělé inteligence pro veřejné služby a tvorby politik uskutečnila v roce 2019 Evropská komise projekt, jehož cílem bylo prozkoumat budoucnost veřejné správy po roce 2030. Projekt předpokládá čtyři scénáře popsané v publikaci The Future of Government 2030+ A Citizen Centric Perspective on New Government Models (Budoucnost veřejné správy po roce 2030: Pohled na nové modely veřejné správy zaměřené na občany):
Udělej si sám (DIY) demokracie (charakterizovaná decentralizací moci a sebeorganizovanými komunitami);
Soukromá algokracie (kdy velké digitální organizace prosazují svou moc nad občany a vládami);
Super kolaborativní vláda (kdy bude existovat vysoká úroveň spolupráce a spoluvytváření mezi občany, vládami a dalšími zúčastněnými stranami);
Nadměrná regulatokracie (charakterizovaná nadměrnou ochranou ze strany vlády nadměrnou regulací pomocí technologií).
Nezávislá společnost založená na vlastních hodnotách, která nebude chtít být v digitálním prostoru utlačována totalitně-policejním režimem nějaké predátorské „soukromé algokracie“ (připomínající korporátní neokolonialismus United Fruit Company v banánových republikách) či „nadměrné regulatokracie“ (připomínající komunistický režim Československa či dnešní čínský systém sociálního kreditu), může také využít český disidentský koncept Paralelní polis (1978) s jeho pilíři neustálého ověřování „okrajových podmínek systému“ jako míry:
občanských práv a svobod, které mají tendenci být omezovány;
paralelní nezávislé kultury a různých sfér umění, které jsou provozovány a rozvíjeny bez povolení a podpory ze strany veřejné moci;
paralelního školství a vědy, které představují realizaci práva na svobodné vzdělávání a rozvoj vědeckého bádání;
paralelního informačního systému jako výrazu práva na svobodné šíření informací;
paralelní ekonomiky založené na vzájemnosti a důvěře v jednotlivé osoby, tzn. přirozeného reputačního principu s nekontrolovanými směnnými prostředky a měnovými nástroji;
rozvíjení pro-občanských stínových politických struktur do takové funkční podoby, že budou schopny nahradit jakýkoli proti-občanský vládnoucí režim;
paralelní zahraniční politiky pro stabilizaci a zakotvení občana v mezinárodním kontextu a pro hledání potenciálních materiálních i myšlenkových zdrojů.
Jako občané, kterékoli republiky „jsme podřízeni zákonům, abychom byli svobodní“, jak řekl Marcus Tullius Cicero. Ale jako uživatelé kteréhokoli digitálního systému jsme podřízeni algoritmům. Pokud mají sami občané „zajistit zdola“ prostor v digitálním světě ve formě „Udělej si sám (DIY) demokracie“ či „Super kolaborativní vlády“, který je svobodný pro občana, odolný proti vnitřním a vnějším bezpečnostním hrozbám a efektivní pro zajištění potřeb i štěstí uživatelů jako nejobčanštější společnost, s nejdecentralizovanějším vládnutím a nejparticipativnější demokracií, nebudou pravděpodobně opomíjet technologické a občanské zkušenosti z historie a dřívějších pokusů „zajišťováním shora“.
Slovo kybernetika pochází z řeckého pojmu znamenajícího „vládnutí“ nebo „řídit, navigovat nebo vládnout“. V roce 1834 matematik, fyzik a polyhistor André-Marie Ampère klasifikoval společenské vědy a definoval vize nových oborů mezi nimiž byla „kybernetika“ jako věda o řízení lidské společnosti či „cenolbologie“ jako věda o společenském štěstí. Od 50. let 20. století pak pozdější prezident Světové organizace pro systémy a kybernetiku Stafford Beer, který se věnoval tzv. managerské kybernetice a byl poradcem korporací či chilské vlády, definoval kybernetiku jako vědu o efektivní organizaci.
Od sovětského OGASu (1962) bylo počátkem 70. let upuštěno z důvodu, že tento systém ohrožoval kontrolu komunistické strany nad ekonomikou i mocenské zájmy regionálních aparátčíků. A tak se první globální civilní počítačové sítě vyvinuly skrze americký ARPANET (1969) mezi kooperativními kapitalisty, nikoli mezi konkurenčními socialisty - kapitalisté se chovali jako socialisté, zatímco socialisté se chovali jako kapitalisté. Cílem chilského CYBERSYNu (1971) bylo vybudovat distribuovaný systém na podporu rozhodování, který by pomohl při řízení národního hospodářství a přenesl rozhodovací pravomoci v průmyslových podnicích na jejich zaměstnance, aby se rozvinula samoregulace továren. Po vojenském převratu 11. září 1973 bylo od projektu upuštěno.
V roce 1966 vydal výzkumný tým československé Akademie věd v čele s filozofem PhDr. Radovanem Richtou, DrSc. (1924-1983, jehož syn doc. Ing. Karel Richta, Csc. z fakulty elektrotechnické ČVUT je dosud vedoucím odborné skupiny „Informatika a společnost“ v České společnosti pro kybernetiku a informatiku) publikaci Civilizace na rozcestí s prognózou dalšího vývoje světa vlivem přeměny industriální společnosti na společnost informační a která byla předchůdcem kultovní publikace Meze růstu (1972) Římského klubu či i současného konceptu 4.0. Zdůrazňovala humanistické ideály, kterými má být tato přeměna vedena, což se stalo známým jako anti-aparátní „socialismus s lidskou tváří“ a mottem obrodného procesu Pražského jara v roce 1968. Zdůrazňovala nutnost racionalizace informačního toku, jaké způsoby manipulace s fakty volit, jak se vyrovnat s principy informační hygieny a nutnost vzniku „Kybernetického modelu“ z důvodu, že:
„...Soudobý člověk se nemůže oprostit od nepřehledného množství nitek, které jej váží k mohutnému civilizačnímu aparátu, který dnes nepopíratelně působí jako osudová moc, programátor lidského života. Může jej však za určitých podmínek krok za krokem obracet v základnu a programátora své osobité, lidské iniciativy...“
V dubnu 1968 se stal Radovan Richta dokonce i autorem politické části akčního programu vládnoucí komunistické strany, ale tato éra Pražského jara byla ukončena invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V červnu 1968, ale ještě vyšel Manifest 2000 slov od autora Ing. Ludvíka Vaculíka, reflektující stav tehdejší společnosti, poukazující na úpadek nadějného socialismu vlivem změny ideových komunistů v mocenskou organizaci sobců a požadující nápravu:
„...Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím...“
Vzhledem ke své historické zkušenosti s komunistickým totalitním režimem jsou Češi vnímavnější na určité mocenské mechanismy a ideologické, lehce zneužitelné, naivismy hrozící ztotalitněním, nejen digitálního, světa skrze „soukromé algokracie“ či veřejné „nadměrné regulatokracie“.
Dcerou Ludvíka Vaculíka je nezávislá novinářka Cecílie Jílková, která obdobně reflektuje dnešní společnost – Digitální (r)evoluce či „Moje země se vrací k totalitě“, varuje dcera legendárního českého bojovníka za svobodu. Podle ní se totalita může vrátit, protože moc má své vlastní zákony jako:
reprodukce (snaha udržet se navždy, například začít aplikovat cenzuru);
homogenizace (pokouší se zestejňovat, legislativa EU tomu říká harmonizace);
osamostatnění (snaha o takovou legislativu, aby nikdo nemohl moc zákonnou cestou ohrozit);
dynastizace (ti kdo dodržují určitá pravidla, mohou se účastnit pyramidy moci);
práce s lidmi (mocní si vybírají určité typy lidí, u kterých ví, že se proti nim nepostaví).
Když Elon Musk pověřil tři nezávislé novináře k analýze dat ze sociální sítě Twitter k doložení rozsahu zapojení vlády USA do korigování informačního toku, tak Cecílie Jílková začala spolupracovat s jedním z nich – eko-modernistou Michaelem Schellenbergerem jako představitelem pro-humanistického environmentálního hnutí, spolupracujícího např. s britskou Alliance for Responsible Citizenship a spolu-vydavatele zmiňovaných Twitter files – zda nenašel i české stopy jako např. v souvislosti s aférou současné české vlády, která v březnu až květnu 2022 iniciovala či jen podněcovala nezákonné vypnutí desítek webů a která je doposud řešena u českých soudů vlivem žaloby Institutu H21, který se zabývá svobodou slova a který např. loni vydal český překlad knihy Free Speech: A History from Socrates to Social Media s osobní účastí autora Jacoba Mchangamy.
Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) připomíná svojí podporou demokratické společnosti založené na svobodě projevu a účasti občanů na vládě americký Institute for Propaganda Analysis (1937-1942) a svým sběrem, evidencí a statistickým vyhodnocováním případů cenzury na sociálních sítích československý VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných z let 1978-1989), který sledoval a upozorňoval na případy osob, které byly stíhány v rozporu s tehdejšími československými zákony za komunistického totalitárního režimu.
Od svého založení v lednu 2021 kromě popularizačních a osvětových akcí, iniciovala veřejné slyšení k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích v poslanecké sněmovně (12.12.2022), veřejné slyšení mediálního výboru Poslanecké sněmovny (13.4.2023), spolu se zakladatelem a ředitelem britské Free Speech Union Toby Youngem vyhlásila zahájení veřejných nominací na Ceny za svobodu projevu (27.3.2024) a dne 21.5.2024 uspořádala předvolební konferenci „Přežije svoboda slova boj s dezinformacemi?“ z jejichž účastníků citlivých na omezování svobody projevu byli čtyři v červnu 2024 zvoleni jako poslanci Evropského parlamentu – Ing. Ondřej Knotek (ex-Pirát z let 2012-15, člen ANO, kandidující za ANO), RNDr. Alexandr Vondra (člen ODS, kandidující za ODS koalice SPOLU), Bc. Filip Turek (nestraník, kandidující za Přísaha koalice PŘÍSAHA a MOTORISTÉ) a JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. (ex-Pirát z let 2021-22, nestraník, kandidující za SD-SN koalice Stačilo!).
Dne 13. června 2024 uspořádala Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) v Praze debatu s Michaelem Schellenbergerem, který poukázal na jím definovaný „cenzurní průmyslový komplex“ a varoval, že vlády chtějí kontrolovat, co si lidé myslí a 29. března 2024 varoval:
„Zástupce EU v reakci na náš reporting uvedl: „Ničí názor necenzurujeme.“ Ve skutečnosti ona i EU zavádějí rozsáhlý totalitní systém cenzury a lžou o něm.“
Během debaty uvedl:
„... sdílím obavy týkající se umělé inteligence. Také si myslím, že se používá jako ospravedlnění cenzury. Viděli jsme spoustu propagandy od takzvaných nevládních organizací, které jsou financovány vládou, naznačující, že se chystají hluboké podvrhy deep fakes a další manipulace skrze umělou inteligenci, na které bychom si měli dávat pozor, a myslím, že to všechno vytváří základy a připravuje nás to na ospravedlnění cenzury...“
„...Ve Spojených státech jsou platformy sociálních médií umožněny zákonem, který byl přijat v roce 1996 a který poskytuje mediálním společnostem zvláštní ochranu odpovědnosti, která je odlišuje od tradičních vydavatelů, jako je New York Times. Můj názor je, že pokud získali tato zvláštní privilegia, tak sociální média by pak měla umožnit dospělým uživatelům, aby si vybrali svůj vlastní legální obsah, a že jejich algoritmy by měly být transparentní, abyste věděli, jak s vámi sociální média manipulují. A pokud nechtějí být transparentní nebo nechat uživatele provádět kontrolu, pak by měly být vydavatelem jako jsem já nebo New York Times. Svědčil jsem o tom v Kongresu asi čtyřikrát. Nemyslím si, že by se mého nápadu v dohledné době chopili. Takže si myslím, že se nacházíme v mnoha ohledech ve velmi zvláštním a nejistém okamžiku, protože jsme opravdu závislí na Elonu Muskovi a X...“
Dalšími účastníky byli slovenský popularizátor „Network state“ Jakub Šimek, publicista a filozof Petr Šourek poukazující na nutnost Kantovského perspektivismu při agendách fact-checkingu, investigativní reportérka Markéta Dobiášová a podnikatel a tvůrce celosvětově úspěšných her Daniel Vávra, který také dne 16.6.2024 přednášel pro cca 7 000 svobodomyslných a technologicky orientovaných návštěvníků z celého světa na Bitcoin Prague o „Freedom vs. Nanny State“ (Svoboda vs. Chůvičkovský stát).
V digitálním prostoru se nyní hraje o podobu a rozsah demokracie v něm, s určením okrajových podmínek tohoto „kybernetického modelu komunikace a spolupráce“ a měl by být co nejdemokratičtější se zachováním konkurenčního zpravodajství s neomezenou polemikou. Hrozbou je i armádní „PSYOPSkracie“ skrze amplifikace, de-amplifikace a porušováním síťové neutrality.
Pojem progresivismus byl v posledních desetiletích znehodnocen obdobně jako pojem liberalismus. Západ dnes upadá vlivem reálně „hodnotově a hospodářsky neudržitelného“ anti-západního neliberálního degresivismu pod maskou západního progresivismu. Pokud bude nahrazen regresivním konzervatismem 19. století hrozí, že ve světové konkurenci civilizací pro svoji technologickou nekonkurenceschopnost neobstojí.
Cestou skutečného západního liberálního progresivismu v demokracii mohou být po roce 2030 scénáře technologických algokracií „Udělej si sám (DIY) demokracie“ nebo „Super kolaborativní vlády“, které se však neobejdou bez transparentního pojmenování stavu veřejné správy nebo soukromých korporací důrazně pravými jmény, jak to nyní odvážně dělá Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP), Michael Schellenberger nebo Elon Musk. A možná ani bez ještě smělejší drzosti vůči nejvyšším civilním a bezpečnostním autoritám na úrovni Prof. Dr. Otto Wichterleho, který byl nejen chemikem světového formátu, jenž vynalezl silon a měkké kontaktní čočky, byl poslancem parlamentu v 60. letech nebo předsedou Československé akademie věd v 90. letech, ale který byl i předním signatářem Manifestu 2000 slov a který ve své autobiografické knize Vzpomínky uvedl:
„Když v lednu 1964 přijelo do Prahy na oficiální návštěvu prezidium sovětské Akademie věd, byly na všech pracovištích připraveny expozice, vychvalující československo-sovětskou spolupráci ve vědě. Místo toho jsem však v našem ústavu připravil velmi názornou výstavku demonstrující, jak tato spolupráce vůbec nefunguje, a to především vinou sovětské strany. Prezident sovětské akademie Keldyš prohlásil, že to je prvé místo, kde mu místo předepsaných lží ukazují pravdivý stav. Požádal mě potom o zaslání informací a doporučení do Moskvy, což jsem poté udělal a v osmistránkovém dopise shrnul, se závěrem, že prapříčina je v sovětském totalitním a policejním režimu.“
PS: Se vzpomínkou na Zdeňku Zbořilovou (1943-2023), signatářku Manifestu 2000 slov, podepsaného na Zelném trhu v Brně v roce 1968, jako připomínka osudu jednoho z přibližně 100 000 signatářů hájících svobodu, zdravý rozum, lidskou slušnost a toleranci proti zneužívání moci totalitního systému. Která jako premiantka nemohla studovat medicínu kvůli svému „živnostenskému původu“, protože její otec byl pekař z brněnských Židenic.
Převzato:
Comments