Richta: Racionalizací informačního toku k modernější civilizaci

Aktualizováno: 25. 7. 2021

Výňatky z kapitoly „Racionalizace informačního toku“ z celosvětově známé odborné knihy „Civilizace na rozcestí“, vydané v roce 1966, jejímž autorem byl vedoucí výzkumného 61 členného týmu dr. Radovan Richta, DrSc (1924-1983) z Filozofického ústavu ČSAV. Stal se známým nejen díky pojmu "vědecko-technická revoluce", ale později v dubnu 1968 i jako autor politické části akčního programu KSČ tzv. „pražského jara“ včetně pojmu „socialismus s lidskou tváří“. Jeho posledním velkým dílem byla veřejně nevydaná prognóza vývoje československé společnosti „Československo 2000“ vypracovaná pro vládu ČSSR. V 80. letech se snažil vytvořit prognostický tým, který jak uváděl „by nás zbavil politického prokletí a umožnil nám oficiálně prozkoumat společnost“.


Obvyklá představa řízení vychází z jeho „silové stránky", tj. z podřízení, vydávání povelů atd. Jednak proto, že skutečně převládá v tradičním průmyslovém řízení (v podnikovém řízení i administrativní správě), jednak že v podmínkách, kdy se mohlo počítat s převážně konstantními parametry, zapadla do pozadí jiná stránka řízení: informace. Avšak s postupem vědy do výroby a do celého společenského života, jakož i se zrychlováním technického rozvoje začíná se tento dosud opomíjený prvek řízení prodírat všude na přední místo.


Protože informace je nositelem každé inovace a zprostředkujícím článkem každé aplikace vědy, patří rozvoj informační techniky k základním pilířům vědeckotechnické revoluce. Pokud dřívější technika zesilovala hlavně fyzické schopnosti člověka, pak technika, revolucionizující dnes civilizační základnu, zesiluje nadto a především psychické fondy společnosti.


Růst úřednictva a administrativního aparátu v posledních desetiletích poskytuje dostatečnou představu o kvantitě informací, potřebných dnes k řízení kterékoli sféry moderní civilizace. Tento značně primitivní, ale donedávna téměř výlučný způsob opatřování, přenosu a uchovávání informací je dnes zřetelně se svými možnostmi v koncích. Jednak pro svou nákladnost, jednak pro svou těžkopádnost a nespolehlivost: zkresluje informace, zpomaluje je či vůbec nepropouští, zakřivuje a rozptyluje jejich tok. Z druhé strany vyvolává samoúčelné bujení informací, jejich nesmyslné opakování a redundanci. Člověk je zavalován masou informací, ale není sycen těmi, které potřebuje.


Moderní civilizace stojí před nutností provést analýzu a racionalizaci informačních systémů, využít nové a rychlejší techniky přenosu, zpracování a uchování informací, vytvořit nový kód a miniaturizovat záznam. Předpokladem je vyjasnění takových otázek jako: co je a co není informace pro danou instituci; jaké jsou adekvátní metody jejich získávání; jak optimálně řešit informační schémata; které způsoby manipulace s fakty volit; jak se vyrovnat s principy informační hygieny. Teprve na základě takové racionalizace informačního toku lze očekávat plné využití kybernetické techniky, masové nasazení jejích systémů se zcela nečekanými možnostmi a novými významy.


Sotva může být sporu o tom, že kybernetická technika je s to vyřadit masu (perspektivně velkou většinu) úřednické práce a část manažerské činnosti, v níž je rozhodování programovatelné. V teoretické podobě je hotovo univerzální automatické zpracování informací, systému, jenž přejímá, zpracovává, zkracuje, kóduje a distribuuje informace. Může převzít úkol celých dosavadních úřadů a institucí. Paměťové zařízení o kapacitě stamiliónů znaků se rovná „nesmrtelné paměti" podniku, kde se žádná informace nevytrácí zapomínáním a je vždy pohotově k dispozici. Perspektivně se vytváří možnost stálého toku „informace shora i zdola", jakéhosi pravidelného hlasování, doptávání veřejného mínění, jež by nahradilo Rousseauův ideál schůze všech občanů republiky a umožnilo stálou demokratickou konfrontaci každého nově zaváděného regulačního principu.


Zvláště aktuální roli má informační technika — a zvlášť bolestné je její zaostávání --- v oblasti vědy samé. Přes prudké rozšíření sítě vědeckých informací ve světě existuje stále nepřehledné množství objevů už objeveného. Různé propočty odhadují jejich podíl jen v USA a SSSR (v zemích s nejlepšími informačními systémy) na 10, 15 i 25 %.


V mnoha oblastech je stále snazší objevit znovu vše, než zjistit, zda tento objev už nebyl učiněn. V časovém rozvrhu inženýra zabírá shánění informací asi 20 %, chemika až 50 %. Proto se intenzívně pracuje na úplné technické přeměně informačního systému, na nových typech informačních center na základě počítačů, na projektech technizace dokumentace atd. Tyto plány navazují na už vybudované základy systému vědecké a technické informace onoho typu, který vznikl na světě poprvé na půdě sovětského VINITI. V letech 1957 až 1963 byl propracován velkorysý systém vědeckých informací pro západoevropské země. Z iniciativy Kennedyho byly r. 1963 založeny rozsáhlé akce pro „odvážné nové způsoby" vědecké informace v USA, jež mají poskytnout stálou evidenci o světové vědě, jako jsou: automatické ústřední depozitáře, specializovaná střediska při velkých ústavech, mezinárodní síť, zachycující vědecké informace, systém počítačů, účinkujících jako informační zdroj pro vědce, s nimiž mají přímo spojení atd.


V SSSR byly v minulých letech usnesením rady ministrů zesíleny práce na velkorysé celostátní soustavě vědeckých a technických informací. Pro socialistickou soustavu - a zvláště pak pro Československo — nazrává nutnost mezinárodního propojení informačních soustav, které by maximálně využilo té skutečnosti, že tu byly odstraněny společenské bariéry do té míry, že tok informací ve společenské struktuře může být všestranný a hladký; jinak zůstanou velké možnosti socialismu nezbytně ležet ladem.


Jakkoli to může znít nezvykle: mezi člověkem a informací se v mnohém rozhodují osudy společenských systémů.


Věda ve své ucelené podobě je mladým, začínajícím směrem lidské činnosti, jenž dosud plně nevypracoval své vnitřní principy, natož pak své aplikace v celé šíři společenského života. Ale zkušenosti už naznačily, jaký význam může mít pro společnost zevšeobecnění jejích růstových možností, antropologických charakteristik, racionálních motivů a demokratických principů oproti tradiční úzké dynamice industrializace, převrácené struktuře a hierarchické protikladnosti průmyslového systému. To je nesmírně závažné pro budoucnost, neboť společnost vždy přijímá základní normy a pravidla svého života i řízení od nejprogresívnějších úseků tvorby výrobních sil. Jestliže průmyslové velkopodniky vtiskly své principy celému životu dosavadní civilizace, pak lze očekávat, že společnost budoucnosti bude koncipovat své životní formy především k obrazu tvořivé vědecké činnosti.

8 zobrazení0 komentářů