top of page
Obrázek autoraJosef Zbořil

Mezinárodní den studentstva: Boj za národní svobodu víry a práva na výuku této víry

Aktualizováno: 10. 1. 2022

Dne 17.11.1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, zastřelili 9 jejich představitelů studentských spolků a následně bylo na 1 200 studentů transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. I když byl v roce 1941 na základě těchto událostí, díky aktivitě československých studentů podporovaných Edvardem Benešem, vyhlášen 17. listopad za Mezinárodní den studenstva, tak bývá v poslední době původní myšlenka upozaďována. V ČR čerstvějšími událostmi z roku 1989 a ve světě někdy až příklonem k univerzitním oslavám multikulturalismu zahraničních studentů [1,2,3]. Nicméně historie jasně dokládá, že 17. listopad je dnem oslavy boje studentů z „koalice protifašistických spojených národů“ za svoje „národní svobody víry a práva na výuku této víry“ a měl by tak být jednoznačně připomínán a oslavován po celém světě.

Myšlenka prohlásit 17. listopad Mezinárodním dnem studentstva (MDS) vznikla podle pamětníků na louce před baráky 1. a 2. baterie dělostřeleckého pluku v Moreton Hallu, kde se po práci scházeli bývalí českoslovenští studenti v čele s Pavlem Kavanem a Luborem Zinkem, kteří zde plánovali obnovení Ústředního svazu československého studentstva (ÚSČS). Žádost na ministerstvo národní obrany a vnitra byla podána asi půlroku poté v druhé polovině října. Ke spisu o úmyslu obnovit ÚSČS k ročnímu výročí dne 17. listopadu 1940 přiložili prohlášení k tomuto výročí, stanovy a jména funkcionářů s vylíčením jejich odborové studentské práce i činnosti v politických organizacích a po menších úpravách byl poté ministerstvem schválen. [4]


Dne 16.11.1941 byla uspořádána manifestační schůze organizovaná ÚSČS pod záštitou prezidenta E. Beneše a československé vlády v londýnské Caxton Hall. Prohlášení k 17. listopadu mezinárodním dnem studentstva, podepsaném zástupci studentů 14 národů, přednesl Lubor Zink [4]:


„My, studenti Velké Británie, všech jejích dominií a Indie, Svazu sovětských socialistických republik, Severní a Jižní Ameriky, Belgie, Československa, Číny, Francie, Holandska, Jugoslávie, Norska, Polska, Řecka a všech ostatních národů bojujících za svobodu světa, ve snaze vyjádřit hlubokou úctu popraveným československým studentům, kteří první v Evropě na podzim roku 1939 dali podnět k masovému odporu proti nacistickým okupantům, prohlašujeme 17. listopad za Mezinárodní den studentstva…“


Rok poté se pak v londýnské Royal Albert Hall s kapacitou 7 tisíc osob uskutečnila 16.11.1942 další manifestace, organizovaná ÚSČS k MDS. Manifestaci vévodil velký nápis "Youth Fights for Freedom - International Students Day" [5] a před zahájením manifestace bylo pomocí BBC odesláno poselství studentů Velké Británie studentům do Moskvy, kde jej rozšířili a zaslali studentům do Číny, kde jej také rozšířili a zaslali dále do New Yorku, kde jej severoameričtí studenti opět rozšířili a před skončením manifestace dorazilo poselství zpět do Londýna a dokládalo tak zmezinárodnění 17. listopadu [4]. Další rok byla manifestace organizovaná Luborem Zinkem a Bohuslavem Šulcem za ÚSČS dne 17.11.1943 v londýnské Kingsway Hall s vévodící obří mapou světa na pódiu [4, 6], kde všude již bylo dosud MDS vzpomenuto. Následující rok už dokonce i americký prezident Roosevelt dne 17.11.1944 k oslavě MDS prohlásil [7]:


Před pěti lety, 17. listopadu 1939, došlo k strašlivému masakru československých studentů a profesorů nacisty - opovrženíhodná hromadná vražda, kterou následné události prokázaly, že byla jen součástí nacistického plánu, jak navždy umlčet hlasy lidí, kteří raději uvažovali o smrti než by dopustili zničení své svobody víry a práva na výuku této víry. Od toho dne udatní mladí lidé ze všech Spojených národů - zejména mladí ze zemí okupovaných nepřítelem: Číny, Etiopie, Polska, Norska, Lucemburska, Nizozemí, Belgie, Francie, Řecka, Jugoslávie, Ruska a Filipínských ostrovů – kteří bojovali, krváceli a umírali, aby si tuto svobodou k zachování práva na společné budování budoucího světa, kde mohou být svobodní lidé v míru chráněni před agresí a silou. Jsou to oni, kdo stále vítězně bojují a pod palbou objevují své obrovské vzájemné propojení v tomto cíli. Ve světě zítřka budou tito mladí staviteli budoucnosti národů. Odvážným a energickým úsilím, přátelstvím a společnou snahou, bude jejich úkolem doplnit intelektuální sílu jejich válkou narušených zemí. Při oslavování 17. listopadu letos znovu jako Mezinárodního dne studentstva se americká mládež spojuje s mládeží všech národů milujících svobodu a zavazuje se k těmto úkolům a víře ve svět zítřka, k němuž nyní postupujeme.


Zajímavý je pak i následný životní příběh zmiňovaného organizátora ÚSČS Lubora Zinka, který po úspěšném prosazení 17. listopadu za MDS bojoval v řadách československé brigády v britské armádě, kde získal vojenská ocenění. Po válce spolupracoval s BBC a ministrem zahraničí Janem Masarykem. Kvůli nesouhlasu s komunistickou vládou se stal v roce 1949 britským občanem a po založení NATO v něm pracoval jako politicko-ekonomický analytik. V roce 1958 se přestěhoval do Kanady, kde psal nejen pro Toronto Sun a kde dosáhl více než 6 500 publikovaných článků, díky čemuž získal novinářská ocenění. Po získání kanadského občanství pak v letech 1972 a 1974 kandidoval za Progresivně konzervativní stranu Kanady, kde byl vždy druhý za vítězným kandidátem Liberální strany Kanady [8] a během volební kampaně byl již tehdy jako konzervativec onálepkován jako nacista a rasista [9, 10]. V roce 1995 byl pak oceněn Václavem Havlem, kdy společně s režisérem Milošem Formanem či spisovatelem Milanem Kunderou obdržel medaili za zásluhy 1. stupně [11] a v roce 1999 získal cenu ministerstva zahraničí Gratias Agit [12]. U příležitosti padesátého výročí konce druhé světové války sepsal s dalšími veterány západní československé armády a výboru ÚSČS, hlásících se k Masarykově humanitní demokracii, Komenského imperativu vzdělanosti a Husově hledání pravdy, vzkaz pro zburcování mládeže k záchraně českého národního povědomí [13]:


„…Nezbytným předpokladem ovšem zůstává dokončení nejen Masarykem požadovaného "odrakouštění" (v krizích "osmičkových" roků - 1938, 48 a 68 - byla chybějící občanská spoluzodpovědnost za řízení státu a národa osudná), ale nyní navíc ještě obtížnější "odbolševizování…"


Lubor Zink tak navazoval na pro-národní postoj dřívějších českých patriotů, národních buditelů a obrozenců mezi něž patřil i filozof a poslanec rakouského parlamentu v 19. století "otec národa" František Palacký, který říkal: „Vlastenectví je všude nejpřirozenější střední stupeň, jenž vede člověka od zvířecího sobectví k obecné lásce k lidem a k humanitě vůbec.“ [14]


Dne 6. listopadu si připomínáme výročí úmrtí Lubora Zinka (20.9.1920 – 6.11.2003) a neměli bychom tak zapomínat, že 17. listopad jako mezinárodní den studentstva není oslavou „odnárodňujícího multikulturalismu“ zastánců „bez-národnostního či nad-národnostního lidstva“, ale je oslavou „národních svobod“ od zastánců „dobrovolně spojených svobodných národů“, tvořících vlastní lidstvo, jak jej také charakterizoval [15] v srpnu 1920 československý prezident Tomáš G. Masaryk:


„Člověčenstvo není nic nadnárodním, nýbrž demokratickou organisací národů — národů uvědomělých, kulturních.“



Zdroje:

[4] Šulc, B.: "Ústřední svaz československého studentstva v exilu 1940-1945"; 1990

[14] Palacký národu: Myšlenky a stati vybrané z jeho spisů; 1898

[15] Vaněk, O.: „Za svobodu – obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914 - 1920“; 1924


Publikováno:


70 zobrazení0 komentářů

Коментарі


bottom of page