Jefferson: Být nejpevnějšími baštami proti nerepublikánským snahám

Aktualizováno: 1. 1. 2021

Poselství Thomase Jeffersona z 4. března 1801, když nastupoval do úřadu třetího prezidenta Spojených států.

Přátelé a spoluobčané!

Povolán ujmouti se povinností nejvyššího výkonného úřadu naší vlasti, používám přítomnosti svých spoluobčanů zde shromážděných, abych vyjádřil svou vděčnost a díky za čest, kterou mi tak laskavě prokázali, shlédnuvše ke mně, a abych upřímně doznal, že tento úkol je nad mé schopnosti a že k němu přistupuji s úzkostnými a hrozivými předtuchami, jež vznešenost té hodnosti a chabé moje síly mi plným právem vnukají.


Rostoucí národ, který sídlí v širé, plodné zemi a po všech mořích plaví bohaté výtěžky své píle, národ, vedoucí obchod se státy, jež znají sílu moci a nedbají práva, národ, prudce spějící k osudům, jež jsou mimo dohled smrtelného oka —zahledím-li se na takovou velkolepost a vidím-li, že čest, štěstí a naděje naší milované vlasti jsou spjaty s přízní či nepřízní tohoto dne, děsím se té podívané a pokorně couvám před velikostí svého záměru. Naprosto bych arci musel zoufati, kdyby přítomnost mnohých z vás mi nepřipomínala, že v ostatních vysokých úřadech, zřízených naší ústavou, naleznu prameny moudrosti, cnosti a nadšení, jež mi budou ve všech nesnázích oporou. K vám tedy, pánové, kteří jste pověřeni svrchovanými úkoly zákonodárství a k těm, kteří se k vám druží, vzhlížím povzbuzen, doufaje v podporu, jež by nám dovolila bezpečně říditi koráb, na němž se všichni plavíme uprostřed soupeřících živlů neklidného světa.

Během soutěže názorů, kterou jsme právě prošli, naše rozpravy a snažení vzaly na sebe ve své živosti mnohdy vzezření, jež se snad dotklo cizinců, nezvyklých svobodně myslet a říkat a psát to, čemu vskutku věří; teď však, když hlas národa rozhodl, a rozhodnutí bylo podle ústavních pravidel oznámeno, všichni se zajisté podřídí vůli zákona a sjednotí se ve společném úsilí o společné blaho. Rovněž budou všichni mít na mysli svatou zásadu, že ač vůle většiny musí ve všech případech převládnout, tato vůle, aby byla spravedlivá, musí být rozumná; menšina pak že má svá rovná práva, jež rovný zákon musí opatrovat, a že porušit je, by znamenalo útlak. Spojmež se tedy, spoluobčané, v jednom srdci a v jedné mysli. Obnovmež ve společenském styku soulad a lásku, bez nichž svoboda, ba život sám, jsou chmurné. A pomysleme, že vymýtivše ze své země náboženskou nesnášenlivost, v níž lidstvo tak dlouho krvácelo a trpělo, málo jsme přec získali, trváme-li v nesnášenlivosti politické, jež je právě tak despotická, právě tak zvrhlá a vede k právě tak krutým a krvavým pronásledováním. Když starý svět chroptěl v posledním zápasu, v smrtelných křečích lidstva zuřivostí posedlého, jež v krvi jatek hledalo svobodu dávno ztracenou, nebylo divu, že rozpoutané vlny dosáhly i našich dalekých pokojných břehů; že někteří z nás to pocítili a zděsili se víc, a jiní méně, a že názory se lišily co do ochranných opatření. Leč rozdíl v názoru není vždy rozdíl zásad.


Bratřím téže zásady jsme dali rozdílná jména. Všichni jsme Republikáni a všichni Federalisté. Jsou-li mezi námi takoví, kteří by si přáli rozpustit tuto Unii, či změnit její republikánské zřízení, pak ať jen stojí nerušeni co pomníky jistoty, s jakou mylný názor může být trpěn tam, kde rozum má volnost se proti němu bít. Pravda, vím, že i leckterý upřímný muž se obává, že republikánská vláda nemůže býti silná, že tato vláda nemá síly dost; dokázal by však poctivý vlastenec v plném rozmachu úspěšného pokusu opustit vládu, jež nám doposud zachovala volnost a pevnost, z pouhé teoretické a visionářské obavy, že tato vláda, nejlepší to naděje světa, prý snad postrádá životní energie? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Věřím naopak, že toto zřízení, nejsilnější na světě, je jediné, v němž každý muž by na zavolání zákona přispěchal pod prapor zákona a hrozbu veřejnému pořádku by pokládal za svou osobní při. Říkává se, že člověku nemůže být svěřena vláda nad sebou samým.


Může mu pak být svěřena vláda nad jinými? Či jsme snad v králích nalezli anděly, kteří by mu vládli? Nechť dějiny zodpoví tuto otázku…


Ve chvíli, spoluobčané, kdy se chystám ujmout se povinností, zahrnujících vše, co je vám drahé, sluší se, abyste pochopili, co pokládám za podstatné zásady našeho zřízení a tím i za zásady, jež mají utvářet správu tohoto zřízení. Zhustím je do nejužšího možného rozsahu a uvedu jen obecnou zásadu, nikoliv všechny její meze.


Rovná a přesná spravedlnost všem, bez ohledu na stav či přesvědčení, ať náboženské či politické; mír, obchodní styk a upřímné přátelství se všemi národy, s žádným však spletitá spojenectví; podpora vládám jednotlivých států ve všech jejich právech, neboť jsou nejpovolanějším; správci našich vnitřních věcí a nejpevnějšími baštami proti nerepublikánským snahám; zachování ústřední vlády ve vší její ústavní síle, ježto je kotvou domácího míru a zahraniční bezpečnosti; bdělá péče o práva lidových voleb — neboť tyto zajišťují mírnou a spolehlivou nápravu zlořádů, jež jinak porube meč revoluce, není-li o prostředky pokojné postaráno; naprostý souhlas s rozhodnutím většiny, živelná to zásada republik, z níž není odvolání, než k násilí, živelné to zásadě a pokrevenci despotismu; ukázněná milice, naše nejspolehlivější záštita v míru a v prvních okamžicích války, než pravidelné vojsko ji vystřídá; nadvláda občanské pravomoci nad vojenskou; šetrnost ve veřejných vydáních, aby pracující nebyli přetížení berněmi; poctivá platba našich dluhů a nedotknutelnost veřejné důvěry; podpora zemědělství a obchodu, co jeho příručímu; rozšiřování zpráv a nařčení všech zlořádů před soudem obecného rozumu; svoboda náboženství; svoboda tisku a svoboda jednotlivce pod záštitou habeas corpus a pod záštitou soudu před nestranně sestavenými porotami.


Tyto zásady tvoří zářivé souhvězdí, jež nám předcházelo a vedlo naše kroky věkem revoluce a reformace. Moudrost našich myslitelů a krev našich hrdinů byly zasvěceny jejich dosažení. Musí zůstat vyznáním naší politické víry, naukou občanské výchovy, zkušebním kamenem, podle něhož měřit služby těch, jimž důvěřujeme; a kdybychom se ve chvílích omylu či zmatku od nich odvrátili, chvátejmež zpět a dejmež se dál cestou, jež jediná vede k míru, svobodě a bezpečnosti.

2 zobrazení0 komentářů