Oproti západní Evropě občané České republiky za posledních cca 30 let vyrůstali v prostředí s otevřenou veřejnou debatou, kterou dokázali čeští prezidenti maximálně rozšířit o své charakteristické postoje a hodnoty – identitu chránící humanista Havel, soutěž chránící konzervativec Klaus a rovnost chránící socialista Zeman.
Václav Havel (1993-2003): "Nepolitickou" bez-aparátní politikou
"Nejsem pochopitelně proti stranám; kdybych byl proti nim, byl bych proti demokracii samé. Jsem pouze proti diktatuře stranictví. Totiž proti nepřiměřeně silnému mocenskému vlivu stran... systém, ideologie a aparát vyvlastnily člověku – vládnoucímu i ovládanému – jeho svědomí, přirozený rozum a přirozenou řeč, a tím i jeho konkrétní lidství... soudobá politika se až příliš stává věcí specialistů... mně se ale zdá, že by měla být především věcí občanů, se zvlášť vystupňovaným smyslem pro odpovědnost a tajemnou komplexnost bytí... politiku zdola, politiku člověka nikoli mocenského aparátu, politiku rostoucí ze srdce, nikoli z teze..."
Václav Klaus (2003-2013): Neopomínat i existenci zpolitizované a zaparátizované "nepolitiky"
"...Homosexualismus... NGOismus... ekologismus... environmentalismus... klimatický alarmismus... genderismus... humanrightismus... soudcokracie... Evropeismus."
Miloš Zeman (2013-2023): Soutěží prognostických programů budoucností
"Odcizená budoucnost nebyla sdílena společností, která si neplánovala, ale které se plánovalo".