Singapurská republika získala svoji nezávislost na Malajsii v roce 1965, když měl Singapur cca 75% čínských buddhistů a 15% Malajských muslimů. Dnes o cca 50 let později, muslimové stále dosahují týchž 15%. Jak toho byl Singapur schopen dosáhnout bez etnických čistek a bez obdržení jediné stížnosti na porušování lidských práv ze strany OSN či samotné Organizace Islámské Spolupráce?
Jednoduše, čínsko-buddhistická dominantní singapurská vláda používá dvojí přístup:
1) Přísnou neimigrační politiku pro muslimy.
2) Přísný právní zákaz mezi-náboženských manželství mezi muslimskými muži a ne-muslimskými ženami v Singapuru.
V Singapuru si žádný muslim nemůže vzít nemuslimskou ženu. Není povolena muslimská imigrace ve velkém měřítku. Žádní žadatelé o azyl. Žádní ekonomičtí parazité. S výjimkou některých jednotlivých případů vysoce kvalifikovaných odborníků Singapur nikdy neumožňuje rozsáhlou imigraci muslimů z kterékoliv muslimské země.
Islámský proselytismus mezi-náboženským manželstvím je ze zákona zakázán: V Singapuru neexistuje zákonné omezení na mezi-náboženské sňatky s výjimkou mezi-náboženských manželství muslimských mužů a nemuslimských žen.
Zde je vhodné definovat pojem „proselytismus“ což je: cílené získávání nových věřících pro náboženskou společnost změnou jejich původního náboženského přesvědčení. Proselytismus je odvozen od slova proselyta, které pochází z řeckého proserchomai – příchozí a je často chápán negativně, jako druh nátlaku. V současnosti je v některých státech, zejména islámských, proselytismus trestný. Mezi některými církvemi také existují dohody o neprovozování vzájemného proselytismu.
Pro prosazení tohoto zákona udržuje Singapur dva oddělené registry manželství. Registr muslimských manželství (ROMM) pro muslimy a zápis do registru manželství (ROM) pro ne-muslimy. Polygamie je ze zákona zakázána. Buddhisté a buddhistky se tak mohou vzájemně oddávat s hinduisty a hinduistkami nebo s křesťany a křesťankami či s jinými věřícími či s ateisty a ateistkami. Ale směšovat manželství muslimského ženicha na ne-muslimské nevěsty není povoleno, pokud žena není ochotna konvertovat k islámu. Singapurská vláda striktně vynucuje muslimský zákon z roku 1968 a ROMM je významnou součástí tohoto zákona pro cca 15% muslimskou populaci z celkové singapurské populace o 5,4 milionu lidí.
Singapur tak není předurčen k tomu, aby se mohl stát další Barmou, kde jsou muslimové příčinou občanských nepokojů, zvýšené kriminality, znásilňování a vynucovaných sňatků s buddhistickými ženami. Na rozdíl od Barmy je vynucovaná konverze buddhistických dívek a žen k islámu zakázána.
V Barmě si bengálští muslimové mohou svobodně brát až čtyři barmské buddhistické ženy a všechny buddhistické ženy později vynucovaně konvertují k islámu. Ilegální imigrantský bengálský muslim může vytvořit masivní 20ti člennou muslimskou rodinu za pouhých 10 let.
V téměř každém případě mezi-náboženského manželství mezi muslimem a buddhistkou nebo ženou v Barmě muslimský manžel vždy řekne své nastávající buddhistické nevěstě, že může praktikovat buddhismus v jejich manželství. Později jsou buddhistické nevěsty nuceny konvertovat k islámu.
V Singapuru lze vidět, že je-li nejdříve u buddhistek vyžadováno zákonné konvertování na islám v dostatečném předstihu, než se provdá za muslimského muže, tak to vážněji předtím zváží, než když by se hned slepě vdala za muslimského muže.
Singapurská ústava obsahuje dvě ustanovení (články 152 a 153) týkající se zvláštního postavení Malajců a muslimů.
Článek 152:
§1) Musí být odpovědností vlády neustále se starat o zájmy rasových a náboženských menšin v Singapuru.
§2) Vláda vykonává své funkce takovým způsobem, aby bylo uznáno zvláštní postavení Malajců, kteří jsou původními obyvateli Singapuru a podle toho musí být v kompetenci vlády chránit, zajišťovat, podporovat a propagovat jejich politické, vzdělávací, náboženské, ekonomické, sociální a kulturní zájmy a malajský jazyk.
Vzhledem k tomuto článku singapurská vláda odrazuje misionáře, aby proselytizovali Malajskou populaci od islámu k jiným náboženstvím a aby se zabránilo rasovému a náboženskému napětí v rámci muslimského obyvatelstva z důvodu Malajské islámské identity, kdy má malajská kultura úzké a silné ztotožnění se s islámem.
Článek 153:
Zákonodárce musí podle zákona učinit opatření k regulaci muslimských náboženských záležitostí a pro správu vytvořit výbor jako poradní orgán prezidenta v záležitostech týkajících se muslimského náboženství.
V Singapuru tak byly od roku 1968 zřízeny tří hlavní muslimské instituce:
1) náboženská islámská rada Singapuru;
2) soud šaría;
3) registr muslimských manželství.
Tyto instituce jsou v kompetenci Ministerstva pro komunální rozvoj, mládež a tělovýchovu i když ministr zodpovědný za tyto institucí je ministr pro muslimské záležitosti – aktuálně Prof. Dr. Yaacob Ibrahim.
Zdroje: