Samizdat: Jelikož nehrozí, že naše armáda napadne SSSR, mohou Sověti psát svobodně o Havlovi

Článek samizdatových Lidových novin (od Jiřího Rumla) s názvem „Sovětský týdeník o Václavu Havlovi“ z března 1988.


V prosinci 1987 navštívil z vlastní iniciativy Václava Havla Alexandr Kuprjanov, zástupce šéfredaktora časopisu SOBESEDNIK, což je víkendová příloha Komsomolské pravdy. Strávili několik hodin v přátelské debatě, k níž přizval Havel také Sergeje Machonina. Kuprjanov byl rozhodnut o této návštěvě napsat pravdivě do svého časopisu. A skutečně v čísle vydaném 5. února 1988, vyšel jeho článek, v němž i mimo jiné referováno o návštěvě u Havla. Dotyčné číslo není možné v Praze získat, redakce Lidových novin má však dispozici interní zprávu, kterou o článku napsal pro ČTK její moskevský dopisovatel.


Kuprjanov podle této zprávy oceňuje na Havlovi, že „v roce těžkém pro Československo a v hodině těžké pro něho osobně neopustil svou vlast“; zdůrazňuje, zřejmě ve snaze vrhnout na Havla pokud možno příznivé světlo, že se mu „zdál být oddaným stoupencem přestavby a šířící se demokracie“ v SSSR; jeho otázky označuje za zvídavé. Zároveň konstatuje, že jeho jméno se nehodí v ČSSR připomínat, protože je „představitelem nechvalně proslulé Charty 77 a spisovatelem, jehož vydávají pouze na Západě“. I když se zdá, aspoň ze zprávy ČTK, že o obsahu svých hovorů s Havlem a o Havlových názorech ve svém článku jeho autor mnoho nenapsal, rozhodně je pozoruhodné že tento článek vůbec vyšel.


Je to totiž poprvé, kdy v oficiálním tisku nějaké země sovětského bloku je psáno o aktivním chartistovi, politickém vězni Husákovy éry a od roku 1969 přísně zakázaném autorovi nikoli hanlivě (jako o „zkrachovalci“, „zaprodanci“ či „agentu imperialismu“), ale naopak příznivě, byť se zřejmě nevyhnutelnými taktickými ústupky, jakým je zmínka o „nechvalné“ proslulosti Charty. Je charakteristické, že se Havel dočkal prvního věcnějšího referátu o své osobě nikoli ve své vlasti a v rámci údajné otevřenosti, která prý v ní také začíná, ale v Sovětském svazu, kde novináři chápu „glasnost“ přeci jen zřejmě vážněji - a to dokonce i v tak delikátním případě, kdy riskuji pohoršení svého spojence.


Podle zpráv, které redakce má (arci, že z druhé ruky), byla vysoká československá místa skutečně pobouřena a prý dokonce protestovala u sovětského velvyslanectví. Jelikož naštěstí nehrozí nebezpečí, že naše armáda přepadne Sovětský svaz, aby zatrhla jeho novinám svobodné psaní lze doufat, že Kuprjanův článek je začátkem objektivnějšího informování sovětského tisku i o Československých problémech a že to může mít svůj dobrý vliv i na zdejší tisk. I když samozřejmě důležitější než eventuální výchovný vliv spřátelené velmoci, je počínání domácího obyvatelstva a rozsah svobod, které si samo vydobude.



Zdroj:

https://www.lidovky.cz/historie-obrazem?objekt=popup&datum=1988_03&stranka=2


4 zobrazení0 komentářů