Rudé právo: Díky doktrinářství nastupovali místo kvalifikovaných vedoucích privilegovaní byrokrati

Článek Rudého práva od slovenského ministra kultury Miroslava Válka s názvem „Neznehodnotit morální a politický kapitál“ z 15.11.1988.

Abychom mohli měnit skutečnost, musíme jí poznat, abychom ji poznali, musíme být připraveni přijmout riziko konfrontace mezi realitou a naší představou. Nacházíme se v období, kdy život za každou pravdu klade kromě tečky i otazník. Hledejme, co je za ním. Přestavba přináší s sebou vlastní protiřečení a potenciální konflikty. Již dnes je na programu dne nové chápání vědy a techniky a jejich zavádění do praxe, ale i otázky kvality, produktivity a rentability.


Tyto změny se dotknou zájmů vedoucí vrstvy, ale postihnou i ty členy strany a občany, kteří měli na přijímaná rozhodnutí za posledních 40 let jen malý nebo nějaký vliv. Přestavba, zamýšlené politické a ekonomické reformy jsou schopné přinést i rozpory a nespravedlnosti, o kterých se nám dosud ani nesnilo. Vzniknou nové osobní a skupinové zájmy. Například nové skupiny vlastníků budou mít značné možnosti politického a ekonomického manévrování. Tyto skutečnosti nejenže není možné vyloučit, zejména je není možné podceňovat. Setkáváme se s myšlenkami a jejich nositeli, kteří o přestavbu nemají zájem a pokud ano, tak pouze fiktivně. Setkáváme se však s množstvím poctivých lidí, o které obrazně řečeno nemůže mít zájem přestavba, protože nechápou její nevyhnutelnost a smysl.


To je příležitost pro ideologickou a politickovýchovnou práci. Právě proto, že takzvaný reálný socialismus, zda už stalinského, nebo pozdějšího ražení, uskutečnil hlubokou diskontinuitu vůči předcházející historické skutečnosti, narušil natrvalo celý ekonomický a společenský systém, a tím i výchovu a přípravu nastupujících generací.

Nové generace vyrůstají bez náležitého kritického a hodnotového zázemí, často bez vztahu k tomu co vypracoval nejen kapitalismus, ale vůbec předcházející civilizace. Toto doktrinářství nás přišlo draho. Zhoubně postihlo rozvoj výrobních sil a výrobních vztahů. Ale stejně postihlo i školu, vzdělání, kulturu a zvláště přípravu vedoucích kádrů. Místo kritického výběru hodnot nastoupily různé zjednodušující tendence, místo kvalifikovaných vedoucích často privilegovaní byrokrati. Rezignovali jsme na tvořivost. Zaplatili jsme dobrovolně a iniciativně daň období vulgárního dogmatického myšlení.


Tento stav není možné odstranit žádnou kampaní, ani sebenaléhavějším apelem na morálku. Je třeba rozhodně překonávat a překonat odcizení všech forem vlastnictví. Společnost a strana nemohou být permanentně v podezření a podezřívání ze špatných úmyslů. Zkrátka uplynulé období je třeba náležitě analyzovat a poukázat na chyby a omyly ne pouze ve sféře ekonomiky, ale i politiky. Je třeba průběžně analyzovat příčiny vzniku a vývoje Charty 77, tzv. paralelní literatury, nezájmu mládeže o Socialistický svaz mládeže, zaktivování tzv. nelegálních náboženských struktur. Toto všechno jsou skutečnosti před kterými realistická politika nemůže kapitulovat, ale ani naivně zavírat oči.


Není sporu o tom, že události z roku 1968-1969 jsou historická fakta a ne chiméry. Z jedné strany šlo o evidentní antisocialistické a z hlediska našich spojeneckých svazků o nerealistické tendence, z druhé strany šlo o racionální politické a ekonomické tlaky, o potřebu reforem a ty bylo třeba vidět a pečlivě diferencovat. Prověrky, tak jak se uskutečnily, vnímá veřejnost a zejména mladší generace jako paušální odsouzení opozice, jako politické trauma, které dosud nepominulo a samo od sebe nepomine. Je třeba je řešit, a to ne cestou rehabilitace bývalé i dnešní opozice. Již i proto ne, že mnozí tzv. progresivisti či už doma nebo v zahraničí mezi časem přešli k otevřené antikomunistické pozici, ale prostě konstatováním objektivní skutečnosti.


Rozvoji kultury bude sotva překážet nový ekonomický mechanismus. Spíše přežívající právní normy, spíš jejich mechanická aplikace na složitý mechanismus kultury. Například knihu, která právě vyšla, by měl knižní obchod prodat do 30 dní. V 31. den se pro něj stává zátěží a měl by ji v souladu s předpisy dát sešrotovat, protože jinak mu státní banka nemusí poskytovat úvěr. Je to zajisté nekulturnost, ale je to i absurdita a absurdita by neměla být nástrojem ekonomického řízení.


Zbytkový princip financování kultury, který se ještě občas používá, vyplývá v podstatě z podceňování kultury, z utkvělé představy, že na kulturu se doplácí. Ano, na kulturu se platí na nekulturnost se doplácí. Navrhuji, aby se v zájmu zvýšení aktivní účasti ve státních podnicích a družstevních organizacích na konkrétních kulturních aktivitách obyvatel v sídle podniku, resp. okresu, a to těch podniků a družstev, které v roce 1988 hospodařily na bázi chozrasčotu, experimentálně ověřila zásada dobrovolných příspěvku na potřeby kultury, které by plynuly do rozpočtu národních výboru a aby se o tento příspěvek snížila základna pro výpočet odvodu ze zisku do státního rozpočtu. Tento experiment by se měl v roce 1990 vyhodnotit a pozitivní zkušenosti zevšeobecnit v příslušných normativních opatřeních, aby se mohly od 1. 1. 1991 uplatnit ve všech státních podnicích a družstevních organizacích v Československu. Návrh experimentu by bylo možné připravit ještě do konce letošního roku.


Strategie rozvoje vědy a kultury patří mezi nejnáročnější požadavky přestavby. Kultura podobně jako věda pociťuje nedostatek průbojný vedoucích osobností. Z dlouhodobého hlediska v oblasti vědy a kultury pokud jde o myšlení zaostáváme, a obzvlášť výrazně se to projevuje v humanitní sféře. Opakují se některé chyby a omyly z 60.let. Například v literární publicistice se nově používá jazyk „my a oni“, je zřejmý i nedostatek koncepčních postojů. Někteří mladší autoři opět hodnotí celý poúnorový vývoj a zvláště 70. léta z pozice tak zvaného velkého odmítnutí. Současně se tak jako v minulosti i nyní vydávají částečné pohledy za ucelený historický obraz. To také vysvětluje, proč je málo kritického dialogu a víc demagogie a osobního skandalizování.


Při přestavbě jako vůbec při převratných historických událostech, jde o to, aby se při zavádění nových ekonomických mechanismů neznehodnotil morální a politický kapitál uplynulých desetiletí přesvědčených lidí, kteří nepochybovali, že slouží správné věci. Pokud nemá přestavba ztratit dech už nyní, v této fázi potřebuje konkrétní program a adekvátní záruky. Slova se dnes opotřebovávají velmi rychle.



Zdroj:

http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1988/11/15/5.png


4 zobrazení0 komentářů