Výňatek z knihy „Společenská smlouva“ (1761) kapitoly „O znacích dobré vlády“, kterou napsal Jean-Jacques Rousseau.
Když se tedy tážeme absolutně, která je nejlepší vláda, klademe otázku stejně neřešitelnou jako neurčitou nebo, chcete-li, má právě tolik dobrých řešení, kolik je možných kombinací v absolutních a relativních postaveních národa.
Kdybychom se však zeptali, podle jakého znaku se pozná, že některý národ je dobře nebo špatně řízen, je to něco jiného, a skutková otázka by se mohla rozřešiti.
Nerozřeší se však, protože každý ji chce řešiti po svém způsobu Poddaní chválí veřejný klid, občané svobodu jedinců; jeden dává přednost bezpečnosti majetku, jiný bezpečnosti osob; jeden myslí, že nejlepší vláda je nejpřísnější, druhý tvrdí, že je to vláda nejmírnější; ten chce, aby se zločiny trestaly, onen, aby se jim předcházelo, jeden pokládá za krásné, když se státu sousedé obávají, jiný má raději, když o něm sousedi nevědí; jeden je spokojen, když peníze kolují, druhý vyžaduje, aby lid měl chleba. I kdybychom se shodli v těchto a jiných bodech, dostali bychom se tím dále? Jelikož duševní vlastnosti postrádají pevných měřítek, jak se shodneme o hodnocení, i kdybychom se shodli o znaku?
Já se však divím, že se nepoznává tak prostý znak nebo že není dobré vůle, abychom se o něm shodli. Jaký je účel státního sdružení? Je to zachování a blahobyt členů. A jaký je nejbezpečnější znak toho, že se zachovávají a že prospívají? Je to jejich počet a jejich populace. Nehledejte tedy jinde tento znak, o němž se tolik diskutuje. Když se vše ostatní shoduje, je nesporně nejlepší vláda, pod níž bez cizích prostředků, bez naturalizace, bez kolonií občané se rozplozují a množí více. Ta vláda, za níž národ se zmenšuje a hyne, je nejhorší. Počtáři, teď je na Vás; počítejte, měřte, srovnávejte.