Rousseau: Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví

Výňatek z knihy „Společenská smlouva“ (1761) kapitoly „O demokracii“, kterou napsal Jean-Jacques Rousseau.

Ten, kdo tvoří zákon, ví lépe než kdo jiný, jak se má prováděti a vykládati. Zdálo by se tedy, že nelze míti lepší ústavu než takovou, kde by výkonná moc byla spojena se zákonodárnou: ale právě to činí tuto vládu po jistých stránkách nedostatečnou, protože věci, které se mají rozlišovati, se nerozlišují, a protože, když kníže a suverén jsou touž osobou, tvoří jen vládu bez vlády.


Není dobré, aby ten, kdo tvoří zákony, je prováděl, ani aby národní celek odvracel svou pozornost od obecných hledisek k předmětům zvláštním. Nic není nebezpečnější, než vliv soukromých zájmů v záležitostech veřejných, a zneužívání zákonů vládou je menším zlem než korupce zákonodárce, nevyhnutelný následek zřetelů soukromých. Protože je tehdy stát porušen ve své podstatě, každá reforma se stává nemožná. Národ, který by nikdy nezneužíval vlády, by nezneužíval také nezávislosti; národ, který vždy dobře vládl, by nepotřeboval býti ovládán.


Bereme-li výraz v přísném slova smyslu, nikdy neexistovala pravá demokracie a nikdy nebude existovati. Je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a aby malý počet byl ovládán. Nemůžeme si představit, že by lid zůstával stále shromážděn, aby se zabýval veřejnými záležitostmi a je zřejmé, že by nemohl na to zříditi výbory, aniž by se změnila forma správy.


Skutečně mohu bráti za zásadu, že když funkce vlády jsou rozděleny mez více úřadů, nejméně početné úřady získávají dříve či později větší moc, kdyby to bylo jen z toho důvodu, že snadno vyřizují záležitosti, což je k tomu přirozeně přivádí.


Ostatně kolik nesnadno slučitelných věcí předpokládá tato vláda! Předně stát velmi malý, kde by bylo snadné shromážditi lid a kde každý občan by snadno mohl znáti všechny ostatní; za druhé velkou prostotu mravů, která brání tomu, aby záležitosti byly početné a aby diskuse byly pichlavé; pak mnoho rovnosti v hodnostech a v majetku, bez čehož by rovnoprávnost a rovnost nemohly dlouho potrvati; konečně málo nebo žádný přepych, neboť buď je přepych následkem bohatství nebo jej činí nutným; kazí zároveň bohaté i chudé, jedny majetkem, druhé chtivostí; prodává vlast změkčilosti, marnivosti; odnímá státu jeho občany, aby je podrobil jedny druhým a všechny veřejnému mínění.


Proto jeden slavný autor prohlásil ctnost za základ republiky, neboť všechny tyto podmínky by nemohly se udržeti bez ctnosti; avšak z nedostatku správného rozlišování, tomuto skvělému geniu někdy se nedostávalo správnosti, někdy jasnosti, a neviděl, že jelikož svrchovaná moc je všude táž, má tatáž zásada býti ve všech státech s dobrou ústavou; je pravda, že více nebo méně, podle vládní formy.


Dodejme, že žádná vláda nepodléhá tak občanským válkám a vnitřním zmatkům jako vláda demokratická nebo lidová, protože žádná vláda nesměřuje tak silně a tak nepřetržitě k tomu, aby změnila formu, ani žádná nevyžaduje více bdělosti a odvahy, aby se udržela ve své formě. Zvláště v této ústavě se občan má vyzbrojiti silou a vytrvalostí a říkati v hloubi svého srdce každý den svého života, co říkal ctnostný vojvoda na sněmu polském: Raději svobodu s jejími nebezpečími, než klid otroctví.


Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky. Vláda tak dokonalá se nehodí pro lidi.

6 zobrazení0 komentářů