Výňatky z dokumentu "Základní poznatky z dosavadních prací na souhrnné prognóze vědeckotechnického, hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR do r. 2010 a doporučení pro konkretizaci strategie do r. 2000 ve druhém cyklu prací na dlouhodobém výhledu" vydaného ČSAV v květnu 1987.
Předpoklady vzestupného rozvoje
Jde o společenskou přestavbu, která v objektivní vnitřní jednotě nové společenskoekonomické formace vyvěrá z identického základu historických rozporů a vývojových potřeb současného socialismu a má tedy i společnou konfiguraci, společné nosné směry a cíle. Dominantou zde je plné rozvinutí tvořivých sil člověka a jeho seberealizace, k čemuž společenské formy jeho existence musí všemožně napomáhat, a ne tento proces brzdit. To předpokládá další demokratizaci, zcela konkrétně lámající všechny pozůstatky zbytnělých systémů centrální, byrokratické manipulace lidmi a důsledně rozvíjející samosprávné, autoregulační formy správy a řízení, umožňující nebývalou seberealizaci lidí v celé velmi členité a diferencované zájmové, etnické, věkové, profesní, kulturní atd. struktuře. Pochopitelně tento proces nesmí vést k anarchizaci společnosti. Ta však při zachování zmíněných předpokladů nehrozí. Jde o postupný proces, jehož základní pohybovou formou má být prohlubování jednoty rozvoje moderních výrobních sil a jim odpovídajících společenských vztahů, o proces, jenž má vyústit v ucelenou celosvětově přitažlivou socialistickou alternativu civilizačního rozvoje - jako cílového pásma celé prognózy.
Z těchto důvodů také dnes nastolené úkoly přestavby hospodářského mechanismu je třeba chápat v širších souvislostech. Nevyčerpají se pouhým zvýšením samostatnosti podniků a rozšířením chozrasčotu spolu s nezbytnými průvodními změnami ukazatelů a metod řízení. Jde o hluboké zásahy do výrobních vztahů socialismu, o to, že těmto vztahům je nutno plně vtisknout jejich existenční charakter s nezbytnými rysy ekonomického přinucení a dominantou ekonomického, hmotného zájmu, který pro danou etapu socialismu představuje hlavní pohybovou pružinu vývoje výrobních sil. To ovšem v praxi předpokládá nastolení kvalitativně nových vztahů trhu a plánu s uvolněním tržních sil, které plán využívá ne proti logice jejich zákonitého působení, nýbrž v souladu s ní, přičemž zaplňuje především nové historické prostory vědecky anticipovaných budoucích dlouhodobých potřeb, jež pouhé tržní indikace reflektují jen částečně. Rozvinutí zbožně peněžních vztahů spolu s uvolněním tržních sil pak vytvoří vnější formu dynamizace tvořivosti a iniciativy výrobců a centrální plánování se více soustředí k obsahové strategii rozvoje.
Tržní síly totiž nepůsobí jen "k radosti" výrobců a obyvatelstva, nýbrž nesou s sebou i problémy. Jejich ovládání představuje nelehký úkol, jehož řešení je o to složitější, že vyžaduje respekt k jejich vlastní logice. To např. znamená, že bude-li i nadále (tak, jako tomu bylo v dosavadním vývoji socialismu agregovaná národohospodářská poptávka převyšovat nabídku, pak se ještě výrazněji rozvinou deformace trhu dodavatele včetně roztočení inflační spirály a násilně vynucených až katastrofických regulací ex post. Podobné jevy je možno očekávat, nebude-li působit ať už reálnými anebo simulovanými formami vyvolávaný tlak konkurence.
Nemají-li nás tržní síly nemile překvapit, pak s uvolňováním samostatnosti podniků a rozvíjením chozrasčotního samofinancování je nutno postupně vytvářet celý komplex vzájemně vázaných národohospodářských a sociálních (společenských) podmínek reálného posilování rovnováhy vnitřního trhu. To předpokládá realokaci finančních a devizových prostředků k rychlému posílení dovozu spotřebního zboží a pronikavému obohacení sortimentu nabídky. Nemenší měrou jde o dynamický růst nabídky služeb, o vytvoření dostatečné tržní nabídky přitažlivého domácího i zahraničního turismu, o vytváření atraktivní tržní nabídky bytů a rodinných domů, atp.
Je třeba též přistoupit k sjednocování a propojování spotřebního trhu a trhu investičních a běžných výrobních prostředků, a též k propojení celého vnitřního trhu se zahraničním. Pokud jde o běžné i investiční prostředky, je třeba překonat řadu existujících bariér mezi mzdovými a investičními výdaji podniků, jež znemožňují dosažení značných úspor investic relativně malými dodatečnými výdaji mzdovými. Je třeba vytvořit podmínky pro elementární fungování investičního trhu vůbec. To vyžaduje zformovat bázi ekonomických vztahů ekvivalence a návratnosti, přistoupit na ceny, které budou odrážet nákladové a ziskové vztahy investorů a dodavatelů. Tedy prostředky ekonomického přinucení působit proti chronickému neduhu nadměrné rozestavěnosti, dlouhým limitům realizace staveb, růstu rozpočtových nákladů a projektové nepřipravenosti, tj. jevům, které jsou zákonitými produkty určitého hospodářského mechanismu a které nelze zlikvidovat organizačně politickými plánovacími opatřeními.
Toto reálné posilování a též vytváření skutečného trhu se přirozeně neobejde bez rozvíjení nových forem pružnějšího ekonomického spojení obyvatelstva se sférou obchodu, zahraničně obchodních a výrobních organizací, jakož i mezi těmito organizacemi navzájem. To současně vyžaduje rozšíření škály malých podniků, vysoce přizpůsobivých ke změnám poptávky, při plném využití zde velmi výhodných forem družstevního vlastnictví. To ovšem znamená měnit zásady cenové tvorby se zřetelem k nákladovým relacím vnitřním i světovým, formovat a prakticky aplikovat reálné devizové kursy, rozvíjet skutečně fungující úvěrové, devizové a vůbec finanční vztahy a bankovní operace v národním hospodářství.
Současně nelze dosáhnout fungujícího trhu s dominantním postavením odběratele a celkovou ekonomickou rovnováhu ve společnosti bez překonání chronicky deficitních stavů socialistické ekonomiky. Tyto stavy jsou spojeny nejen se subjektivními chybami v plánech a v plánových bilancích, nýbrž s povahou celého hospodářského mechanismu a hospodářské politiky. Jsou dány extenzívní orientací a jejím vyústěním do strukturálních deformací a bludných kruhů "výroby pro výrobu", udržující nadměrnou investiční poptávku a "horkou konjunkturu" pro investiční strojírenství se snadným odbytem. Rektifikace těchto strukturálních deformací pouze cestou mikrostrukturálních pohybů a následných podnikových realokací bez jejich cílevědomého (plánovitého) státem podporovaného překonávání by představoval příliš bolestivý proces. Význam účinné hospodářské politiky strany a státu tak narůstá.
Zde se bezprostředně dostáváme k respektování socialistického charakteru soudobé ekonomické reformy. Využití tržních sil zde nemůže sahat kapitálu za limitu restaurace kapitálu a vykořisťování jako společenského vztahu s průvodní chronickou, masovou nezaměstnaností. Jde o historicky nové spojení trhu plánu na půdě společenského vlastnictví a reálného zespolečenštění výrobních sil. V tomto smyslu nejde jen o překonávání minulosti, ale o řešení historicky nových otázek, kdy výrobní vztahy socialismu nutno plně otevřít novým potřebám dynamického rozvoje moderních výrobních sil, nesených vinou vědeckotechnické revoluce. Tyto mocné moderní výrobní síly, které se v soudobém světě již masivně prosazují, probouzejí také moderní proudy sociální, jež uplatňují nové nároky na kvalitu podmínek těchto nároků a způsobu života, práce a vzdělání. Na splnění těchto nároků pak závisí nejen další úspěšný rozvoj socialistické společnosti, ale dnes, v éře historicky bezprecedentní eskalace vědy, sám chod, sama existence výrobních sil.