Prognostický ústav: Rámcový program přestavby čs. ekonomiky a společnosti na přelomu 80. a 90. let

Aktualizováno: 18. 8. 2021

Výňatky z dokumentu "Návrh základních opatření k realizaci souhrnné prognózy ČSSR 2010" vydaného Prognostickým ústavem ČSAV v únoru 1989 a popisujícího politicko-ekonomické reformy.


...Přitom výchozí analýza dějinného postavení ČSSR v organické vazbě s probíhajícími teoretickými analýzami sovětské přestavby ukázala na neperspektivnost evolučního narůstání současné naší ekonomiky a nutnost revoluční změny jak hospodářského, tak i celkového modelu socialismu, jež postupně, zejména v 30. letech, vykrystalizoval v SSSR a byl po válce rozšířen na všechny další socialistické země. Proto strategie prognózy "ČSSR 2010" prokládá cestu k budoucnosti komplexem vzájemně vázaných hlubokých kvalitativních změn hned na začátku prognózovaného období, tedy na vstupu a ne, jak dříve bývalo zvykem, až na konci prognózy. V tomto smyslu kvalitativní stránka prognostické strategie objektivně splývá s rámcovým programem přestavby čs. ekonomiky a společnosti na přelomu 80. a 90. let. V případě, že by tomu tak nebylo, byla by zásadní chyba buď na straně konkrétní koncepce přestavby, anebo na straně prognózy.


Z těchto důvodů má strategie prognózy komplexní charakter, představuje nedělitelný systém, kdy jednotlivé nosné prvky jsou spjaty vzájemnými dopřednými i zpětnými vazbami. Přitom zde jako u každého složitého společenského jevu platí základní hierarchie systému s prioritou nejobecnějších skutečností a souvislosti, z nichž ne libovolně, nýbrž v zákonité logice vystupují další podrobnější a konkrétnější až po ty, které vystupují na povrchu hospodářských a společenských jevů. Pro nedostatečně zasvěcené pozorovatele se pak tyto povrchové souvislosti zdají být jedině reálnými a rozhodujícími.


Strategie prognózy je opřena o tyto nosné prvky, jejich hierarchii a vazby:


1. Politická reforma s cílem plného rozvinutí tvořivé a podnikatelské iniciativy veškerého obyvatelstva, cestou překonání stalinistických a návazných deformací, obnovou ryzích hodnot socialismu, především nejskutečnější a nejširší demokracie v dějinách, opírající se o stále výraznější, každodenní a soustavnou lidovou samosprávu - "demokracii všedního dne".


2. Ekonomická reforma s cílem plného prosazení tržní ekonomiky a vytvoření objektivních ekonomických podmínek co nejrychlejšího reálného fungování trhu. Vedle oživení nezdravé ztrnulých a zbyrokratizovaných vlastnických forem musí dojít k ostré demonopolizaci výroby a zavedení vnitřní i vnější konkurence, k překonání trhu dodavatele též tvrdou restrikcí poptávky ve sféře výrobní spotřeby, výrobních investic a nekonvertibilního zahraničního obchodu. Současně je třeba přitvrdit veškerou rozpočtovou, dotační a úvěrovou politiku, obnovit ekonomickou rovnováhu na tomto základě, uvolnit cenovou tvorbu v souladu s pravidly trhu, široce otevřít ekonomiku mezinárodnímu obchodu, jeho liberizaci (včetně přechodu na tržní vztahy se SZ), zavedením volného trhu deviz s nutným zreálněním devizových kursů a přechodem k plné konvertibilitě čs. měny.


Tato socialistická tržní ekonomika se opírá o socialistické vlastnictví jak samosprávné státní, tak družstevní v symbióze s racionálním rozvojem individuálního i soukromého vlastnictví v nutných souvislostech s vytvářením klimatu zdravé podnikavosti, konkurence i přínosné účasti zahraničního kapitálu na vnitřním trhu. Aktivita všech těchto hospodářských subjektů musí být stále více regulována pouze trhem s tím, že - opakujme znovu - společnost (stát) reguluje trh a trh reguluje podniky. Tato společenská regulace trhu umožňuje předejít vzniku masové nezaměstnanosti i inflace. Tím je dán i přechod ke strategickému pojetí národohospodářského plánu jako vědeckého nástroje koordinace celé státní hospodářské politiky a operativní i perspektivně orientované regulace trhu.


3. Strukturální přestavba čs. ekonomiky předpokládající překonání strukturálních deformací, které se postupně akumulovaly do chronicky disproporčních a hluboce neefektivních vztahů blokujících další racionální a dynamický rozvoj národního hospodářství. Nejde tedy o pouhé opožděné opakování strukturálních změn, jež vyspělé kapitalistické státy provedly v 70. a částečně 80. letech, nýbrž o hlubší a komplexnější operaci. Je nutno respektovat, že v důsledku politického a ekonomického voluntarismu při útlumu racionálního vlivu trhu a tržních kritérií byly prvotně nadějné rozvojové koncepce přetaženy až do hrubé hypertrofie těžkého průmyslu a předimenzovanosti průmyslu vůbec. Podíl těžkého průmyslu na zaměstnaností, investicích, spotřebě energie a dovozech je asi dvojnásobný a podíl průmyslu celkem asi o polovinu vyšší, než ve srovnatelných VKS; v celku jde o velké absolutní předimenzování průmyslu, zvláště těžkého.


V obrácené úměře jsou pak podvázány dimenze zpracovatelského průmyslu pro domácí užití a zejména sféry služeb jako celku - její podíl na zaměstnanosti i investicích je o polovinu nižší než ve VKS. Prolnuti voluntaristických koncepcí strukturálního rozvoje s pokřivením ekonomického mechanismu a nízkou motivací až antimotivací hospodářských subjektů vůči efektivnosti vedlo k deformacím i nízké racionalitě celkové tvorby a užití společenského produktu ve smyslu neúměrně vysoké výrobní spotřeby a výrobních investic při potlačení osobní spotřeby obyvatelstva a deformacích její vnitřní struktury vysokým podílem výdajů za potraviny, nedostatečnou nabídkou, kvalitou služeb a spotřebního zboží při neúměrně vysokých cenách posledního.


Strukturální deformace mají dopad až do výrazných deformací v odměňování a do celé koncepce zaměstnanosti obracející se proti nejkvalitnějším vrstvám dělnictva, inteligence a proti ženám. Specifickým odrazem "propletence" deformací struktury a mechanismu jsou nejen strukturální a věkové disparity v základních fondech, ale i celková předimenzovanost výrobních základních fondů, nadměrná rozestavěnost a chronické dlouhé lhůty realizace staveb, nadměrné zásoby, nízká úroveň zhodnocovacích procesů, a tedy i reálně dosahované kilogramové ceny vývozu na náročné trhy, plýtvání a ztráty ve výrobě, nízká kvalita a zaostávající technická úroveň produkce, a tedy i ostrý deficit jakostní elektroniky, špičkové modernizační techniky a jakostního spotřebního zboží.


Pouze administrativně omezovaný tlak těžkého průmyslu na nadměrné čerpání národohospodářských zdrojů v prolnutí s deformacemi zainteresovanosti hospodářských subjektů vede k šíření běžných masových výrob i služeb ve všech odvětvích a oborech a strukturální deformace se ustavičně reprodukují a působí od makrostruktury přes mezzostrukturu až po mikrostrukturální relace na podnicích.


Rozetnout tento gordický uzel strukturálních deformací pouze po linii jednoduchých technickobilančních vazeb a opatření, kdy snížení výroby těžkého strojírenství, zavedení kontilití a zvýšení podílu jakostních ocelí, odlehčených profilů apod. umožní celkové snížení výroby oceli z 15 na 12 mil. tun a toto snížení výroby oceli zajistí snížení spotřeby měrného paliva o 4,5 mil. tun a těžeb uhlí o 6 mil. tun atd., je možné jen v představách bilančních plánovačů. Daleko pravděpodobnější je, že při plném rozvinutí působení trhu a jeho kritérií by konečná výrobní spotřeba materiálů, energie, investic i pracovních sil měla být na srovnatelné úrovni VKS (především menších otevřených ekonomik s omezenými možnostmi vlastních energetických a surovinových zdrojů). Proto také strukturální změny nelze nastartovat prvořadým omezením výroby oceli, uhlí atd. s následným direktivním omezováním jejich spotřeby, ale omezováním agregátních veličin nadměrné spotřeby a poptávky, útlumem všech neefektivních výrob a aktivit při tvrdé restrikci jejich veškerého rozpočtového, úvěrového a devizového financováni.


Paralelně však musí být připravovány konkrétní technickoekonomické a sociální projekty zastavování vybraných výrob, reorientace příslušných výrobně územních celků a podniků, rekvalifikace pracovníků. Koncepci realokace připraví státní centrum a bude ji prosazovat prostřednictvím rozpočtové, úvěrové, daňové, dotační a devizové politiky, ale konkrétní průběh realizace by měl probíhat již na základě uvolněných tržních sil. Půjde o velké množství protisměrných pohybů, jež může optimalizovat pouze živý trh s jeho podnikatelskými mechanismy a reálnými možnostmi, ale i reálnými riziky, ekonomickým přinucením včetně bankrotu konkurenceneschopných.


4. Zásadní změna struktury a zejména kvality zahraničního obchodu s vědomím, že přechod k tržní ekonomice a provedení principiální restrukturalizace čs. národního hospodářství jsou reálnými a smysluplnými pouze při zásadní změně vztahů k světové ekonomice reprezentované volnosměnitelnými trhy. Dosavadní autarkní tendence doplňované dominantou obchodu se SZ vedly k tomu, že čs. výrobní základna je dnes odříznuta od reálných zdrojů modernizace a vnitřní trh od světového sortimentu a standardu. Proto strukturální změny většinou nutno "protáhnout" přes vyspělé světové trhy s tím, že teprve zpětným odrazem zabezpečí přínosy na úrovní konvertibilní produkce. Jde o to, aby dnešní relativně velký společenský produkt ČSSR konvertoval na kvalitu a sortiment určované standardem náročných světových trhů, tedy na úroveň volnosměnitelného zboží doprovázeného volnou směnitelností čs. měny a tedy reálnou možností naplňování spotřebitelského sortimentu.


V této logice prognózy také není nutno zvětšovat např. fyzické parametry naší strojírenské výroby (plochy, počty zaměstnanců, tonáž zpracovávaného černého kovu, kvantum strojního parku), ale spíše naopak jde o to, aby celý dnešní podíl vývozu a dovozu na strojírenské výrobě a spotřebě pohybující se okolo 30 % (při drtivé většině rublové oblasti) se změnil na 70-80 % (při rozhodujícím podílu VKS). Podobně přes volně směnitelné trhy nutno "propasírovat" velkou část naší výroby spotřebního zboží, chemikálií i nemalou část naší výroby spotřebního zboží, chemikálií i nemalou část výrobků potravinářských, dosáhnout expanze aktivního a pasívního zahraničního turismu a jeho konverze na pasivní.


Prognostická strategie proto plánuje řádový zdvih z dnešních 80% podílu zahraničního obchodu se SZ a cca 15% s VKS, resp. po rektifikaci kursů cca 70:25 na řád 50:50 (po rektifikaci). Toto je ovšem obrovský zahraničně obchodní manévr, který by logicky provázela drastická redukce všech našich vývozů na úvěr a přechod na důsledně tržní základ i v obchodu se SZ. Průchodnost tohoto manévru nelze zpochybňovat dokazováním fatální neschopnosti naší výroby, neboť dosavadní nekonkurenceschopnost naší výroby je především výsledkem jejího "racionálního chování", kdy za dané motivace je nejvýhodnější dodávat pro domácí investice či pro vývoz do SZ. Kromě pro nás vskutku většinou nedosažitelných světových vědeckotechnických špiček v podobě japonské elektroniky, lze u nás dosáhnout evropského standardu u rozsáhlého spektra běžných výrob a vzhledem k relativně nízké úrovni mezd, výhodné geografické poloze a dosti vysoké úrovni obecného vzdělání a kvalifikace se můžeme stát konkurenceschopnými s mnoha vývozci španělskými, řeckými, portugalskými, ale i italskými, rakouskými. Nabízí se zde i taktika výhodného pracoviště - "werkplatzu" - pro západní Evropu. Realitu tohoto zvratu dokumentují takové skutečnosti, že náš vývoz v srovnatelné dolarové náplni činí nejvýše několik set dolarů na obyvatele (celkově lze uvést různé nápočty řádu 700-1400 USD při již zmíněných 70-80% rublové oblasti oproti 6000-8000 USD na obyvatele řady malých, vysoce otevřených VKS jako Belgie, Švýcarsko, Holandsko atd.). Podobně pak, vypovídá fakt, že v zrcadle celkového importu většiny VKS import z ČSSR se podílí několika promilemi, takže i jeho ztrojnásobeni by stále ještě představovalo zanedbatelnou veličinu.


Hlavní problém tedy tkví v naší komerční, zahraničně obchodní politice a její velkorysé změně cestou rozsáhlé liberalizace zahraničního obchodu až po vytvořeni volného trhu deviz a takových reálných kursů, které by náš trh učinily pro zahraniční kapitál skutečně zajímavý. Je přitom pravděpodobné, že v první fázi, např. k r. 1995, by po nutné devalvaci kursů koruny vůči dolaru bylo výhodné vyvážet i za 20 Kčs za 1 dolar (tedy třeba i hutní materiál), ovšem po nárůstu devizových příjmů by reálně přišly revalvační tendence zdražení koruny (nominálně by záleželo na procentu inflace) a tedy změna hledisek dlouhodobé rentability (jež by např. investování do hutních kapacit asi silně brzdila).


Volný trh deviz nutno vytvářet bez otálení, již dnes by zmobilizoval až několik set milionů dolarů v držení překupníků deviz a mohutně inicioval zájem zahraničních turistů o ČSSR, což při uvolnění regulí pro soukromé ubytování cizinců, větší a volnější podnikání v této oblasti by mohlo již v průběhu několika málo let eskalovat k ročním příjmům 1-2 mld. dolarů jen v této oblasti.


Podobně jako u předchozího problémového okruhu lze po linii centrálního řízení okamžitě započít s úvahami o kooperacích či fúzích apod. našich a zahraničních firem a vytvářet rámcové předpoklady, avšak s tím, že vlastní realizace bude probíhat v reálné tržní akci konkrétních podniků.


5. Dynamizace vnitřního trhu, neboť kvalitativní a strukturální konverze čs. společenského produktu podle prognózy musí proběhnout ve prospěch životní úrovně obyvatelstva. Musí dojít k výraznému snížení sumy výrobní spotřeby a výrobních investic, což při předpokládané stagnaci společenských výdajů - zejména v důsledku poklesu vojenských - nevyhnutelně rezultuje do podstatného nárůstu celkového bloku osobní spotřeby obyvatelstva. Přitom přínos strukturálních přeměn přes transformační pole světové ekonomiky musí umožnit naplněni rychle rostoucí nabídky pro obyvatelstvo plným světovým sortimentem. Samozřejmě velké akcelerační vlivy bulou mít změny v rámci domácího trhu pokud jde o ostrou demonopolizaci výrobců a uvolnění podnikatelské aktivity, expanze sféry služeb atp.


V rámci celého kontextu prognózy nutno pochopit, že nejde ani tak o další růst kvanta nabízeného zboží a služeb, ale o kvalitativní přeměnu životní úrovně a životního způsobu jako takových. Jde o přechod od ustavičných deficitů nabídky, šokovaní obyvatel, shánění, stání ve frontách, chronického nedostatku náhradních dílů atd., k plnokrevnému trhu spotřebitele neseného principem světového trhu a dokonalou službou zákazníkovi, k všestrannému usnadňování jeho života s přesunem jeho času i zájmů k rozvojovým aktivitám, kultivaci přirozených schopností. Tomu musí odpovídat i radikální zlom současného neutěšeného stavu životního prostředí, neuspokojivé situace v péči o zdraví a vzdělání obyvatelstva i celkové snížení zaměstnanosti, např. zkrácením pracovních úvazků, především žen. To by vhodně doplňovalo nutný trend realokace zaměstnanosti ve prospěch terciéru, uvolněni adaptability a mobility pracovní sily. Nedoceněné rezervy pak jsou v oblasti kultury, sdělovacích prostředků či práci národních výborů, neboť- z dnešních problémů v těchto oblastech pramení značná nespokojenost obyvatel.


Souhrnně jde o vytváření a rozvíjení mezinárodně přitažlivé socialistické varianty života, vytvoření čs. výkladní skříně socialismu, dohnání současného životního standardu Rakouska zhruba během 7 let.


Celá tato nosná osa realizačních výstupů prognózy musí být dále rozpracována do komplexu vzájemně vázaných konkrétních opatření týkajících se vytváření podmínek pro reálné fungování trhu, liberalizace zahraničního obchodu, jakož i uplatnění tržních vztahů se SZ, útlumů vybraných výrob a aktivit (např. na 0,5 mil. lidí v administrativních činnostech), rozvoje zahraničního turismu, změny bytové výstavby i politiky nájemného atd. Nelze je sešněrovat do tradičního pětiletého plánu, který ostatně ztrácí smysl. Musí zvítězit nové pojetí plánu jako vědecké platformy pro formulaci a koordinaci národohospodářské strategie a politiky uskutečňované státní regulaci trhu, tedy nástroji finančními a měnovými především. Takovýto plán by měl být nyní zpracováván na základě prognózy. K tomu je ovšem třeba zásadního politického rozhodnutí na úrovni ÚV KSČ a vlády ČSSR a jednotná politická vůle i soustavná organizátorská činnost k realizaci. Toto nelze zaměnit žádným podrobným usnesením, jež by zadávalo desítky úkolů, které přece mohou být zpracovány ve zcela jiném smyslu, než byly zamýšleny. Jde o akční proces opřený o skutečně schopné kádry, jež není nutné vzdělávat a uvědomovat obsáhlými vládními usneseními. Tento proces nutno nastartovat a neztrácet čas pokračováním nenadějných pokusů o tradiční pětiletku a výhled do r. 2005, který se stal zjevným anachronismem.


Přirozeně by prospělo přijetí odpovídajících organizačně politických závěrů na úrovni našich vrcholných představitelů, např. vytvoření dočasného národohospodářského sekretariátu generálního tajemníka a předsedy vlády či výboru národohospodářské komise ÚV KSČ a vlády, podle návrhu, které by zvážil a předložil předseda vlády ČSSR...


5 zobrazení0 komentářů