Výňatek z pojednání „O demokratii“ od Františka Palackého z roku 1862.
Potrvá-li demokratie, jak my jí rozumíme, t. j. úplná rovnost všech před zákonem, jen skrze několikero generací, vše co papírového jest ve šlechtě, psané milosti, tituly a privilegie, pokud vůbec ještě mají jakou váhu ve státu, buď přestanou samy sebou a nebude potřebí rušiti jich, aneb opadnou na pravou cenu svou, totiž na pouhou památku, kteráž neškodíc a neubližujle nikomu, nemůže se státi předmětem spravedlivé zápovědi zákonodárné.
Pravý a rozumný smysl demokratie znamená tolik, že v ní společnost státní řídí se dle vůle veškerého národu, a nikoli dle vůle buď jediného člověka, buď zvláštního nějakého již napřed dědičně ustanoveného a privilegovaného počtu osob, stavův, korporací atp.
V demokratii tedy celý národ a veškery vrstvy lidu společným usrozuměním ukládají sobě zákony, jimžto pak stejně podrobeni jsou všickni bez výminky, a rovnost před zákonem jest předním i podstatným požadavkem jejím. V tomto pak smyslu přiznávám se i já k zásadám demokratie, i jsem a budu vždy rozhodným demokratem.