Moravská národní strana (1861-1911) pilířem předlitavské vlády "Železného kruhu pravice" (1879-1893)

Aktualizováno: 11. 4. 2021

Politická strana "Moravská národní strana" byla činná na Moravě v letech 1861 až 1911, jejímž tiskovým orgánem byl list "Moravská orlice", založený 11. března 1863, a která tvořila součást nejdéle fungující vlády Předlitavska (tzn. rakouské části Rakouska-Uherska) - tzv. Železného kruhu pravice (1879-1893).


Jen všestranným zvelebováním národnosti lze dospěti k pravé občanské svobodě


Účel těchto novin jest: napomáhati k probuzení národního uvědomění, poučovati o veškerých politických záležitostech, z nichžto se nové řády a zákony v naší drahé vlasti vyvinují a ježto každý konstituční občan důkladné znáti má, aby povinnosti své řádné vykonávati a práv svých ku blahu národu a vlasti užívati mohl.


Program „Moravské Orlici" sestává z oněch politických zásad, ježto se na historické oprávněnosti národu českoslovanského zakládají, posvátným slovem Jeho Veličenstva císaře a krále zaručeny jsou a ježto přední mužové národu českoslovanského na sněmích zemských zastávají.


List náš bude se tedy říditi zásadou: ‚je jen federačním zřízením naší říše bude šetřeno historické oprávněnosti jednotlivých zemí a království. a že toliko důsledným provedením samosprávy vyhoví se oprávněným požadavkům a přáním jednotlivých národů." — Pevného jsouce přesvědčení, že nejdražším pokladem každého národu jest jeho národnost , a že jen všestranným zvelebováním národnosti dospěti lze k pravé občanské svobodě, budeme především statečně hájiti posvátné zájmy národní a snažně se toho domáhati, aby se dostalo úplné rovnoprávnosti jazyku českoslovanském v úřadech, ve škole i povšechném životě veřejném.


Majíce na zřeteli všestrannou prospěšnost listu našeho, budeme pilné sledovati veškerý pokrok v hospodářství a průmyslu a horlivě k tomu přispívati, aby rolník a řemeslník postupováním k vyšší vzdělanosti a nabýváním důkladných a praktických vědomostí též k vyššímu hmotnému blahobytu dospívati mohl.


Naznačivse takto krátce účel a směr listu našeho, kojíme se nadějí, že jsme jeho zřízením dávnému a toužebnému přání všech upřímných národovců vyhověli; neboť dávno již uznána pilná potřeba, aby v hlavním městě Moravy, kdež se veškeré záležitosti zemské soustředuji, též zájmy národní důstojného měli organu. — Od té doby, co zde zemský sněm zasedá a zemský výbor činnost svou rozvinuje, obráceno jest zření veškerého národa k hlavnímu městu.


Slovanské obyvatelstvo nemá již déle pohřešovati přímých zpráv o záležitostech, ježto nad jeho veškerým budoucím blahobytem rozhodují.


„Moravská Orlice" bude podávati každodenně (mimo pondělek) důkladné a zevrubné zprávy o zasedání zemského sněmu a činnosti zemského výboru, jakož i o veškerých záležitostech, ježto k vylíčení povšechného vývoje národního a politického života směřují a protož doufáme, že se potká hojným a všestranným účastenstvím všech upřímných národovců.



Dějiny jsou národ sám a v nich se zjevuje co je pracující a tedy živá ratolest člověčenstva


Počínajíce dnešním dnem práci svou, míníme, že to nebude od místa, když zevrubněji rozložíme myšlenky, které jsme v našem programě jen v jednotlivých větách vysloviti mohli.


Kdo ústroj soustátí rakouského zná, zajisté také jest přesvědčen, že zvláštnosti ty, které se ukazují v mocnářství tomto, v celé Evropě vice se nenaskytují. Rozličné království a země, soustátí ono tvořící, zachovaly sobě vědomí individualnosti své, ku které během mnoha století se vyvinuly, a od kteréž upustiti nemohou, nemají-li pustiti samy sebe. Neb to, co my nazýváme dějinami, jest národ sám, jenžto právě v dějinách se zjevuje co pracující a tedy živá ratolest člověčenstva a právo, která se na základě dějin a z dějin samých odvozuje, čili historické právo, není věci lichou anebo vymyšlenou, nýbrž jest neodkladné požádání ze života národního vyplyvajici, aby se zachovaly mu všechny podmínky k dalšímu míjení. Práva historického tedy žádný národ vzdáti se nemůže, jelikož by sám zrušil podmínky, na základě kterých jest národem a pokud člověčenstvo o dějinách svých pracuje, nemáme příkladu, žeby některý národ uvědomělý práv svých dobrovolně se vzdal. Čím důrazněji ale sám o historické právo se hlasi, tím tužší jsou sily jeho, a naopak, čím tužší jest národ, tím důrazněji k právu svému hlásí se. My Čechoslované, ježto tvoříme země koruny české, ústami našich vůdců při každé příležitosti jsme osvědčili, že na zachování historického práva naléhati musíme, nejen proto, abychom si zachovali podmínky k národnímu vyvíjeni, nýbrž také za tou příčinou, jelikož soustátí rakouské, jak nyní jest, povstalo jen státními smlouvami a tedy též na historickém právě se zakládá. Rakousko jest „říší statů“; čím zdravější jsou jednotlivé země a království jeho, tím zdravější jest také celá říše. Neb nikterak tomu rozuměti nemůžeme, jakby tělo celé mohlo býti zdravo, když jednotlivé údy chorobí. Má-li tedy říše naše býti silná, musejí též jednotlivé království a země sesiliti. Pevné Rakousko bez samosprávných království a zemí mysliti si nelze, a kdožby žádal, aby práva jednotlivých zemí se zrušila, ten žádá, aby na říši, aby na sobě samovraždu vykonala. Kdyby nebylo více království českého, uherského atd. nebylo by také více Rakouska. Jelikož říše naše ale jest tak spůsobena, že Čechoslovanstvo v ní podle podmínek sobě vrozených vyvinovati se může, protož my Čechoslované sobě přejeme mocné a silné Rakousko na základě historického práva, anť Rakouskou říši jinak si mysleti nemůžeme, má-li býti mocná a silná, a není to věru pouze lichá průpověd kdyby Rakouska nebylo, museli bychom je utvořiti! Dřívější absolutní vláda ovšem se namáhala všemi prostředky, aby se utvořilo nějaké umělecké Rakousko bez ohledu na to, kterak říše naše se vyvinula; ale jen jediný útok zevnější dostačoval k důkazu, že umělecky uspořádaná říše žádné sily do sebe nemá, a tu zase se potvrdila stará zásada historická, že státy jen těmi prostředky zachovati se dají, kterými zřízeny jsou.


A z uznání této zásady vyšel neodvolatelný diplom císařský, daný dne 20. října, mimo pragmatickou sankci nejdůležitější základní zákon pro říši rakouskou. A jakož vznešená císařovna Marie Terezie se odvolávala v boji s ruským Bedřichem k sankci pragmatické, takéž dal nynější císař rakouský královstvím a zemím svým říjnový diplom, aby k němu se vztahovaly, kdykoli potřeba toho vyžadovati bude. A jakož ona nezapomenutelná panovnice nikdy bez účinku k národům svým se neutíkala, aby pragmatickou sankcí hajili, taktéž národové rakouští pilně střežiti budou hřivnu, která jim dána jest diplomem říjnovým, aby se vyvinuly - „takové ústavy a řády právní, které se spolu shodují s historickým vědomím právním, s rozličností království a zemí a s nerozdílnou nerozlučitelnou mocnou souvislosti.



Čím decentralizovanější stát je, tím je svobodnější


Víme, že centralistická strana na diplom velmi zanevřela a méně šetrným spůsobem o něm se pronášela, než-li strana federalistův o patentech únorových; víme, že centralisté sobě přejí opravu patentů únorových, aby tyto více se odchylily od diplomu, kdežto federalisté takové opravy řečených patentů si žádají, kterou by se diplom v nich vtělil: ale toho snažně si přejeme, aby stranní tento boj se vedl, ač bez ostychu, předce vždy šetrně a důkladně. Že pouhým upíráním, neuvážlivou vášní nectným podezříváním, nešetrným se chováním proti odpůrci plany své provésti lze, může se domnívati jen ten, který politickou moudrost po ulicích sbírá, který se domnívá, že boj, který strany mezi sebou vedou, za okamžik rozhodnut býti může, ač třeba století zárodky k vypuknutí tohoto boje přispívaly. Okamžik není mocný, ale výsledek, který se v něm zrodí. Víme dobře, že nynější poměry pro oposiční žurnal jsou velmi choulostivé, ale budeme v mezích zákona vždy pracovati k svému, jsouca přesvědčeni, že veřejný život jen oposicí udržeti lze. Naše oposice nemá býti tendenční, nýbrž proti tendencím; nebojujeme proti osobám, nýbrž proti věci. Boj mezi centralisaci a decentralisaci zjevuje se v rozličných formách a trvá v rozličných statech evropejských a pozoruhodno jest, kterak staty, kde decentralisace se provedla, náležejí k svobodnějším a jsou tím svobodnější, čím rozšířenější jest decentralisace.


Ukazujeme zde na Anglicko, Belgicko, Švedsko, kdežto onen stat, kde centralisace skoro podle uniformy provedená jest, Francouzsko totiž, scentralisovánl častými revolucemi draze zaplatilo. Víme, co svět jest světem a vlády jsou vládami, že každá vláda obor činnosti a kruh moci své nejen zachovati nýbrž i rozšiřovati chce, jakož i národy se snáží, moc vlády obmezovati a onen stat jen, kde se shoda mezi snahami vlády a národu naskytuje, má v sobě podmínky klidného vyvíjeni. Neb jednotlivec nemá pouze povinnosti naproti státu, nýbrž také jistá práva, aby zvláštnosti jeho osoby se šetřilo; onen stat, který osobnosti občanů nejvíce práva zůstavuje, jest těmto také nejmilejší a zde ničeho nesejde na formě vlády. Vlády republiky benátské a francouzské, ač forma byla republikánská, předce nejvíce utlačovaly osobnost občanů svých, kdežto Anglicko, ač královská moc tam na nejskvělejším jest výsluní, největší svobodou občanů svých se honosí. Diplomem říjnovým slavilo Rakousko počátek konštitučního života; na jeho základě má se provésti decentralisace v Rakousku v ohledu každém: královstvím a zemím navrátí se práva jich a burokratický aparat, který dříve každý krok občana a obce řídil, má odstoupiti samosprávě obcí a bezpečnosti osoby. Žádná vláda v Rakousku zajisté vice by se neodvážila, diplom onen odstraniti, jelikož by tím dala na jevo, že národům rakouským jen se dávají práva ústavní tenkráte, když zevnější tlak vládu k tomu donucuje. Až se nějaká forma pro onen diplom nalezne, s kterou všichni národové rakouští se srovnávati budou, tenkráte vejde diplom v úplnou platnost a tenkráte v Rakousku bude všem národům blaze. Nám se vidí nejpříměřenější k tomu formou býti - federace.


Tu samu důležitost, kterou do sebe má federace stranu jednotlivých království a zemí, má též do sebe decentralisace správy. Kdo příležitosti měl uviděti a pozorovati, kterak dřívějši burokracie zde přísně, onde zase úzkostlivě, jak právě orgány její byly, sledovala vše, co občan a správa obecní počínala, ten věru diviti se musí tomu, že lid ještě nezapoměl mysliti. Vláda myslela na místě úředníků, na místě obce, ona se starala o všechno a tím by skoro zničila spůsobnost celého pokolení k svobodě občanské. Zde zajisté platí pravda: dejte vládě, co jest vlády a obci, co jest obce. Náprava u věci té stane se okresními zástupitelstvími, která téměř jedině ručí za to, že samospráva obce se pevně zakoření a od obci zneužívána nebude. Ovšem, že tato samospráva nebude tak pohodlná, jako dřívější spůsob spravováni; ovšem ze obcím mnoho prácí a starostí přibude; ale občan jest k tomu, aby pracoval a kde může pracovati sám, jest také povinnen, aby pracoval.



Občan, který si žádá, aby vláda místo něho pracovala a myslela, ten není svobody hoden


Který občan si žádá, aby vláda místo něho pracovala a myslela, ten neni svobody hoden a vláda, která obce v samosprávě skracuje a obmezuje, snaží se, svobodu občanskou vůbec podkopati. Protož musí každý pravý občan neustále pracovati k tomu, aby samospráva obcí co nejvíce možno se rozšiřovala a vládní vliv na obce jen se vztahoval k tomu, co se týká konáni povinností obecních, ježto ryze státní záležitostí za předmět mají. Svobodná obec jest základ a podmínka svobody v státu vůbec.


Se samosprávou obcí úzce souvisí, ač se to na první pohled nezdá, rovnoprávnost národní, která v skutku teprův v život vejde, až samospráva obcí nevývratně upevněná bude. Máme věru dosti rozkazů, aby rovnoprávnosti národní se šetřilo; až posud ale slyšeti jest mnoho stesků, že se nezachovává, nenáležime k lidem těm, kteří se bojí boje za rovnoprávnost vedeného, aniž k těm, ježto myslí, že rovnoprávnost, neuskutečníli se, na ujmu bude druhému národnímu živlu v zemi: na opak, tvrdíme, že boj ten ukončiti se musí a že mu nikterak vyhýbati nelze již proto, poněvadž v Rakousku více národností žije, které práva svého se domáhají. Jsme daleci toho, abychom svévolně vyzývali krajany naše, ježto našemi sourodovci nejsou; uznávajíce práva jich neustaneme pracovati, aby se nám dostalo rovného práva s nimi. Víme dobře; že živel německý dříve nebyl pěstován k vůli němectví, než jen proto, že ho zneužíváno co prostředku, aby pomoci řeči německé proveden a zachován byl neobmezený absolutismus. Protož sobě přejeme, aby každý národ, bojující za svou národnost, a hlásící se k právu svému, neurážel práv jiných: aby i tento boj spravedlivě a bez vášni se vedl a pak doufáme, že se uspokojivě skončí. Avšak také nenáležíme k těm, ježto tvrdí, že na řeči ničeho nezáleží; nám se zdá, že řeč jest prostředek, kterým se duch naroda zjařuje a jakož si nemůžeme mysleti německý národ s řečí slovanskou, taktéž si nemůžeme mysleti národ slovanský s řečí německou; snadně ale můžeme sobě představovati dva národy rozličné řeči v tétéž zemi ve svornosti žijící.


Pronesli jsme v našem programě, že budeme hájiti organického vývoje svobody každé a protož stojíce na půdě skutečnosti a nelibujíce si v rozmanitých smyšlénkách vepsali jsme v štít svůj právo historické, ježto jednotlivým královstvím a zemím náleží. Organický vývoj svobody ale také pilně toho vyhledává, aby společnost ladně se uspořádala a zde se nám zdá, že v posledním padesátiletí mnoho jest chybeno. Nedostává se nám v střední Evropě náležitých studií socialních; jest a bylo to takřka na denním pořádku, že se lálo šlechtě bez ohledu na to, zda-li ji nějakého postaveni ve společnosti přísluší, čili nic. A právě my, ježto pocházíme ze stavu měšťanského byli jsme nejhlavnějšími odpůrci šlechty; hledíme-li ale blížeji k věci, uznáme, že právě stav měšťanský velice sklesl, tak že se nyní užívá slova „měšťanský“ všudy tam, kde se nějaká neurčitost nebo mlhavost naznačiti má. Jest tedy zapotřebí, aby stav měšťanský oživnul a se upevnil, aby měšťanská hrdost dodala nějakého obsahu a pojmu toho, co se nazývá stavem měšťanským. Šlechta jest svým bohatstvím, svými historickými zpomínkami rodinnými důležitý činitel jak v ústrojí státním tak společenském. V ní se za předešlých století vtělila myšlenka státu, ježto od společnosti oddělen nebyl; centralisujícími snahami vlád ale právě šlechta nejvíce seslabla, a čím vice abstraktní občanství státní se rozšiřovalo, tím vice ona klesala. My Slované na Moravě nemáme, vyjma jen několik rodin šlechtických, žádné příčiny, abychom šlechtu zastávali: neb žádná šlechta tak málo nedbala o zem, jako naše. Jelikož se nám ale zdá, že společenský život nějakým spůsobem obnoviti se musí, nemá-li vždy víc a více klesati a nepřirozený socialismus se vyvinouti, protož si také přejeme, aby šlechta co taková se postavila vedle stavu měšťanského a rolnického, aby šlechta naše takového postaveni dosáhla v životě statním a společenském, z jakého se těší šlechta anglická. Nikdy nepřistoupíme k snahám těch, ježto bojují proti šlechtě historické, při tom ale se koří nově šlechtě, která štít svůj má v kase a předky své v bankách.


Tím ale neopovrhujeme průmyslem a obchodem, jichžto důležitost pro život státní jsme úplně naznali; ale uznávajíce oprávněnost všech, aby podle podmínek svých se vyvinovali, chceme také tomu, aby šlechtě k rozvíjení tolik místa bylo dopřáno, jako měšťanu a rolníkovi. Až toho dosáhneme, přestane sama sebou žárlivost a malicherné osočováni, ježto nyní jeden stav od druhého odděluje. Nechceme ani ve statnim ani ve společenském životě jednotvárnost, nýbrž organickou rozmanitost. Jsme ostatně připraveni na to, že se nám s jisté strany spýlati bude feudalistů, zpátečníků atd.


Výčitek takových se nebojíme, jelikož u žádného přízně nehledáme, než jen podle přesvědčeni svého j jednáme. Mnohý se domýšlí, že již jest čas, aby Evropa celé staré haraburdí s sebe svlekla: nám se ale zdá, že není nic snadnějšího a lacinějšího, než liberální fraze, kterých na sta každý den čísti a slyšeti možno. Nám neběží o to prázdnými slovy máchati proti nepříteli, kterého mnohokráte ani není; na tom nám ale velice záleží, aby náš lid zdravým rozsudkem rozmýšlel o věcech, které se ho z blízka týkají. Dokud každá třída obyvatelstva se vyvinuje bez ujmy zásady, že všichni občané jsou před zákonem rovni, nemůže žádný spravedlivec ji v tom počínání překážeti. — Přejeme sobe, aby stav rolnický na Moravě pozveden byl na vysoký stupeň vzdělanosti a kdož schopnost, přičinlivost a důkladnost moravského rolníka zná, ten nám jistě nasvědčí, že rolnictvo jest jádrem našeho národu a že jim pyšniti se můžeme. Jsouť mnozí, kteří za to mají, že rolníkovi vyššího vzděláni není zapotřebí a slyšeti takové mínění možno i z úst lidi, ježto velikým liberalismem se honosí; my ale tvrdíme, že každý občan povinen jest pečovati o to, aby co nejvíce možná důkladně se vzdělával. Tím se stane rolník činitelem v životě státním, jemuž příslušeti bude rozhodný vliv, ku kterému neodvislostí svou a vlastnictvím svým povolán jest. Mozoly na rukou rolnických jsou vždy čestné a chvalné; kde ale rolník s sebevědomím a hrdostí na tyto mozoly hledí, tam spočívá požehnáni nebes.


Žijeme v konstitučním státu. Život konštituční jest životem pohybu, kdežto v absolutismu panuje ticho, ovšem ticho hrobové. Nemůžeme se posud postaviti na roveň s jinými konštitučními státy, a bude to snad ještě nějakou chvíli trvati, až rakouská ústava bude tatáž jako na př. anglická. Leží to ale v povaze konstitucionalismu; absolutní čili neobmezená vláda může v okamžiku se odhodlati k něčemu, k čemuž v konstituci několik let jest potřebí, jelikož konstitucionalismus říditi se musí zákony, které a jak jsou. Jsouť dvě hlavni podmínky a podpory každé konstituce: svoboda tisku, která veřejné mínění zvěstuje a porotní soudy, v nichžto lid sám o trestuhodnosti nějakého činu nález vydává. Svoboda tisku ovšem velice se liší od prostopášnosti a svévole a musí býti mravní, jak každá jiná svoboda a poněvadž na všeobecných zásadách mravnosti zakládati se musí, vychovává také veřejnost pravidly mravními. V tom leží její moc a v ten smysl vykládati slušno slova onoho nejmenovaného Angličana: „Dejte nám svobody tisku a kdybychom žádné jiné svobody ještě neměli, dobudeme si všech!“ Ač nynější tiskový zákon a trestní novela k němu nejsou příliš shovívavé veřejným listům, tak předce po pravdě uznávati musíme, že tiskovým záležitostem vyměřen jest zákon, o němž se ví, že jest přísný. Zajímavé jsou o tom hlasy všech neodvislých listů, jak českých tak německých, ješto čtenařstvo své připravují na mírnost, kterou si nyní budou museti počínati. A „Moravská Orlice" co nejmladší soudružka ovšem po radě starších sester vzlétati bude. Konstituční život pilně toho vymáhá, aby vláda měla nějakou opposici; ale opposice dobře učiní, když nezapomene, že vládě také přísluší výkonná moc zákonní, kdežto vláda konstituční nikdy se nemá vzdáliti myšlenky, že ona opposici potřebuje. Bez opposice přestává všechen konstitucionalismus, který právě se zakládá na protivě mezi absolutismem a oprávněnosti národů podíl bráti v zákonodárství. Dejme tomu, že by nynější opposice v Rakousku dokona umlkla, nezbývalo by nynější straně ministerské ničeho, leč aby sama vládě odporovala, má-li konstitucionalismus se udržeti. Nepřejeme si tedy, aby nynější opposice úplně umlkla, než aby tak se jí chovati bylo možno, aby nezavadila o osudný článek V.


Jelikož listy jsou zvěstovately veřejného mínění, jest to spravedlivo a hodno, aby veřejné mínění také listů se sestávalo. Veřejné míněni to ovšem učiniti může rozličným spůsobem: jediný ale výdatný a zákonní prostředek k tomu jsou poroty, které nenáležejíce k úředníkům soudním podle svědomí svého vynášejí, zda-li obžalovanec jest vinným čili nic. Důležitost těchto porotních soudů jest tak znamenitá, že žádný svobodný život bez jich býti nemůže, a kterak v zemích rakouských si jich horoucně přejeme, dosvědčují sněmy zemské, které vesměs rozhodně se vyslovily, že nám prvotních soudů velice potřebí, jest. Ač poroty povahou svou k soudství náležejí, ač mnozí tvrdí, že jsou jen soudním ústavem, předce mají poroty především a skoro výhradně politickou důležitost, což, abychom déle o tom se nešířili, vysvítá nejvíce z toho, že právě v oné době, když v Rakousku absolutismus navracovati se počal, poroty zrušeny jsou. Zemské sněmy, ku kterým ministerium v říšské radě strany zavedení porot se vztahovalo, vesměs pronesly se, že zřízeni porot v jednotlivých královstvích a zemích nic nepřekáží; tedy se kocháme nadějí, že vláda v nejprve příštím zasedání říšské rady předloží osnovu zákona o porotách, aby co nejdříve v život vešly. Jest věru záhodno, aby svobodomyslný ústav, který navracujicím se absolutismem zničen byl, zase v život vešel s navracujíci se vládou konstituční.



"Vzhůru k dílu! Neboť jedině usilovné práci jedině Bůh požehná!"



Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moravsk%C3%A1_n%C3%A1rodn%C3%AD_strana_(1861)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Taaffe

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vl%C3%A1da_Eduarda_Taaffeho

https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:0360aa31-32f0-11de-992b-00145e5790ea?page=uuid:1b81936a-32f0-11de-992b-00145e5790ea

https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:03614672-32f0-11de-992b-00145e5790ea?page=uuid:1b81936e-32f0-11de-992b-00145e5790ea

https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:036230d3-32f0-11de-992b-00145e5790ea?page=uuid:1b81ba82-32f0-11de-992b-00145e5790ea


9 zobrazení0 komentářů