Montesquieu: V republice, oproti monarchii či despocii, je třeba hybné síly - „občanské ctnosti"

Výňatek z knihy „O duchu zákonů“ kapitoly „O zásadách demokracie“ z roku 1748, jejímž autorem byl Charles Louis Montesquieu (1689-1755).

Není třeba mnoho počestnosti, aby se udržela vláda monarchická nebo despotická. Moc zákonů ve státě monarchickém a napřažená ruka vladaře ve státě despotickém řídí nebo udržují všecko v mezích. Ale v lidovém státu je třeba další hybné síly, a to je občanská ctnost.


To, co říkám, potvrzuje celá historie a odpovídá to podstatě věcí. Je přece jasné, že v monarchii, kde ten, kdo provádí ustanovení zákonů, se sám cítí nad zákony, potřebuje méně občanské ctnosti, než je jí potřeba v lidovém státě, kde ten, který provádí ustanovení zákonů, cítí, že jim sám podléhá a že ponese jejich tíži.


Dále je jasné, že monarcha, který vlivem špatné rady nebo z nedbalosti přestal bdíti nad prováděním zákonů, může lehce zlo napraviti: změní jen názor nebo dokonce přestane jen býti nedbalý. Ale když se přestanou prováděti zákony v lidovém státě — to se může státi následkem korupce republiky —, stát je už ztracen.


Byl to velmi pěkný pohled na Angličany v minulém století, jak se nadarmo pokoušeli zavést u sebe demokracii. Protože však ti, kteří byli účastni řízení veřejných věcí, neměli vůbec občanskou ctnost, protože jejich ctižádost byla rozdrážděna úspěchem toho, který byl z nich nejodvážnější a protože jedno stranictví bylo zatlačeno stranictvím druhým, vláda se neustále měnila; lid v údivu hledal demokracii, a nikde ji nenacházel. Konečně po mnoha změnách, nárazech a otřesech musil se spokojit dokonce s vládou, kterou původně zavrhl…


… Když mizí občanská ctnost, zmocní se každého občana ctižádost, je-li jí vůbec schopen; a lakota ovládne všecky. Změní se předmět jeho touhy: co kdo dříve miloval, nyní už nemiluje; dříve byl každý svoboden poslouchaje zákonů, nyní chce býti svoboden proti nim. Každý občan je jakoby otrokem, který utekl z domu svého pána. To, co bylo dříve zásadou, nyní se nazývá přísností; co dříve bylo pravidlem, nyní se nazývá trapnou nutností; co dříve bylo respektem, nyní se nazývá strachem. Lakotou se nazývá střídmost, a ne touha po majetku. Dříve majetek jednotlivců byl jměním veřejným: nyní však se majetek veřejný stává dědictvím jednotlivců. Republika je kořistí; a její moc se omezuje na moc několika občanů a na zvůli všech.

5 zobrazení0 komentářů