Výňatek z knihy „O duchu zákonů“ kapitoly „O přehnané rovnosti“ z roku 1748, jejímž autorem byl Charles Louis Montesquieu (1689-1755).
Jako je nebe vzdáleno od země, tak je vzdálen pravý smysl pro rovnost od smyslu pro přehnanou rovnost. Pravá rovnost nespočívá v tom, že každý rozkazuje a nikdo neposlouchá, ale v tom, že každý poslouchá i rozkazuje sobě rovným. Není jejím cílem, aby nebylo pánů, ale aby pány byli ti, kteří jsou nám rovni.
V přírodním stavu se lidé rodí naprosto rovni; ale nedovedou takoví zůstati. Ve společnosti rovnost ztratí, a opět' se stanou sobě rovnými vlivem zákonů.
Mezi demokracií uspořádanou a demokracií neuspořádanou je ten rozdíl, že v prvé demokracii všichni jsou si také rovni jen jako občané, kdežto ve druhé jsou si také rovni jako úředníci, poslanci, soudcové, otcové, manželé, páni.
Občanská čest je samozřejmě vždy spojena se svobodou; ale je spojena právě tak zřídka se svobodou přehnanou jako s otroctvím.