Mezinárodní výbor Červeného kříže je nejstarší a nejoceňovanější organizací v rámci hnutí a jednou z nejuznávanějších organizací na světě, která získala tři Nobelovy ceny za mír (1917, 1944 a 1963). Organizuje národní společnosti Červeného kříže, které jsou právně nezávislé, ale pracují na základě společných zásad. Mají stejné cíle, předpisy, symboly a jejich řídící orgány jsou spojeny. Celosvětové působení je nezávislé na státních institucích a je založeno na dobrovolné činnosti – pomoci. Chrání životy, zdraví, důstojnost a snižuje utrpení lidí v nouzi následkem válek, přírodních nebo technických katastrof a epidemií bez ohledu na národnost, původ, náboženství nebo politický názor postižených.
9. února 1863 v Ženevě založil Henry Dunant „Výbor pěti“ (spolu s dalšími čtyřmi předními osobnostmi známých ženevských rodin) vyšetřovací komisi Ženevské společnosti pro veřejné blaho. Jejich cílem bylo prozkoumat proveditelnost Dunantových myšlenek a uspořádat mezinárodní konferenci o jejich možné implementaci. O osm dní později se tato pětice rozhodla přejmenovat výbor na „Mezinárodní výbor pro pomoc zraněným“.
V 26.-29. října 1863 se v Ženevě konala mezinárodní konference pořádaná výborem s cílem vyvinout možná opatření ke zlepšení lékařských služeb na bojišti. Konference se zúčastnilo 36 jednotlivců: osmnáct oficiálních delegátů z národních vlád, šest delegátů z jiných nevládních organizací, sedm neoficiálních zahraničních delegátů a pět členů mezinárodního výboru. Státy a království reprezentované oficiálními delegáty byly:
- Bádenské velkovévodství;
- Bavorské království;
- Druhé francouzské impérium;
- Spojené království Velké Británie a Irska;
- Hannoverské království;
- Hesenské velkovévodství;
- Italské království;
- Nizozemské království;
- Rakouské císařství;
- Pruské království;
- Ruské impérium;
- Království Saské;
- Spojené království Švédska a Norska;
- Španělská říše;
Mezi návrhy napsaných v závěrečných usneseních konference, přijatých dne 29. října 1863, byly:
- založení národních humanitárních společností pro zraněné vojáky;
- neutralita a ochrana zraněných vojáků;
- využití dobrovolnických sil pro pomoc při pomoci na bojišti;
- organizace dalších konferencí k uzákonění těchto konceptů v právně závazných mezinárodních smlouvách,
- zavedení společného rozlišovacího ochranného symbolu pro zdravotnický personál na bojišti, konkrétně bílého náramku s červeným křížem, který bude ctít historii neutrality Švýcarska a jeho vlastních švýcarských organizátorů obrácenými barvami švýcarské vlajky.