Výňatek „Z poselství po zvolení presidentem“ z roku 1927.
V demokracii platí argument, ne chytráctví a pěst. Demokracie znamená konec násilnosti a veškerých nadpráv náboženských a vzdělaneckých, politických, národních, hospodářských a sociálních. Vím, že v politice silným činitelem je ctižádost a panovačnost, a vím, že lidé politikou si zabezpečují rozmanité výhody; nežiju mimo svět, abych těchto sil a vzpružin nechápal, že do jisté míry také mohou sloužit celku.
Ale tvrdím a hlásám, že blaho státu a lidu vyžaduje vzdělání a vzájemnost občanstva, prýštící z blahovůle, sympatie anebo jak tento prvek duchovní, chcete nazvat. Francouzská revoluce, které jistě nikdo nebude vyčítati neenergii a slabošství, prohlásila a kodifikovala tento humanitní princip jakožto práva člověka termínem: bratrství; v naší době Marx, člověk tvrdého materialismu hospodářského, pokládal demokratickou republiku za uskutečnění učení Ježíšova.
Demokracie se musí uplatňovat nejen uvnitř, nýbrž také na venek. I v politice zahraniční argument musí vytlačit násilnost a lež. Svět, jak už Palacký dobře postihl, se centralisuje, žádný stát, žádný národ nemůže žít bez dohody a spolupráce se sousedy a státy ostatními. Státy menší, dokonce my v našem zeměpisném postavení, nemohou trvat bezpečně bez sympatie sousedů a ostatních národů – naše raison d'être musí světem být uznána a respektována. Naše politika musí být světová.
Hlavní věcí je i v politice, jak to Komenský řekl, být „mužem touhy“; v demokracii občané nesmějí se oddávat lhostejnosti k životu veřejnému.