Lubor Zink: Politická a hospodářská kocovina v rozkradeném národním Kocourkově a Hulvátově

Názor novináře Lubora Zinka na „sametovou revoluci" byl a limine kritický a neměl o ní valného mínění. Byl to pro něj kompromis s přijatelnější vrstvou komunistické strany. Část vlády zůstala na svých místech. Parlament sice prohlásil komunistický režim za zločinný, ale nevyvodil z toho žádné důsledky. V roce 1998 byl pozván krajany v Ottawě, aby přednesl svůj názor na únorový puč, přičemž přidal i svůj názor na sametovou revoluci.


„Je to seriál kompromisů s nadále neudržitelným stalinistickým režimem, od ponechání vedoucích soudruhů v klíčových pozicích až po kontinuitu právního řádu zločineckého režimu. Národ je v blbé náladě, jak nedávno charakterizoval prezident Havel politickou a hospodářskou kocovinu v rozkradeném národním Kocourkově a Hulvátově. Je to přímý důsledek nepřiznaných a nenapravených kardinálních chyb a omylů dávné i nedávné minulosti, kterou nelze izolovat a oddělit žádnou tlustou čarou od utváření přítomnosti a budoucnosti. S těmito zatvrzele ignorovanými negativními atributy staletími poroby znetvořené moderní české povahy se chtě nechtě musíme všichni, jak doma, tak v zahraničí, poctivě vyrovnat, má-li mít nutná náprava eventuálně naději na úspěch. Připomínky tak otřesných národních katastrof, jako byl bolševický puč v únoru 1948 — katastrof, které jsme si zavinili sami —, nejsou tudíž zcela zbytečné, neboť opakovaně potvrzené diktum, že kdo se nepoučí z chyb historie, je odsouzen je opakovat, stále platí. Bohužel, rovněž dosud platí přiznání nebožtíka režimistického národního umělce spisovatele Hrabala ke zbabělé kolaboraci za bolševické éry, ze strachu ztráty pohodlného života a jinak nedostupných materiálních výhod na Dobříši. V té zpovědi, uveřejněné v bývalém nakladatelství Škvoreckých, je pozoruhodný postřeh: Jako národ máme sklon k chlastu a bolševismu."



Zdroj:

Čelovský, B. – Kopiník svobody: Život a dílo nevšedního novináře, nakladatelství Tilia, 2001

7 zobrazení0 komentářů