... s doporučovanou volbou ANO, Pirátů a SPD v říjnových volbách 2021.
Stát je „nástrojem občanské společnosti“ a pokud uvádím pojmy svoboda a „odstátnění“ společenského života občanů, nemíním tím přechod k anarchii. Pokud by občanská společnost byla založena na nekontrolované suverenitě, eventuálně bez jednotné zákonnosti, mohlo by to vést k nedemokratickým projevům zvůle. Společenská síla nesmí být silou v mocenském smyslu, nýbrž ve smyslu usilování o celospolečenskou harmonii. T. G. Masaryk kdysi řekl, že demokracie není nic jiného, než samospráva a sebespráva. Rozumím tím především participaci občanů na realizaci všech veřejných, společensky pozitivních zájmů, odbourávání tzv. Herrschaftsprinzipu („vlády lidí nad lidmi“), tzn. změnu cesty, směřující od odcizení člověka orgány společnosti, na cestu, směřující k jejich osvojení. Přičemž při samosprávě jde také o to, aby např. počítačová technika poskytovala sice lidem nové podněty, ale aby zároveň člověka nedeformovala ve smyslu jeho „nesamosprávnosti“ vůči strojům. Člověk nemůže být neinspirován stroji, ale nesmí se přitom stát jejich „vazalem“. Stroje samy o sobě nevyřeší humanistické problémy, avšak plodné využití strojů předpokládá „humanistickou revoluci“. [1]
I když jsou všechny politické strany a hnutí „populistické", tj. ucházejí se o přízeň lidu (voličů), tak jsou více či méně demagogické. V současné době jsou úzce spjaty se státem, který je pomáhá financovat, takže lze právem mluvit o „státu stran“, o „partajní vrchnosti“ – tzv. partokracii. Politické strany se odcizují svým voličům byrokracií stranického aparátu i drsným bojem o „koryta“ jejích stranických aparátčíků. Již Masaryk říkal: „Žaluje se na politické strany. Právem. Pokud ty strany hoví stranickému sobectví.“ [2] A Karel Čapek zastávající postoj, že když se v politice nepracuje inženýrsky, ale handluje o okliky kompromisem, je to fušeřina [3], tak vyzýval: „Má-li se kdy naše politika změnit, je nám víc třeba skutečných občanů než skutečných straníků.“ [4] Přičemž Edvard Beneš přímo varoval, že: „Duch stranictví odnaučuje střízlivému a samostatnému myšlení.“ [5]
Dle mého názoru jsme se dostali do stavu, že i když Václav Havel uváděl, že "...nejsem pochopitelně proti stranám... jsem pouze proti diktatuře stranictví.... politiku zdola, politiku člověka nikoli mocenského aparátu" [6], a byl pro tzv. "nepolitickou" bez-aparátní politiku, dle svědomí a identity jednotlivce, tak naopak navíc také začalo*** zištné zaštiťování se jeho jménem a docházet i k anti-esenciální realizaci jeho postoje, tzn. zpolitizovaní a zaparátizování "nepolitiky", a to nejen zastánci "multikulturní, eko-aparátní a zdigitalizované ochlokracie" prosazující až "nárokový hédonismus", což často nejvýstižněji a nejhlasitěji dle mého názoru také i popisoval Václav Klaus jako "NGOismus... humanrightismus... environmentalismus... genderismus... homosexualismus" [7]. Čelit i této formě tzv. "zcizujícího zvnějšnění" mocenským byrokratickým aparátem - aktuálně tedy různě provázané tzv. "politiky" i "nepolitiky" - se dle postojů Miloše Zemana, prezentovaných před listopadem 1989, musí soutěží prognostických programů budoucností [8], aby nedocházelo ke stavu, že by "odcizená budoucnost nebyla sdílena společností, která si neplánovala, ale které se plánovalo" [9].
Obdobnou "synergii českých prezidentů" posledních cca 30 let s jejich charakteristickými postoji a hodnotami – tzn. identitu chránící humanista Havel, soutěž chránící konzervativec Klaus a rovnost chránící socialista Zeman - lze dle mého názoru najít i v dalších tématech jako: "Prosperující svobodné společenství Evropanů", "Kultivační síla svobodné soutěže" nebo v souhrnném "Kybernetický občanský humanismus". Ten pak jako "anti-etatistický, anti-korporativistický a anti-klerikalistický" postoj považuji za žádoucí politický stav kybernetického sebe-řízení a sebe-správy suverénního občana, prakticky jako "jednočlenné politické strany", koncipujícího "informační model občanství" dle svého svědomí a identity a inspirujícího tím i ostatní občany ČR, Západu a světa.
Proto jsem, na základě svých znalostí, tzn. zkušeností bývalého olomouckého krajského předsedy a lídra kandidátek Strany svobodných občanů v letech 2013-2015, překladatelské činnosti pro think tank Gatestone Institute v letech 2015-2019, z řešení nejen pracovních a odborných projektů od roku 2004, ale i z řešení dotacemi nepodporovaného vlastního projektu "Občanství 4.0: Datově řízená správa občanských a veřejných služeb" v letech 2017-2020 a celkově z osobního pohledu na současný stav i výhled směřování České republiky, Západní civilizace a světa, založil v roce 2021 občanské hnutí KYBER-OBČANÉ, které prosazuje udržitelnou ochranu občanských svobod a stát ve formě efektivního servisního centra pro občany na aktuální technologické úrovni, který umožňuje pluralitu názorů i nekonformnost životních cest a dává občanovi informace, díky nimž může řídit život svůj i společnosti. Informace detailní, jejich kontext a se sdíleným veřejným i nesdíleným privátním prediktivním dopadem a umožnit tak maximalizovat moc racionálního pohybu konkrétní osobní identity jednotlivce. Kvůli volbám jsem se rozhodl zveřejnit jej ne již v lednu, ale až v září, pro možnost vzájemného porovnání s aktuálním stavem aparátů kandidujících politických stran a hnutí a aby nedošlo k mlžení a vykrádání jeho myšlenek povrchními frázemi jejich aparátčíků.
Občanské hnutí KYBER-OBČANÉ tedy prosazuje aplikaci postupů z technicko-ekonomické praxe na úrovni 21. století s "Průmyslem 4.0" do současné praxe moci výkonné, zákonodárné i soudní, které jsou prakticky na úrovni 19. století s "Průmyslem 2.0" a s do února 2025 naplánovanou probíhající kosmetickou "digitalizací katalogu 754 úkonových služeb veřejné správy samoobslužným portálem na úrovni Průmyslu 3.0" [10] a tedy nad rámec současných představ a ambicí většiny lidí o jejích možnostech a potenciálu vyplývajícího z dosavadní historické zkušenosti, a které i s pohledem na "občanství jako službu poskytující člověku svobodu" prosazuji již od dubna 2013 [11].
Politika "občanské vlády" pohledem dle období Průmyslu 1.0 až 4.0
Slovo KYBER-, odvozené z „kybernetiky“, pochází z řeckého pojmu znamenajícího „vládnutí“ nebo „řídit, navigovat nebo vládnout“. Jako OBČANÉ, kterékoli republiky, „jsme podřízeni zákonům, abychom byli svobodní“ - jak řekl Marcus Tullius Cicero. Občanské hnutí KYBER-OBČANÉ tak prosazuje vizi způsobu lokální, národní, evropské i světové spolupráce ve formě ne nastupujícího „kybernetického řízení občanů konformními politiky“ á la čínských úředníků pokoušejících se používat umělou inteligenci a "systém sociálního kreditu občanů" k tomu, aby předpovídali jejich proti-vládní a proti-stranické chování, ale směřuje ke „kybernetickému sebe-řízení nekonformními občany“ používajících umělou inteligenci a "systém sociálního kreditu aparátů" k tomu, aby předpovídali jejich proti-občanské a proti-demokratické chování. Umožnit sebe-správu suverénního občana usilujícího o vytvoření hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje zdola. Pojem „kyber-občanství“, tak značí posílení role občana a demokracie a omezení stranických aparátů v dosavadní reálné partokracii [12]. "Kyber-občanství" také znamená moderními technickými postupy vylepšené Havlovské pojetí, že suverenita obce, regionu, národa, státu, či jakákoliv vyšší suverenita, má smysl jedině tehdy, je-li odvozena od jediné vskutku originální suverenity, totiž od suverenity lidské, nalézající svůj politický výraz v suverenitě občanské [6].
Vedle tohoto mého založení občanského hnutí KYBER-OBČANÉ v roce 2021, které je aktuálně ve své druhé "návrhově-edukativní" fázi teoretického „kybernetického občanského humanismu“, vnímám v nedávné minulosti obdobné předchozí motivace a úsilí pro čelení "mocenskému byrokratickému aparátu" i "radikální a extrémistické partokracii" (ODS, ČSSD a členských stran Evropské strany lidové: KDU-ČSL, TOP 09, SNK ED a STAN) a snahy o dosažení "nejobčanštějští společnosti, nejdecentralizovanějšího vládnutí a nejparticipativnější demokracie", které vyústily ve vznik Pirátů v roce 2009, ANO v roce 2011 a Okamurova hnutí "Úsvitu/SPD" v roce 2013, které i když mají svá charakteristická i individuální negativní specifika, tak je doporučuji v dalších volbách volit a kultivovat tak "pro-občanskou" politiku na úroveň Průmyslu 3.0 soutěží těchto tří stran, které po mnou provedených analýzách kandidujících subjektů ve sněmovních volbách v říjnu 2021 mají nejblíže k cílům a esenciálnosti občanského hnutí KYBER-OBČANÉ (tzn. prosazujícího období politiky žádoucího "Jara občanů" na úrovni Průmyslu 4.0), přičemž tak měly i v roce 2020, kdy jsem je uváděl i v rozhovorech:
- dne 7.5.2020:
"...ze současných našich politických stran a hnutí má [navrhované občanské hnutí KYBER-OBČANÉ] nejblíže k ANO z důvodu neideologického pragmatismu a korporátní profesionalitě, k Pirátské straně z důvodu transparentnosti a digitalizace a k SPD z důvodu západního patriotismu a hájení svobody slova, které bych tak doporučoval přes nejrůznější negativa čtenářům v dalších volbách volit. [13]
- dne 15.10.2020:
"...S trendem posilování ANO, Pirátů a SPD jsem velmi spokojen a mix jejich programů podle mě zakládá naději na nějakou žádoucí formu „občanského obrození“. [13]
Zdroje:
[1] BERTELMANN, Karel. Samospráva a sebespráva. Právník. 2000, 2000(6).
[2] ČAPEK, Karel. Hovory s TGM. 1937
[3] ČAPEK, Karel. O kompromisu. 1925
[4] ČAPEK, Karel. O naší straně. 1926
[5] BENEŠ, Edvard. Povaha politického stranictví. Praha: Státní nakladatelství, 1923. 32 s. Strana 19.
[6] HAVEL, Václav. Letní přemítání. 1991
[8] ZEMAN, Miloš. Budoucnost jako program. 1989
[9] ZEMAN, Miloš. Prognostika a přestavba. 1989
[11] ZBOŘIL, Josef. Změny ústavy a listiny práv a svobod z pohledu použitelnosti pro občana. Konference Nezbytné změny v ústavě. 20. dubna 2013, Praha
*** (zpravidla inspirací "proti-západními" západními vzory a vlivem snobské i lokajské čecháčkovské malosti aktivistů označovaných lidově jako "havloidé, pravdo-láskaři nebo sluníčkáři", modlářsky akcentujících Havlovo světově-celebritní pozlátko pro osobní prospěch a kapitalizaci a ne esenciálnost jeho pro-svobodných, pro-občanských a proti-aparátních postojů v disidentství. Tzn. slovy Václava Havla: "...Občas se totiž stává – hlavně u osob náchylných k dogmatismu, fanatismu, ideologizaci a vůbec k myšlenkám pokud možno primitivním – jakýmsi karabáčem, jímž je klepnut přes prsty každý, kdo z těch či oněch důvodů nechce beze zbytku kopírovat všechny předkládané (dnes samozřejmě západní) vzory...") [6]
Comments