Jakeš: Žijme svobodně, dle své pracovitosti a skončeme s krajně nespravedlivým rovnostářstvím

Části projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v Červeném Hrádku dne 17. července 1989.


...A mnozí lidé si tedy tu demokracii pletou s tím, že oni budou jen těmi kritiky a určovateli, co se má dít v společnosti, a ti druzí, že budou to vykonávat a nebo jsou povinni to vykonávat, co oni si přejí. Ne, demokracie je diskuse a většina rozhodne a příslušné orgány rozhodnou a rozhodnou v rámci zákonů a zákony napříště chceme tvořit včetně ústavy ve všenárodních diskuzích. Důležité zákony, který se týkají každého člověka. Tak je připravován i návrh, návrh ústavy nové, v této diskuzi a koneckonců i stranické dokumenty, pude k diskuzi návrh stanov nový, zásady programu strany a k diskuzi návrh sociálněekonomického rozvoje na příští pětiletku až do roku 2005. Nechť se lidé vyjádří, ale nemůže si někdo myslet, že jeden jednotlivec, že jeho myšlenka musí být proti vůli všech uplatněna. To se nedá nic dělat. A jsou ale takoví lidé, kteří si myslí že to je jejich poslání, aby jen tu společnost kritizovali, znepokojovali a požadovali, aby se jednalo podle toho, co oni si přejí. A ne jinak...


...A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už na rok, všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy pudeme na to, kdy uděláme to, kdy pudeme na chatu, a tak dál, a tak dál. Jinde to tak není, nikde. Jinde se musí prostě ty lidi rvát, i v tom kapitalismu...


...Teď byli někteří soudruzi ve Spojených státech, lékaři, že jo, na, na těch učeb... no prostě učit se, získat tam nějaký zkušenosti v těch moderních klinikách. No tak říkal, no tak přišel jsem tam, že jo, transplantace slinivky nebo co se dělá, to se zkouší ne na lidech, ale na prasatech, že jo, no. Tak jsem si musel za šest set dolarů koupit auto, poněvadž jinak jsem neobstál. Totiž třeba v jedenáct hodin večer zavolali, telefonem, tak za půl hodiny jedem, jo, tak musel skočit do auta a přijet. Když by tam nebyl přesně, tak ho vyhodili, se s ním nebavili, páč tam pracuje tým lidí, jeden zdržuje druhého. Tady vidíte, jaká je tam kázeň, jaká je tam disciplína, jestli chce něco dosáhnout. A u nás je to tak piánko, ano, ne, prostě s tím se musíme rozejít, soudruzi. To žádnou životní úroveň nezvýšíme, prostě, my potřebujeme výkonnou ekonomiku, dobře organizovanou ekonomiku, dobře organizovanej život, náročnost vzájemnou, využívat tu pracovní dobu a tak dál...


...Dnes je nespravedlivý rovnostářství, krajně nespravedlivý. To je to hlavní, s čím se musíme rozejít. Rovnostářství, já už to říkal ráno, platilo tehdy, když šlo o to, aby každý se najed´, někde bydlel, něco na sebe oblékl, do něčeho se obul. To bylo správný. Ale dnes, jestli bude mít takový auto, makový, takový byt, onaký byt, takový nábytek, onaký nábytek, to musí být na základě výsledků jeho práce, jeho příjmu, jeho mzdy a ta mzda musí být spravedlivá, a to je jeden z kardinálních problémů, před kterým stojíme. Abychom byli schopni říct každému, tys udělal toto, přísluší ti toto, tys udělal to, přísluší ti to...


...Podle toho co dělám a jak dělám, musím brát peníze. A to, tohle pomoc, tohleto, tu atmosféru vytvořit, pomoci vytvořit, to je to nejdůležitější, abych tak řekl, aby lidé chápali tuto nově, ale správně chápanou spravedlnost, že žít může každý tak, pokud samozřejmě nepotřebuje sociální pomoc, jak kvalitně a výkonně pracuje. A jak bude žít, co si za to pořídí, co si koupí, no to už my nemůžeme určovat, to bude určovat on. Jeden si postaví domek, druhý si koupí první auto a potom teprve domek, třetí pojede na zájezd někam, čtvrtý já nevím to dá do toho, pátý do toho, to už my těžko určíme, to už je svoboda toho člověka, i když se budeme snažit to nějak ovlivňovat, cenama a jinými formami...



Převzato: http://www.totalita.cz/txt/txt_o_jakesm_text_hradek_01.pdf


12 zobrazení0 komentářů