Text „Slovanský přistěhovalec“ od Dr. Allana McLaughlina (U. S. PUBLIC HEALTH AND MARINE HOSPITAL SERVICE) vydaného v Popular Science Monthly - Volume 63 v květnu 1903.
Na KAŽDÝ nový faktor našeho přistěhovalectví se pohlíží s podezřením. Je právem a povinností každého Američana spravedlivě kritizovat surovinu pro budoucí občanství, která prochází našimi branami, a trvat na tom, aby tato surovina byla změřena a zvážena, poměřena měřítkem lidskosti, zvážena na vahách spravedlnosti, a pokud bude shledána nedostatečnou, aby byla bez obřadů a sentimentu poslána zpět, odkud přišla. Kritika je však příliš často zaslepena rasovými předsudky a neznalostí přistěhovalců. Každá rasa, která v našich statistikách přistěhovalectví zaujímá významné místo, musela snášet útoky pesimistů, kteří v mnoha případech nikdy neviděli přistěhovalce na vlastní oči. V tomto ohledu nemá Slovan větší štěstí než jeho předchůdci, Němci, Irové a Skandinávci.
Jednou z nejnápadnějších skutečností, kterou ukazují statistiky přistěhovalectví z poslední doby, je rychlý nárůst počtu příchozích Slovanů. Z téměř nulového počtu před rokem 1868 se rok od roku postupně zvyšoval, až nyní tvoří téměř čtvrtinu našeho celkového přistěhovalectví. Vzhledem k tomu, že v současné době je žádoucí, aby se Slované stali přistěhovalci, a že tvoří tak velký podíl na našem celkovém přílivu přistěhovalců, zdá se, že je vhodné se slovanskými přistěhovalci zabývat.
Slovanskou rasu lze vhodně rozdělit na tři velké oddíly podle jejich zeměpisného rozšíření v Evropě: východní, zahrnující všechny ruské Slovany, jižní, slovanské obyvatele balkánských států a části Uher na jih od Dunaje, a západní, zahrnující ty slovanské národy, jejichž postup na západ Evropy vytvořil slovanský klín, oddělující Němce Horního a Dolního Rakouska od Němců Saska a Braniborska. Výše uvedená tabulka naznačuje jednoduché geografické členění.
Nezastíněná část mapy ukazuje území v Evropě obsazené Slovany.
Vzhledem k tomu, že z mnoha pododdělení uvedených v předchozí tabulce nám pouze pět poskytuje více než tisíc přistěhovalců ročně a že těchto pět ras tvoří devadesát sedm procent celkového slovanského přistěhovalectví, pokrývá jejich zohlednění prakticky celou oblast…
Poláci.
Úděl polského rolníka byl vždy nešťastný. Když Polsko v zenitu své moci vládlo Bílým Rusům, Rusínům a Litevcům, když jeho panství sahalo od Odry po Don a od Baltu po Černé moře, bylo postavení polského nevolníka stejně nezáviděníhodné jako dnes. Polsko bylo oligarchií, v níž vládnoucí šlechtu a její ubohé poddané nepojilo žádné pouto sympatií. Neexistovala žádná polská střední třída, která by provozovala obchod a živnosti a která by sloužila jako spojovací článek mezi oběma oddělenými vrstvami. Obchod a živnosti byly v rukou cizinců, především Židů. Pacta Conventa (1572) nebo, jak se jí říká, polská Magna Charta, nebyla v žádném případě listinou svobod lidu. Je pravda, že omezila moc krále a učinila z něj pouhou figurku, ale značně posílila moc šlechty, a pokud vůbec něco, tak ještě zvýšila bídu rolníků. Tyto podmínky znemožnily všeobecné národní cítění a připravily Polsku cestu k pádu.
Není pochyb o tom, že ruské zacházení s polskými statkáři a šlechtou bylo nespravedlivé, dokonce kruté, ale je třeba si uvědomit, že první skutečnou svobodu, které se kdy polský nevolník těšil, získal od svých ruských pánů. Rusko zrušilo nevolnictví a po polském povstání v roce 1863 se car snažil usmířit polskou rolnickou třídu určitými agrárními reformami. Těmito opatřeními se sedláci usadili na půdě a stali se jejími vlastníky, přičemž vláda vyplácela statkáři náhradu a od sedláka vymáhala každoročně malou částku, dokud nebyla zálohová částka splacena. Po potlačení povstání se v důsledku plošné konfiskace dostaly na trh tisíce hektarů dobré zemědělské půdy a do značné míry se rozpadly velkostatky, které udržovaly rolníka v poddanském postavení i poté, co byl prohlášen za svobodného. Naneštěstí pro polského rolníka byl obvykle příliš chudý na to, aby si mohl koupit půdu, která se tak dostala na trh.
Smířlivá politika cara Alexandra II. však není současnému panovníkovi nakloněna. Jeho snahy o rusifikaci jsou agresivní a vytrvalé. Právě k Americe vzhlíží Polák jako k jediné zemi, která mu může dát šanci. Polští přistěhovalci mají obecné vlastnosti Slovanů. Jsou středně vysocí nebo jen o málo nižší, velmi silně stavění, se širokým obličejem a brachycefalickou hlavou slovanského typu. Jejich pleť vykazuje všechny stupně od modrých očí a světlých vlasů u Slovanů ze severu až po výrazný brunetní typ jižních Poláků. Pět šestin polských přistěhovalců mužského pohlaví tvoří nekvalifikovaní dělníci. Jsou velmi ochotní pracovat a uplatní se zejména v dolech, mlýnech, výrobních podnicích a na velkých stavbách…
Slováci.
Existují dva faktory, které více než jiné přispívají k zachování čistoty rasy. Jsou to nepřístupnost a nehostinnost země, kterou obývá. Proto rasy obývající neúrodnou hornatou zemi nebo zemi pokrytou bezlesím a neprostupnými bažinami mají sklon k čistšímu rasovému typu než rasy žijící na velkých přírodních obchodních a průmyslových cestách nebo obývající území dostatečně bohaté, aby bylo lákavé pro chtivé oči. Tyto faktory mají velký podíl na zachování čistě slovanského typu, jaký představují Slováci. Tento národ obývá drsnou hornatou krajinu na maďarské straně Karpat, daleko vzadu od údolí Dunaje.
Slováci jsou rasově velmi blízce příbuzní Čechům nebo Moravanům. Jejich jazyky jsou si podobné, přičemž slovenský je primitivnější a více se podobá staroslověnštině. Až do počátku 19. století Slováci používali pro všechny tištěné nebo psané formy český jazyk, ale zhruba v té době začalo separatistické hnutí a snaha o rozvoj slovenské literatury. Toto hnutí bylo pro Čechy i Slováky nešťastné, protože museli vzdorovat stejným přirozeným nepřátelům - agresivnímu pangermanismu na jedné straně a věčně dotěrným Maďarům na straně druhé…
Chorvaté.
Chorvaté a Slovinci obývají dvě velké provincie na jihu Maďarska, Chorvatsko a Slavonii, které leží mezi řekami Drávou a Dunajem na severu a řekou Save a bosenskou hraniční linií na jihu. Velký počet příslušníků téže rasy přichází do Ameriky také z přilehlých provincií Kraňsko, Korutany, Štýrsko, Istrie a Dalmácie.
Chorvatsko a Slavonie tvořily součást starověké Panonie. Slované se jich zmocnili kolem sedmého století poté, co sem přišli a odešli Ostrogóti a Hunové. Uznávali autoritu východních císařů až do roku 1075, kdy jejich vůdce Zwonimir Demetrius svrhl byzantské jho a od papeže Řehoře VII. v Římě přijal titul krále. Země byla podrobena Turky (1524) a od jejich vyhnání o několik let později je považována za součást Uherského království. Při povstání v roce 1848 se Chorvati postavili na stranu Maďarů a Rakousko se jim odměnilo tím, že je učinilo nezávislými na Uhrách, ale v roce 1860 se postoj Rakouska změnil, a aby si Maďary usmířilo, vrátilo je zpět k Uhrám. Ti se s tím nespokojili. Jejich národní cítění je silné, a přestože jsou věrní habsburskému rodu, touží po úplné autonomii a po rakouském císaři jako svém králi. Nenávidí své uherské panovníky, v důsledku čehož dochází v celých provinciích k neustálým střetům Uhrů a Slovanů. Tato rasa jižních Slovanů vykazuje některé zvláštnosti ve srovnání s uznávaným slovanským typem. Jsou tmavoocí a snědé pleti (velmi se liší barvou pleti od severních Slovanů). Jejich hlavy jsou brachycefalické, ani ne tak kvůli velké šířce, jako spíše kvůli velmi krátkému předozadnímu průměru. Tato zvláštnost je nápadná, pokud si subjekt prohlédneme z profilu. Obrysová linie od temene lebky ke kořeni krku je téměř kolmá. Ve srovnání s průměrným Polákem nebo Rusem, který není vyšší než střední výšky, jsou velmi vysocí. Jejich postava je pozoruhodná nejen proto, že se tolik liší od typických Slovanů, ale také proto, že je výjimkou z obecného pravidla, že evropské rasy jsou na severu vysoké a na jihu nízké.
Chorvaté jsou štíhlejší postavy než Poláci nebo Slováci, ale mají méně tělesných vad než kterýkoli jiný slovanský národ…
Rusíni.
Tvrzení, že téměř všichni ruští přistěhovalci v Americe pocházejí z Rakouska, se může zdát zvláštní, ale je pravdivé. V loňském roce přišlo 7 540 Rusů z Rakouska a pouze 1 536 Rusů z Ruska.
Ruské Slovany dělí filologové na tři oddíly: Velkorusy, Bílé Rusy a Malé Rusy. Velkorusové obývají v Rusku rozsáhlou čtyřúhelníkovou oblast, kterou tvoří centrální vlády od Novgorodu a Vologdy na severu po Kyjev na jihu; od Penzie a Simbirska na východě po polské provincie na západě. Bílí Rusové čítají necelé čtyři miliony a obývají některé západní vlády sousedící s Polskem. Velkorusové a Bílí Rusové neemigrují. Malí Rusové obývají velkou úrodnou rovinu bez stromů, pásmo černé plísně na jihu Ruska, které se táhne od Kyjeva až k Černému moři. Obývají také dvě rakouské provincie Bukovinu a Halič. Říká se, že čára vedená na mapě od Krakova v Haliči přes Kyjev v Rusku směrem na východ oddělí Malé Rusy od Velkých Rusů. Malí Rusové obývající rakouskou Halič a Bukovinu se nazývají Rusíni. Říká se jim také Rusňáci a Rudí Rusové. Téměř všichni naši ruští přistěhovalci pocházejí z těchto dvou rakouských provincií. Rusíni jsou typičtí Slované. Mají robustní, statnou postavu a muži jsou téměř všichni nekvalifikovaní dělníci…
Češi.
Z území Českého království a přilehlé Moravy přichází každoročně několik tisíc přistěhovalců slovanské krve. Mezi Čechy a Moravany je z rasového hlediska malý rozdíl a obvykle jsou řazeni do jedné skupiny jako Češi. Čechy tvoří hrot klínu, který vznikl postupem západního rozdělení slovanské rasy do střední Evropy. Z tohoto důvodu byly Čechy oporou slovanské nadvlády a plnily roli nárazníku, který brzdil postup pangermanismu ve slovanských státech. Německý živel je v Čechách silnější než v kterémkoli jiném slovanském státě a čeští Slované jsou vyšší a světlovlasí, což je možná způsobeno silným přílivem teutonské krve.
Češi měli již v 9. století domácí literaturu. Jejich země je dobře zásobena školami, v nichž se zhruba v polovině mluví česky. Jsou mnohem vzdělanější než ostatní slovanští přistěhovalci.
Údolí Labe je bohatou zemědělskou zemí a v celém království je velmi rozvinutý průmysl a výroba. Z tohoto důvodu je více než padesát procent českých přistěhovalců kvalifikovanými dělníky nebo mechaniky - na Slovany neobvykle vysoké procento.
Češi mají v této zemi velmi široký areál rozšíření. Je to přirozené, protože díky tomu, že jsou kvalifikovaní v různých profesích, mohou najít uplatnění kdekoli. Jsou rozptýleni od New Yorku po Nebrasku a Texas…
…Existují určité základní předpoklady pro to, aby byl přistěhovalec žádoucí. Musí mít dobrou fyzickou kondici, musí být ochoten vykonávat těžkou práci a musí to být člověk, který má v úmyslu učinit tuto zemi svým trvalým domovem. Pozorování slovanských přistěhovalců ukáže, že mají velmi drsnou postavu, že jsou velmi ochotni pracovat v nejtěžších podmínkách a že se nechtějí vrátit do útlaku a drásající chudoby starého světa. Nezaujaté studium jejich historie v Evropě neodhalí nic v jejich neprospěch. Jejich morální úroveň je navíc velmi vysoká. Jsou to prostí, správně žijící lidé, silně věřící a dbající na rodinné vazby. Ve srovnání s hebrejskou, italskou nebo levantskou rasou jsou bezelstní a před zvláštní vyšetřovací komisí obvykle říkají čistou pravdu.
Poptávka po hrubých nekvalifikovaných dělnících se s naším úžasným průmyslovým rozvojem neustále zvyšuje. Obecně se uznává, že tuto poptávku nemohou uspokojit rodilí američtí uchazeči. Ze všech zahraničních dělníků nemá nikdo lepší kvalifikaci pro tuto práci než Slované. Osmdesát pět procent Slovanů mužského pohlaví jsou nekvalifikovaní dělníci a téměř devadesát pět procent z nich přichází do této země ve věku od patnácti do pětačtyřiceti let, kdy je jejich ekonomická hodnota nejvyšší.
Tito lidé nepřeplňují činžovní domy našich velkých měst, ale spíše se usazují v malých vlastních domcích na venkově nebo na předměstích výrobních měst a městeček.
O Slovanech se všeobecně předpokládá, že jsou duševně pomalí a bez energie a ctižádosti. To není tak docela pravda. Ve srovnání s Hebrejci, kteří v Polsku a Haliči uzavírají téměř všechny obchody, se Poláci (co se týče obchodního umu) jeví jako děti. Slovák se ve srovnání s čilým Maďarem jeví jako duševně pomalý, ale je třeba si uvědomit, že kvůli Hebrejcům se v obchodě zdají pomalé i jiné rasy než Slované a že zatímco téměř všichni Maďaři umí číst a psát, třetina Slováků je negramotná. Tato zdánlivá mentální nedostatečnost a absence ctižádosti u Slovanů je způsobena především nedostatkem vzdělání a staletým podřizováním se tyranským pánům. Je těžké si představit, jak by rolník v Rusku za stávajících podmínek mohl rozvinout takovou vlastnost, jako je ctižádost, a úsudek o energii Slovana a jeho intelektuálních možnostech je třeba odložit, dokud jeho děti v této zemi nebudou mít možnost ukázat, že americké školy a americké prostředí mohou pomalou apatii nevolníka urychlit v energickou aktivitu svobodného člověka.
Slovanský přistěhovalec zaujímá v průmyslových oblastech této země místo, kde neslyší volání po takových vlastnostech, jako je ctižádostivost, energie a duševní brilantnost, místo, které mu žádný Američan nezávidí a kde je pro americký pokrok stejně nezbytný jako uhlí a železo, které se jeho prací těží a připravuje pro americké mechaniky a výrobce.
Zdroj: