Havel: Usilovat o „sociální spravedlnost“ je nemorální

Aneb Letní přemítání po 28 letech. Citace z knihy Václava Havla Letní přemítání z roku 1991.

Budujeme nově náš stát. Osud mne uvrhl do postavení, v němž mám přece jen na toto budování o něco větší vliv než většina mých spoluobčanů. Hodilo by se proto, abych se vyznal ze svých představ o tom, jaký stát by to měl být. Když jsem řekl, jak chápu politiku a jakou politiku se snažím dělat, pak je na místě, abych se pokusil říct, jakou vizí našeho státu jsem při tom veden, nebo přesněji: jaká vize z takto pojaté politiky vyplývá. Snad všichni se shodují na tom, že chceme vybudovat především stát právní a demokratický (to znamená s pluralitním politickým systémem), stát mírumilovný a stát s prosperující tržní ekonomikou.


Někteří zdůrazňují, že by to měl být i stát sociálně spravedlivý, proti čemuž se jiní dost energicky bouří, pociťujíce v takové formulaci jakési zbytky socialismu a zdůrazňujíce, že pojem „sociální spravedlnost“ je veskrze nejasný, že může znamenat cokoli a že fungující tržní hospodářství nemůže žádnou skutečnou sociální spravedlnost garantovat s ohledem na to, že se lidé liší a vždycky budou lišit mírou pracovitosti, nadání a v neposlední řadě i štěstí. To je samozřejmé, sociální spravedlnost ve smyslu sociální rovnosti věru tržní ekonomika zaručovat ze samé své podstaty nemůže, a usilovat o něco takového by bylo navíc hluboce nemorální (k tomu nám sdostatek důkazů snesla naše socialistická zkušenost).


Nevím však, proč by demokratický stát, maje v rukou zákonodárství a státní rozpočet, nemohl usilovat o určitou spravedlnost například v důchodové či daňové politice, v podporách v nezaměstnanosti, v platech státních zaměstnanců, v podpoře opuštěných starých lidí, lidí zdravotně postižených či těch, kteří se z různých důvodů ocitají na sociálním dně. O rozumnou politiku v těchto všech oblastech usilují, arciže různými způsoby a s různým úspěchem, všechny civilizované státy a zajisté proti tomu v principu nemají nic ani ti nejpřísnější strážci tržní ekonomiky. Takže tu nejde nakonec, zdá se, ani tak o spor zásadní jako spíš pouze terminologický.

3 zobrazení0 komentářů