7. prosince 1988 předstoupil před Valné shromáždění Organizace spojených národů sovětský generální tajemník Michail Gorbačov. Poté, co hovořil o nedávných změnách v Sovětském svazu, Gorbačov ohromil globální komunitu, když oznámil drastické škrty v sovětské vojenské přítomnosti ve východní Evropě a podél čínských hranic - tento krok nakonec umožnil sovětským satelitům zvolit si vlastní cestu.
Výňatky z projevu od Michaila Gorbačova (ze 43. zasedání Valného shromáždění OSN - 7. prosince 1988)
Dvě velké revoluce, francouzská revoluce v roce 1789 a ruská revoluce v roce 1917, silně ovlivnily skutečnou povahu historického procesu a radikálně změnily směr světových událostí. Obě svým způsobem dali gigantický impuls pokroku člověka. Jsou také těmi, které v mnoha ohledech formovaly způsob myšlení, který stále převládá v povědomí veřejnosti.
To je velmi velké duchovní bohatství, ale dnes se před námi objevuje jiný svět, pro který je nutné hledat jiné cesty do budoucnosti, hledat - samozřejmě spoléhat se na nahromaděné zkušenosti - ale také vidět radikální rozdíly mezi tím, co bylo včera a co se odehrává dnes.
Novost úkolů a zároveň jejich obtížnost není pro toto limitovaná. Dnes jsme vstoupili do doby, kdy bude pokrok založen na zájmech celého lidstva. Vědomí tohoto vyžaduje, aby i světová politika měla být určena prioritou hodnot celého lidstva.
Dějiny minulých století a tisíciletí byly dějinami téměř všudypřítomných válek a někdy i zoufalých bitev, které vedly ke vzájemnému ničení. Došlo k nim ve střetu společenských a politických zájmů a národního nepřátelství, ať už jde o ideologickou nebo náboženskou neslučitelnost. Všechno to tak bylo a i nyní mnozí stále tvrdí, že tato minulost - která nebyla překonána - je neměnným vzorem. Souběžně s procesem válek, nepřátelství a odcizení národů a zemí však byl v pohybu a získával sílu další proces, stejně objektivně podmíněný: proces vzniku vzájemně propojeného a integrálního světa.
Další světový pokrok je nyní možný pouze hledáním konsensu celého lidstva v pohybu směrem k novému světovému řádu. Dorazili jsme na hranici, kde kontrolovaná spontánnost vede do slepé uličky. Světové společenství se musí naučit formovat a řídit tento proces tak, aby zachoval civilizaci, učinil ji bezpečnou pro všechny a příjemnější pro normální život. Jedná se o otázku spolupráce, kterou lze přesněji nazvat „spoluvytvářením“ a „společným rozvojem“. Vzorec rozvoje „na náklady jiného“ je zastaralý. S ohledem na současnou realitu je skutečný pokrok v porušování práv a svobod člověka a lidí, nebo na úkor přírody, nemožný.
Samotné řešení globálních problémů vyžaduje nový „objem“ a „kvalitu“ spolupráce států a sociopolitických proudů bez ohledu na ideologické a jiné rozdíly.
Samozřejmě dochází k radikálním a revolučním změnám, které budou i nadále probíhat v jednotlivých zemích a sociálních strukturách. Tak tomu bylo a bude i nadále, ale i zde naše doba provádí opravy. Interní transformační procesy nemohou dosáhnout svých národních cílů pouhým „paralelním kurzem“ s ostatními, aniž by využily úspěchy okolního světa a možnosti spravedlivé spolupráce. Za těchto podmínek by zásah do těchto vnitřních procesů s cílem změnit je podle předpisu někoho jiného, byl o to destruktivnější pro nastolení mírového řádu. V minulosti rozdíly často sloužily jako faktor při odtahování se od sebe. Nyní dostávají příležitost být faktorem ve vzájemném obohacení a přitažlivosti. Za rozdíly v sociální struktuře, ve způsobu života a v preferenci určitých hodnot stojí zájmy. Nelze se z toho dostat, ale ani se nedostaneme od potřeby najít rovnováhu zájmů v mezinárodním rámci, která se stala podmínkou přežití a pokroku. Když se nad tím vším zamyslíte, dospějete k závěru, že pokud chceme zohlednit poučení z minulosti a realitu současnosti, musíme-li počítat s objektivní logikou světového vývoje, je třeba hledat - a hledat společně - přístup ke zlepšení mezinárodní situace a budování nového světa. Pokud je to tak, pak stojí za to dohodnout se na základních a skutečně univerzálních předpokladech a zásadách pro tyto činnosti. Je například zřejmé, že síla a hrozba síly již nemohou být a neměly by být nástroji zahraniční politiky. […]
Je nám rovněž zřejmá naléhavá nezbytnost zásady svobody volby. Neschopnost toto rozpoznat nese s sebou velmi hrozné důsledky, důsledky pro světový mír. Odepření tohoto práva národům, bez ohledu na to, co je záminkou, bez ohledu na to, jaká slova se používají k jejímu utajení, znamená dosáhnout narušení dokonce i nestabilní rovnováhy, které bylo možné dosáhnout.
Svoboda volby je univerzálním principem, z něhož by neměly existovat žádné výjimky. Nedospěli jsme k závěru o neměnnosti tohoto principu jednoduše prostřednictvím dobrých motivů. Byli jsme k tomu vedeni nestrannou analýzou objektivních procesů naší doby. Rostoucí rozmanitost sociálního rozvoje v různých zemích se stává stále více vnímatelným rysem těchto procesů. To se týká jak kapitalistického, tak socialistického systému. Ukazuje to také rozmanitost sociopolitických struktur, která za poslední desetiletí vyrostla z národně osvobozeneckých hnutí. Tato objektivní skutečnost předpokládá úctu k soupeřům a postojům jiných lidí, toleranci, připravenost vidět jevy, které se liší, a nemusí být nutně špatné nebo nepřátelské, a schopnost naučit se žít bok po boku, zatímco zůstávají odlišní a i když se navzájem neshodují v pohledu na každou věc.
De-ideologizace mezistátních vztahů se stala požadavkem nové etapy. Nevzdáváme se svého přesvědčení, filozofie ani tradic. Ani nevyzýváme nikoho jiného, aby se vzdal toho svého. Přesto se nebudeme uzavírat v rozmezí našich hodnot. To by vedlo k duchovnímu zbídačení, protože by to znamenalo vzdát se tak silného zdroje rozvoje, jako je sdílení všech původních věcí vytvořených nezávisle každým národem. V průběhu takového sdílení by měl každý prokázat výhody svého vlastního systému, svého vlastního způsobu života a hodnot, ale ne pouze slovy nebo propagandou, ale také skutečnými činy. To je skutečně upřímným bojem ideologie, ale nesmí být přenesen do vzájemných vztahů mezi státy. Jinak prostě nebudeme schopni vyřešit jediný světový problém; zajistit širokou, vzájemně výhodnou a spravedlivou spolupráci mezi národy; racionálně řídit úspěchy vědecké a technické revoluce; transformovat světové ekonomické vztahy; chránit životní prostředí; překonat nedostatečný rozvoj; nebo ukončit hlad, nemoci, negramotnost a další hromadné nemoci. A konečně, v takovém případě se nám nepodaří eliminovat jadernou hrozbu a militarismus.
Takové jsou naše úvahy o přirozeném řádu věcí ve světě na prahu 21. století. Jsme samozřejmě daleko od toho, abychom tvrdili, že máme neomylnou pravdu, ale když jsme předchozí reality - reality, které se znovu objevily - podrobili přísné analýze, dospěli jsme k závěru, že právě takovými přístupy musíme hledat společně způsob, jak dosáhnout nadřazenosti běžné lidské myšlenky nad nespočetným množstvím odstředivých sil, zachovat vitalitu civilizace, která je možná jedinou ve vesmíru. […]
Naše země prochází skutečně revolučním vzestupem. Proces restrukturalizace nabývá na rychlosti; Začali jsme zpracováním teoretických konceptů restrukturalizace; museli jsme posoudit povahu a rozsah problémů, interpretovat poučení z minulosti a vyjádřit to formou politických závěrů a programů. To se stalo. Teoretická práce, reinterpretace toho, co se stalo, konečné zpracování, obohacení a oprava politických postojů neskončily. Pokračují. Bylo však zásadně důležité vycházet z celkového konceptu, který již nyní potvrzují zkušenosti z minulých let, který se ukázal jako obecně správný a k němuž neexistuje žádná alternativa.
Aby bylo možné zapojit společnost do provádění plánů restrukturalizace, bylo nutné učinit ji demokratičtější. Pod znakem demokratizace, restrukturalizace nyní zahrnuje politiku, ekonomiku, duchovní život a ideologii. Provedli jsme radikální ekonomickou reformu, nashromáždili jsme zkušenosti a od nového roku přenášíme celé národní hospodářství na nové formy a pracovní metody. To navíc znamená hlubokou reorganizaci výrobních vztahů a realizaci obrovského potenciálu socialistického majetku.
Při přechodu k tak odvážným revolučním transformacím jsme pochopili, že budou chyby, že bude odpor, že novinka přinese nové problémy. Předvídali jsme možnost zlomení v jednotlivých sekcích. Hluboká demokratická reforma celého systému moci a vlády je však zárukou toho, že se celkový proces restrukturalizace bude neustále posouvat vpřed a získávat sílu.
První etapu procesu politických reforem jsme završili nedávnými rozhodnutími Nejvyššího sovětu SSSR o změnách ústavy a přijetí volebního zákona. Bez prodlení jsme se pustili do její druhé fáze. Na které nejdůležitějším úkolem bude práce na interakci mezi ústřední vládou a republikami, urovnání vztahů mezi národnostmi na principech leninského internacionalismu, které nám odkázala velká revoluce a zároveň reorganizace moci Sovětů lokálně. Čelíme obrovské práci. Zároveň musíme vyřešit zásadní problémy.
Jsme si více než plně jisti. Máme jak teorii, politiku, tak předvojovou sílu restrukturalizace strany, která se také restrukturalizuje sama v souladu s novými úkoly a radikálními změnami v celé společnosti. A to nejdůležitější: všechny národy a všechny generace občanů v naší velké zemi jsou pro restrukturalizaci.
Šli jsme podstatně a hluboce do podnikání budování socialistického státu založeného na vládě zákona. Byla připravena celá řada nových zákonů nebo je ve fázi dokončování. Mnoho z nich vstupuje v platnost již v roce 1989 a věříme, že budou odpovídat nejvyšším standardům z hlediska zajištění práv jednotlivce. Sovětská demokracie má získat pevnou normativní základnu. To znamená takové činy, jako je zákon o svobodě svědomí, o glasnosti, o veřejných sdruženích a organizacích a o mnoha dalších. Nyní v zemi nejsou žádní lidé uvěznění, kteří byli odsouzeni za své politické nebo náboženské přesvědčení. Navrhuje se zahrnout do návrhů nových zákonů další záruky vylučující jakoukoli formu nebo pronásledování na těchto základech. To samozřejmě neplatí pro ty, kteří spáchali skutečné trestné činy nebo trestné činy státu: špionáž, sabotáž, terorismus atd., ať už mají jakékoli politické nebo filozofické názory.
Návrhy změn trestního zákoníku jsou připraveny a čekají na svoji příležitost. Zejména jsou přezkoumávány články týkající se použití nejvyššího trestu. Problém odchodu a vstupu se řeší také v humánním duchu, včetně případu opuštění země za účelem sloučení s příbuznými. Jak víte, jedním z důvodů zamítnutí víz je držení tajemství občany. Předem se zavádějí přísně odůvodněné pojmy týkající se doby držení tajemství. Při zahájení práce v příslušné instituci nebo podniku bude každý informován o tomto nařízení. Spory, které vzniknou, lze podle zákona odvolat. Odstraňuje se tak problém takzvaných „odmítačů“.
Máme v úmyslu rozšířit účast Sovětského svazu na mechanismu monitorování lidských práv v OSN a v rámci celoevropského procesu. Domníváme se, že jurisdikce Mezinárodního soudu v Haagu, pokud jde o výklad a uplatňování dohod v oblasti lidských práv, by měla být povinná pro všechny státy.
V rámci helsinského procesu rovněž zkoumáme ukončení rušení veškerého zahraničního rozhlasového vysílání do Sovětského svazu. Celkově je naše krédo následující: Politické problémy by měly být řešeny pouze politickými prostředky a lidské problémy pouze humánním způsobem. […]
Nyní o nejdůležitějším tématu, bez kterého nelze vyřešit žádný problém nadcházejícího století: odzbrojení. […]
Dnes vás mohu informovat o následujícím: Sovětský svaz se rozhodl snížit své ozbrojené síly. V příštích dvou letech se jejich početní síla sníží o 500 000 osob a výrazně se sníží také objem konvenčních zbraní. Tato snížení budou provedena na jednostranném základě, bez souvislosti s jednáním o mandátu pro vídeňské setkání. Po dohodě s našimi spojenci ve Varšavské smlouvě jsme se rozhodli stáhnout šest tankových divizí z NDR, Československa a Maďarska a do roku 1991 je rozpustit. Útočné přistávací formace a jednotky a řada dalších, včetně výzbroje útočných ženijních sil se svým bojovým vybavením budou rovněž staženy ze skupin sovětských sil v těchto zemích. Sovětské síly v těchto zemích budou sníženy o 50 000 osob a jejich výzbroj o 5 000 tanků. Všechny zbývající sovětské divize na území našich spojenců budou reorganizovány. Dostanou odlišnou strukturu než je ta dnešní, která se po odstranění velkého počtu jejich tanků stane jednoznačně obrannou. […]
Tímto aktem, stejně jako všemi našimi akcemi zaměřenými na demilitarizaci mezinárodních vztahů, bychom chtěli upozornit světové společenství na další aktuální problém, problém přechodu z ekonomiky vyzbrojování na ekonomiku odzbrojení. Je konverze vojenské výroby realistická? Už jsem měl příležitost o tom mluvit. Věříme, že je to skutečně realistické. Sovětský svaz je připraven učinit následující. V rámci ekonomické reformy jsme připraveni vypracovat a předložit náš vnitřní plán přeměny, v průběhu roku 1989 připravit jako experiment plány přeměny dvou nebo tří obranných podniků, zveřejnit naše zkušenosti z pracovního přemístění specialistů z vojenského průmyslu a také využití jeho vybavení, budov a prací v civilním průmyslu, je žádoucí, aby všechny státy, zejména hlavní vojenské mocnosti, předložily své národní plány v této otázce OSN.
Bylo by užitečné vytvořit skupinu vědců, která by byla pověřena komplexní analýzou problémů konverze jako celku a jak by se vztahovala na jednotlivé země a regiony, aby byla ohlášena generálnímu tajemníkovi OSN a později tuto záležitost přezkoumat na zasedání Valného shromáždění.
A konečně, když jsem na americké půdě, ale také z jiných, pochopitelných důvodů, nemohu se obrátit k tématu našich vztahů s touto velkou zemí… Vztahy mezi Sovětským svazem a Spojenými státy americkými trvají 5 a půl desetiletí. Svět se změnil, stejně jako povaha, role a místo těchto vztahů ve světové politice. Příliš dlouho byly postaveny pod praporem konfrontace a někdy nepřátelství, ať už otevřené nebo skryté. Ale v posledních několika letech si lidé na celém světě mohli oddechnout, a to díky změnám ve struktuře a atmosféře vztahů mezi Moskvou a Washingtonem k lepšímu.
Nikdo nemá v úmyslu podceňovat vážnou povahu sporů a potíže s problémy, které nebyly vyřešeny. Základní školu výuky vzájemného porozumění a hledání řešení v našich i ve společných zájmech jsme však již absolvovali. SSSR a USA vytvořily největší arzenály jaderných raket, ale poté, co objektivně uznaly svou odpovědnost, mohly jako první uzavřít dohodu o snížení a fyzickém zničení části těchto zbraní, které ohrožovaly sebe i všechny ostatní.
Obě strany mají největší a nejdokonalejší vojenská tajemství. Jsou to však oni, kdo položili základ a vyvíjí systém vzájemného ověřování, pokud jde o ničení i omezování a zákaz výroby výzbroje. Právě oni získávají zkušenosti pro budoucí dvoustranné a mnohostranné dohody. Vážíme si toho.
Uznáváme a oceňujeme přínos prezidenta Ronalda Reagana a členů jeho správy, především pana George Shultze. To vše je kapitál, který byl investován do společného podniku historického významu. Nesmí se plýtvat ani vynechat z oběhu. Budoucí administrativa USA v čele s nově zvoleným prezidentem Georgem Bushem v nás najde partnera, připraveného - bez dlouhých pauz a zpětných pohybů - pokračovat v dialogu v duchu realismu, otevřenosti a dobré vůle a s úsilím o konkrétní výsledky, nad agendou zahrnující klíčové otázky vtahů Sovětského svazu a mezinárodní politiky.
Mluvíme především o důsledném pokroku směrem k uzavření smlouvy o 50% snížení strategických útočných zbraní při zachování Smlouvy ABM; o vypracování úmluvy o eliminaci chemických zbraní - zdá se nám, že máme předpoklady k tomu, aby byl rok 1989 rozhodujícím rokem; a o rozhovorech o omezení konvenčních zbraní a ozbrojených sil v Evropě. Mluvíme také o hospodářských, ekologických a humanitárních problémech v nejširším možném smyslu. […]
Nejsme příliš nakloněni ke zjednodušování situace ve světě. Ano, tendence k odzbrojení získala silný impuls a tento proces získává svou vlastní dynamiku, ale nestal se nevratným. Ano, snaha vzdát se konfrontace ve prospěch dialogu a spolupráce se silně projevila, ale v žádném případě si nezajistila navždy své postavení v praxi mezinárodních vztahů. Ano, pohyb směrem k bezjadernému a nenásilnému světu je schopen zásadně transformovat politickou a duchovní tvář planety, ale byly učiněny pouze první kroky. V určitých vlivných kruzích byli navíc uvítány nedůvěrou a setkávají se s odporem.
Dědictví ze setrvačné minulosti nadále funguje. Hluboké rozpory a kořeny mnoha konfliktů nezmizely. Zásadním faktem zůstává, že utváření mírového období bude probíhat v podmínkách existence a soupeření různých socioekonomických a politických systémů. Smyslem našeho mezinárodního úsilí a jedním z klíčových principů nového myšlení je právě předat tomuto soupeření kvalitu rozumné konkurence v podmínkách respektování svobody volby a rovnováhy zájmů. V tomto případě se stane dokonce užitečným a produktivním z hlediska obecného světového vývoje; v opačném případě; pokud hlavní složkou zůstanou závody ve zbrojení, jako tomu bylo doposud, soupeření bude fatální. Ve skutečnosti to stále více lidí na celém světě, od lidí na ulici až po vůdce, začíná chápat.
Vážený pane předsedo, vážení delegáti: Svůj první projev v Organizaci spojených národů zakončuji stejným pocitem, jakým jsem ho zahájil: pocit odpovědnosti vůči svým lidem a světovému společenství. Setkali jsme se na konci roku, který byl pro OSN tak významný, a na prahu roku, od kterého všichni tolik očekáváme. Chtěli bychom věřit, že naše společné úsilí o ukončení éry válek, konfrontace a regionálních konfliktů, agrese proti přírodě, teroru hladu a chudoby i politického terorismu bude srovnatelné s našimi nadějemi. To je náš společný cíl a můžeme ho dosáhnout pouze společným jednáním. Děkuji.
Comments