Republikánství se přiklání k pozitivní svobodě (svoboda mít a vlastnit majetek, schopnosti a prostředky pro splnění vlastních cílů) více než k negativní svobodě (svoboda od zasahování ostatních lidí), charakteristické pro liberalismus. Republikánská svoboda je založena na "ne-nadvládě", zatímco liberální svoboda je založena na "ne-zasahování". Liberalismus považuje svobodu jako jakousi přirozenou volnost, zatímco klasické republikánství vidí pravou svobodu jako produkt společnosti a jednání v rámci pravidel a zákonů, na jejichž utváření se můžeme sami podílet. Pozitivní a negativní svoboda jsou dvěma stranami jedné mince svobody jednotlivce s nepřímou úměrností. Možnosti (pozitivní svoboda) jedněch představují potenciální ohrožení jistot (negativní svobody) ostatních a naopak - jistoty představují omezení možností všech.
Stabilní znění a klidné fungování ústavy a zákonů beze změn má velkou hodnotu, ale když už se uvážlivě provádí jejich změny, tak musí zohledňovat jejich uživatelskou příjemnost a lehkou použitelnost pro běžného občana a musí být psány tak, aby byly krátké a srozumitelné, s jasným vyobrazením politických institucí a výkonných orgánů se zdůrazněním nákladů, struktur a rolí, které pro občany hrají.
Při ideální struktuře státní správy se stát stává servisním centrem, které občanům slouží a předává co nejvíce činností do regionů a komerční sféry, přičemž to optimální minimum nezbytného, co vykonává, provádí efektivně a průhledně s pomocí auditů, kontrol a ratifikačních referend.
O moc usilující aparáty politických stran podléhají železnému zákonu oligarchie a časem se začínají více zajímat o uchování svých nabytých mocí než o původní cíle svých organizací. Svojí činností vyvazují občany z konkrétní osobní odpovědnosti a mnohé z jimi deklarovaných svobod je jen iluzorních. Tato chronická neschopnost nedokáže čelit a předcházet vzniku násilí a totalit. Avšak díky moderním technologiím a přístupům dokáží občané stále snadněji sami sobě, i bez aparátů politických stran, zaručit důstojné a svéprávné postavení.
Co člověk, to jedinečný pohled na svět s cenným zdrojem informací pro poznávání pravdy a zjišťování zda nedochází k úpadku do totality či vzdalování se od ekonomické svobody. Při prosazování optimálního stavu společnosti jsou dobří i zlí lidé na pravici i levici. Levice klade důraz na sociální stát, vyrovnávání sociálních rozdílů, zájmy zaměstnanců, kontrolu cen, veřejné služby, prosazování míru, omezování zbrojení a snižování nezaměstnanosti. Pravice klade důraz na svobodu, osobní zodpovědnost, absolutně nevyhnutelné státní intervence, zájmy zaměstnavatelů, volné podnikání, neregulované ekonomické pobídky, silnou národní obranu a snižování inflace.
Pokud chceme společnost, kde všichni mohou žít, všechny názory, náboženství a rasy pohromadě jdoucí dopředu jako jeden, tak se každý musí snažit a stát se tou nejlepší individualitou jen co to jde a poukazovat na nesmyslné cesty jiných a podněcovat změnu ve společnosti inteligentní debatou. Včetně radikálů, protože čím extrémnější póly společnost na všechny strany má, tím je vyrovnanější a pevněji ukotvena ke svému středu. Demokracie je vláda všech nad všemi, kde si každý musí moci říci, že je stát také.
Meritokraticky, jako systému ve kterém jsou talentovaní vybíráni na základě svých úspěchů, kdy je výběr vůdců na základě intelektuálního kritéria a systém odměňuje na základě talentu a tvrdé práce a nedochází k odsuzování podle vnějších znaků, bude příjem, moc a prestiž jednotlivce odrazem pouze jeho schopností a snahy - ne vlivem pohlaví, rodinného nebo třídního původu.
Comments