Z projevu Edvarda Beneše na smuteční tryzně v Lidicích dne 10. června 1945.
Neboť, co vlastně znamenají v celé této hrůze nacismu Lidice, které se staly smutně nejproslavenějším příkladem německého katanství?
Lidice a jejich osud jsou nejvýraznějším rysem německé nacistické kultury a německého nacistického systému z doby druhé světové války. Říkám německého systému - přidávaje k tomu slovo nacistický - poněvadž nemohu od celého toho nekulturního, barbarského zjevu lidického vraždění z června roku 1942 německý národ jako celek odloučit. Činím německý národ jako celek za nacism a za všecky jeho zločiny, jimiž se nacism navždycky před celou historií lidstva tak smutně proslavil, odpovědným, pokládám za nutné politicky z toho vyvodit důsledky vzhledem k celému státu a dle toho postupovat do budoucností po tak dlouho, dokud německý národ, uznav svou vinu, nenapraví aspoň částečně to, čím se proti lidství, právu a mravnosti lidské i božské za minulých patnáct let provinil.
Nebude však trvat dlouho a budeme slyšet různé, všelijak formulované a v systémy vypracované omluvy, výmluvy a omývání všeho toho, čeho se Němci v této válce tak neslýchaně nelidsky dopouštěli. Až to svět uslyší, nechť nezapomene na tato fakta: To, co v lidickém zločinu nejvíce ohromilo celý svět, bylo, že po přesně připraveném, chladně uváženém a s nejhorším cynismem provedeném vyvraždění nevinného lidického obyvatelstva bylo vydáno oficielní německé komuniké, jímž se německá vláda slavnostně k této ničemnosti hlásila. Z něho vycházelo, že to byly represálie na přiznaně nevinných lidech, a že to byl prostě výraz vraždícího zastrašujícího teroru, z něhož si německý režim vytvořil veřejně hlásanou hájenou právní státní doktrínu. To nebylo něco náhodného, to byl systém, to byl právní názor německé společnosti, to byla nová filosofie německého národa a německého „Herrenvolku". A nebylo to tajeno, nebylo to zakrýváno, bylo to hlásáno veřejně všemu německému lidu.
To, co svět uvádělo a uvádí dnes zvláště v úžas, je fakt, že takový Buchenwald, Mauthausen, Dachau, Osvěčím, Majdanek, Belsen a všecky ostatní koncentrační tábory s celým svým aparátem a systémem zvířeckého mučení a vraždění byly vymýšleny a připravovány v klidu, v úředních místnostech jednotlivých ministerstev a stavěny záměrně a odborně za účasti odborníků, inženýrů, lékařů a jiných vědců a před zraky skoro celého odborného světa a politicky myslícího lidu německého, že se odborně a vědecky bezvadně pracovalo na přípravě německých mučíren a že se pro ně odborně vychovávaly celé generace nacistické mládeže, policie, a pomocného personálu; že se v těchto místech organisovaly pro účely německé vědy německými vědci a lékaři odborné vědecké experimenty na uvězněných, nešťastných lidech nevinně odsouzených a německými kulturtragry tak neslýchaně zneužívaných; že se stavěly a odborně zařizovaly plynové komory na massové ničení milionů životů, že koncentráky, mučírny, plynové komory, vlaky smrti a všecko to, co representovalo tento nelidský zabijácký systém stálo denně a stále - a řadu let - na očích velké většiny německého národa, a že se v tomto národě - kromě dvou - tří případů - nenašel ani jediný význačnější odpovědný člověk, který by byl měl odvahu to všecko odsoudit, proti tomu se postavit, definitivně to zatratit. Tisíce a tisíce německých lidí to vidělo, celá léta chodili kolem těch doupat smrti, mučení a umírání, věděli o tom všem stejně tak, jako se ví, kde je nemocnice s nejhorší nakažlivou nemocí nebo skladiště dynamitu hrozící vybuchnouti, mluvili o tom v rodinách, na schůzích, v oficielních komuniké a hrozili tím nestoudně všem odpůrcům; jedním slovem převážná většina německého lidu až do poslední chvíle před konečným pádem tohoto ničemného systému jej mlčky trpěla anebo přímo s ním souhlasila, jen když to pomůže dosáhnout kýženého cíle: vítězství ve válce.
Byl to prostě systém a byl to režim - nebyli to jednotlivci a nebyla to pouhá, jedna strana - a bohužel německý národ ve své veliké většině se s ním buď výslovně nebo mlčky solidarizoval a ztotožňoval. V tom je hrozná historická vina německého národa, v tom je nesmazatelný a neodpustitelný hřích a to bude zle dopadat na všecky jeho osudy v příštích - myslím, že dlouhých - letech jako pykání za všecky tyto viny.
Já zde neprozřetelně nesevšeobecňuji; uvádím jen prostá fakta a říkám prostou pravdu. Vím, že byli Němci, jednotlivci, kteří si této hrůzy byli vědomi. Ale jde o přímou vinu převážné většiny Němců a proto Němci, jako celek, jsou odpovědni.