Citáty "ekologického" kybernetika a systémového analytika Josefa Vavrouška

Aktualizováno: 26. 8. 2021

Doc. Ing. Josef Vavroušek, Csc. (15.9.1944 - 18.3.1995) vystudoval strojní fakultu ČVUT v Praze obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby. Pracoval jako technik a systémový analytik a v letech 1975 - 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu pro vědecký rozvoj. V březnu 1990 byl jmenován náměstkem Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj odpovědným za péči o životní prostředí a v červnu 1990 se stal na dva roky ministrem životního prostředí. Publikoval pět knih, 40 studií a na 150 odborných článků, zejména z oblasti kybernetiky, teorie systémů, teorie rozhodování a péče o životní prostředí. Přednášel ve Velké Británii i USA a na konferenci OSN v roce 1992 navrhoval její principiální a funkční reorganizaci decentralizací.


V knize Jana Kellera "Přemýšlení s Josefem Vavrouškem" z roku 1995 popisující jeho přesvědčení, že právě trvale udržitelný způsob života je odpovědí na složité otázky budoucnosti naší planety a který usiluje o ideály humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to na základě naší odpovědnosti vůči budoucím generacím se uvádí:


"...Méně informovaní politici a novináři si často pletou myšlenku trvale udržitelného života či trvale udržitelné společnosti s ideologiemi direktivních režimů. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to zřejmě poprvé v historii, kdy autoritářský a nedemokratický princip by byl iniciován přímo OSN. Myšlenka trvale udržitelného rozvoje pochází z dokumentu OSN z roku 1987, kde trvale udržitelný rozvoj je definován jako „rozvoj, který uspokojuje naše dnešní potřeby takovým způsobem, aby to neohrožovalo šance budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“.



Mezi citáty Josefa Vavrouška patří:


- „Není to žádné dogma, které by striktně určovalo jednotlivé kroky nebo cesty. Jasný je však směr tohoto usilování: je jím orientace na dlouhodobý časový horizont, úcta k živé a neživé přírodě a snaha hledat rovnováhu mezi myšlenkami humanismu a orientací na zachování přírody v co možná nejméně zničené podobě. Trvale udržitelná ekonomika musí splňovat přinejmenším tři základní kritéria. Musí být zaměřena především na obnovitelné zdroje, při zajištění jejich reprodukce. Neobnovitelné zdroje by měly být čerpány jenom v takové míře, která by zaručila, že necháme našim dětem a pravnukům vyrabovanou zemi. A nesmíme vypouštět do prostředí víc odpadů, než s čím jsou přirozené ekosystémy schopny se vyrovnat.“


- „Tato strategie nepředpokládá žádnou formu násilí či donucování. To by popíralo základní filozofii trvale udržitelného způsobu života: dobrovolné rozhodování jednotlivců a malých skupin je zcela zásadní a nemůže být nahrazeno žádným rozhodnutím centra. Navrhujeme změnu způsobu života, která bude založena na kvalitě života, nikoli na kvantitě spotřebovávaných statků.“


- „Lidé, po desetiletí přinucení poslouchat – a ve své velké většině také respektovat – jednoduchá dogmata, si odvykli rozhodovat o svém vlastním osudu a nyní intuitivně čekají na to, až jim do uprázdněného prostoru někdo vloží jiný šém, nabídne jiný jednoduchý recept na řešení problémů. Stále jasněji se ukazuje, že žádný takový recept neexistuje. Není jím ani monetaristická ekonomická teorie, ani prostý a zdánlivě samozřejmý návod: “Dělejme to stejně jako na Západě“. Nacházíme se mimo vývojovou trajektorii západní Evropy a musíme proto experimentovat, ať už chceme, nebo ne. A spolu se západním světem bychom měli směřovat kupředu, nikoli se vracet na místa, která již naši sousedé dávno opustili“.


- "Dominantním vzorcem se stal kořistnický vztah k přírodě. Tento dosavadní vztah si ospravedlňujeme představou, podle níž příroda a vše přírodního původu má nižší hodnotu než to, co bylo vymyšleno člověkem a vyrobeno našima rukama. Podle této představy člověk přírodu svým přetvářením vlastně vylepšuje a zušlechťuje. Zapomínáme, že po technické stránce jsme sice schopni přírodu krok za krokem zatlačovat svými umělými výtvory, nejsme však schopni udržovat v chodu náš umělý svět poté, co by se zhroutily systémy přirozené."


- "V moderní společnosti došlo v souvislosti s jednostranným rozvojem individualismu k jakési formě privatizace při vnímání času. Osvobození z pout ohledu na předky, ale i na potomky mělo člověku zaručit, že se stane tvůrcem svého vlastního osudu, a stejnou výzvu adresoval i svým potomkům. Individuální lidský život přestal být významným článkem v řetězci generací a přestal propojovat zemřelé předky s dosud nenarozenými potomky."


- "Instrumentální schopnosti našeho rozumu vedly k myšlenkovým výkonům, které se zdály ospravedlňovat postoj označovaný též jako pýcha rozumu. V důsledku omezené lidské racionality bývá vyřešení každého problému doprovázeno zpravidla vznikem řady nových vedlejších problémů. Velká část zdánlivě úspěšně vyřešených otázek spočívá pouze v přesunutí nákladů z řešitele na přírodu. Schopnost přírody velkoryse se vyrovnávat s negativními dopady lidské činnosti postupně klesá. Odkaz na vědu a techniku slouží jako jedno velké alibi pro stupňování našich dalších požadavků a očekávání všeho druhu."


- "Ke zvláště tíživým důsledkům nadměrné centralizace moderní společnosti patří infantilizace řadových občanů, která je původním jevem monopolizace politické i ekonomické moci v rukou poměrně malého počtu lidí."


- "Dnešní přístup naráží na omezení, jež souvisejí s nedostatkem úcty člověka k přírodě. Rozsah našich intervencí již natolik vzrostl, že prostřednictvím zpětné vazby ekologických pohrom a poškození zpochybňuje jejich původní smysl, tedy zvýšení naší kontroly nad přírodním prostředním. Běžná součást chápání naši vlastní svobody je přesvědčení, že člověk stojí vysoko nad ostatními živými tvory."



Zdroj:

http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2004/11/39983_11_15_0.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Vavrou%C5%A1ek



11 zobrazení0 komentářů