Překlad článku „THE LEAGUE OF NATIONS: Iconoclasm“ (LIGA NÁRODŮ: Ikonoklasmus) vydaného 23. března 1925 v časopisu TIME.
V Ženevě se konalo 33. zasedání Rady Společnosti národů, pravděpodobně nejvýznamnější jednání tohoto orgánu v šestileté historii Společnosti.
Protokol. Nejvýznamnější záležitostí, která byla projednávána, byl protokol k Paktu Společnosti národů. Vystoupili v něm tři hlavní řečníci:
Chamberlain. Ministr zahraničí Austen Chamberlain, elegantně oblečený, s monoklem pevně přiloženým k pravému oku, povstal a přečetl dokument, v němž byl napsán hlas Velké Británie a britských dominií za mořem (Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická unie). Hlas vynesl nad protokolem rozsudek smrti z následujících důvodů:
1) Protože mohl narušit vztahy mezi jednotlivými složkami Britského společenství národů.
2) Protože bez spolupráce s USA byl Protokol vážně ochromen. (Pan Chamberlain měl nepochybně na mysli, že - ačkoli nelze prokázat existenci definitivní entente mezi USA a Británií - žádná vláda v Británii ani v britských dominiích by dnes neměla zájem spojit se proti USA. Totéž by se dalo říci i v opačném případě, neboť zůstává skutečností, že zahraniční politika obou zemí, pomineme-li nevyhnutelné názorové rozdíly, je do značné míry totožná. Konkrétní vyjádření této premisy je obtížné, ale je pozoruhodné, že v žádném okamžiku nedochází ke střetu zájmů; spíše naopak, neboť se projevuje výrazná snaha o kompenzaci jakýchkoli rozdílů, které vznikly v blízké minulosti.
3) Protože ekonomické sankce proti agresorské zemi by byly zbytečné, dokud by tolik zemí (USA, Německo, Rusko, Turecko atd.) nebylo členy Ligy, a to z toho důvodu, že důsledkem by bylo odklonění obchodu zakázaného agresora od signatářů k nesignatářským státům protokolu.
4) Protože použití síly proti agresorovi v případech, kdy ekonomické sankce selhaly, se podivně nehodí do protokolu, který byl navržen především na podporu míru. Pan Chamberlain prohlásil, že válka je v patologii mezinárodního života; a stejně jako je špatné, když lidé příliš přemýšlejí o možnosti onemocnění, tak je špatné, když Protokol zdůrazňuje válku.
Briand. Po vyslechnutí Chamberlainova projevu se Rada odročila na oběd; M. Briand měl tři hodiny na přípravu odpovědi a na získání potvrzujícího prohlášení od své vlády v Paříži. Když se Rada znovu sešla, bylo zřejmé, že dojem, který na ni udělal pan Chamberlain svým dobře odůvodněným výkladem dokumentu své vlády, je chmurný; jak se následně vyjádřil M. Briand: "Měl jsem dojem, že se nacházím v černé tmě, v tunelu, kde není žádné světlo." Na pozdějším zasedání však povstal M. Priand, sedminásobný francouzský premiér, a energicky napadl tvrzení britské vlády. Začal:
"Dokument, který nám byl přečten, se vyznačuje vysokým klidem a jemnou filozofií, kterou se zdráhám urazit. Ochutnal jsem tuto filozofii a ocenil její ušlechtilost a přemýšlím, zda je moje filozofie způsobilá jí čelit."
Poté se rozehřál a pokračoval, že protokol sjednalo 47 národů včetně Velké Británie (tehdy pod vládou labouristického premiéra MacDonalda) a Velké Británii (pod vládou konzervativního premiéra Baldwina) nezbylo než udělat volte face a prohlásit protokol za špatný, což z toho nutně nevyplývá. I on litoval nepřítomnosti USA, ale odmítal ji považovat za trvalou a těšil se na den, kdy se velká americká republika stane členem Ligy.
Pokud jde o Chamberlainův útok na válečného ducha protokolu, M. Briand odpověděl:
"Nevěřím, že umístění hromosvodu na dům vytváří blesky, ale vždycky jsem si myslel, že je to moudré opatření."
Podle něj bylo naprosto v souladu s duchem míru odrazovat od války, protože mír je nepřítomnost války. Dodal, že názor jeho vlády byl následující:
"Protokol stanoví řadu preventivních opatření, která mají zabránit agresi. Národ, který by se o to pokusil, by byl konfrontován se skupinou nebezpečí, která by mu ukázala nebezpečnost takového podniku."
Závěrem uvedl, že se nedomnívá, že by prohlášení jeho britského přítele proti Protokolu bylo konečné, a jeho vláda by vždy uvítala jakoukoli změnu tohoto dokumentu, která by jej zlepšila.
Beneš. Dr. Eduard Beneš, ministr zahraničních věcí Česko-Slovenska, proslulý jako jeden z nejvýznamnějších evropských státníků a sám předseda 47 národů, které Protokol vytvořily, přijel do Ženevy plný velkých očekávání. Nepochyboval o tom, že tento významný dokument je stejně zdravý, rozumný a pevný jako majestátní zasněžené Alpy, které stály jako pochmurní strážci evropského míru. Čekalo ho však zklamání. Jeho mistrovské myšlení mělo utrpět drsný otřes. Zjistil, že Britové jsou frigidní k Protokolu, jehož byl z velké části tvůrčím géniem.
V závěru rozpravy o protokolu následujícího dne představil Dr. Beneš postoj malých národů k Chamberlainovu rozsudku smrti. Řekl, že Česko-Slovensko, Polsko, Rumunsko a Jugoslávie mají životní zájem na zachování svých současných hranic proti latentním záměrům svých bývalých nepřátel (Německo, Maďarsko, Rakousko). Dr. Beneš v tomto ohledu vystupoval jako "koníček" Francie, která stojí v čele evropského koncertu za zachování statu quo; zastupoval také názor zemí jako Belgie, Dánsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Řecko. Závěrem předpověděl, že Liga nakonec přijme všeobecný arbitrážní systém protokolu.
Pan Chamberlain přečetl krátkou odpověď, která ukončila rozpravu. V podstatě řekl: "Je nám velmi líto, že nás protokol nepřitahuje, když nám tolik záleží na míru a bezpečnosti." Domníval se, že Pakt bez Protokolu je stejně dobrý.
Coolidge. V polooficiálních kruzích v Evropě i ve Washingtonu se očekávalo, že americký prezident Calvin Coolidge vydá v brzké době pozvánky na novou odzbrojovací konferenci. Nepůjde o to, jak se část denního tisku nevědomky domnívala, zabývat se pozemním zbrojením, nýbrž o rozšíření námořních dohod uzavřených na první washingtonské konferenci (1920-21), přičemž existuje pouhá možnost, že se bude jednat i o leteckém zbrojení.
Paříž. Po skončení zasedání Rady odjeli Dr. Beneš, M. Briand, pan Chamberlain a několik dalších osob ze Ženevy do Paříže, aby jednali s premiérem Herriotem.
Byla naznačena tendence vrátit se k "běžným diplomatickým kanálům" za účelem uzavření samostatných smluv, které by zaručily stávající státní hranice. Jak se vyjádřil ministr Chamberlain po rozhovoru s ministry Herriotem a Benešem: "Nyní hledáme jinou cestu k míru. Může vést přes Paříž, přes Londýn, přes Ženevu nebo přes Washington."
Budoucnost. Vzhledem k tomu, že Rada záležitosti ponechala, má být "mrtvý" protokol předhozen jako jablko sváru příštímu shromáždění Ligy v září. Minulý týden se však našlo mnoho těch, kteří Protokol v žádném případě nepovažovali za mrtvý nebo dokonce umrtvený. Myšlenka míru, bezpečnosti, arbitráže a odzbrojení a Dr. Beneš, její prorok, stále žijí.
Comments