Čecháčkovství: Mudrlantské šosáctví se zpátečnickou zaslepeností a nevážnosti k sobě samým

Citace z knihy „Matice školská a občanstvo“ od Elišky Krásnohorské z roku 1882.


… Ale v té chvíli, když nejvyšší hlavy velikého mocnářství schválily nejvyšší učení české, sedí mnohý mudrlantský Čecháček, který si ani „Extrablatt“ svůj nedovede přelouskati, na svém „verpánku" neb jiném podstavci svého povolání, zlostí se mu potí brejle, kloužou mu po nose, dílo se nedaří a ústa hubují, — hubují strašlivou směsicí žalostně zmrzačilých slov německých, až srdce bolí nad ubohou tou němčinou, — hubují a láteří — nač? Kam šlehají hrozivé blesky této rozhorlené bouře?


Na Ústřední Matici Školskou, neboť soused se opovážil vyzvati jej, aby — ó slyšte! aby dal zlatku na tu „Matici"! Zlatku na zřizování českých škol! Čecháček-šosáček div že nevyletěl z kůže! Neví, má-li se více smáti nebo zlobiti, ale do smíchu mu vlastně není, a zlostí všecek překypuje.


Na české školy platiti! To by bylo nadělení! Česká škola mu jest jen k posměchu, k opovržení. Ó, jemu není čeština jazykem dosti kulturním, aby v ní viděl možnost nějakého pokroku a prospěchu; on má přesvědčení, že jen němčina jest cestou ku vznešenosti a blahu. Česká škola! Našemu Čecháčkovi se zdá, že ani slabikování není náležitě učeným slabikováním, když jest to „jenom" české slabikování. Božínku, ta radost, kdyby jeho kluk uměl německý „ajmolanc"! Ale rarach ví — kluk už chodí na třetí rok do německé školy a nejde mu to do hlavy; co bití utržil, co štilců, huby, trestů za to, že jest tak pitomý a neumí, nač se ho otec táže, mu pověděti německy, —ba ani česky! Kluk jest jako pařez, kouska vtipu by se v něm nožem nedořezal. — a předce býval to čiperný kuliferda, než přišel na tu německou. Inu, chyba je v tom, že doma neslyší nic než češtinu. Čecháček jako pravý otec snaží se na stará léta zavésti doma hovor německý; cvičí se na „Extrablattu". Tak jest obětavý, chudák! A předce kluk i z jeho konversace tak málo získal.


Inu ano, bylo by jemu samému za mladých let německé školy třeba bývalo… Ale ne, ne, vždyť jej tatík jeho také posýlal ke kantorovi Němci, a také mu to nešlo, protože též on byl doma chován jenom po česku; býval v tom zrovna tak jako teď jeho kluk; nikam to nepřivedl, a jeho kluk to také nikam nepřivede. Byl by musil náš mistr šosáček míti též sám tatíka německy vychovaného, a tatík jeho zas tatíka svého, — ba bylo by se muselo pořádně začíti již od prapradědů, aby on teď mohl na svém „verpánku“ spokojeně seděti s pevným vědomím, že jest skoro tolik jako Němec a kluk jeho že se už bezmála celým Němcem stane.


A jakž se neměl rozhorliti, když právě, an v myšlenkách si přál poněmčení svých prapradědů nazpět do minulosti, přišel ten potrhlý soused žádat ho za příspěvek na Matici Školskou!


Dosti však žertů, jest to smutná pravda. Říkávalo se do nedávna, že jest němčina řečí panskou a čeština řečí chudiny, řečí mozolů; teď pomalu se to snad obrátí? Panstvo uznalo jazyk lidu za důstojnou mluvu snah nejvyšších, a lid náš sám bude jej považovati za nehodný své úcty? Vládnoucí pánové zařizují vysoké učení jazykem českým, a nižší vrstva, jádro občanstva bude českému vzdělání podkopávati půdu, neuznávajíc za hodno, aby děti jeho nabývaly vlastním jazykem nejprvnějších, nejjednodušších základů vědění? Našim šosáčkům jazyk český ani za tak malou dávku učenosti nestačí, když zastupitelstvem říše doznáno světu, že stačí na nejvyšší školy vědecké?


Nekřivdíme občanstvu našemu! Neboť jest zjevno, že tyto výčitky nemohou se týkati uvědomělé jeho části a tedy býti nespravedlivými. Ale že mezi občanstvem naším jest veliká částka šosáctva, které zasluhuje náležitého pokárání, neupře nikdo, kdož jen poněkud se ohlédl v kruzích našeho obchodnictva, průmyslnictva a řemeslnictva, v kruzích dělnictva, ba namnoze i rolnictva.


Povězme si upřímné pravdu: tolik šosáctva, zpátečnické zaslepenosti a neuvědomělosti nenachází se na straně Němců. Vezměme si je za vzor, kterak si horlivě hledí svého, kterak rozumějí svým prospěchům a se v nich podporují, kterak jsou všichni za jednoho, kde o to jde hájiti se proti cizím vlivům, kterak ctí svůj jazyk i svou národnost a houževnatě zastávají se každého nároku jejího. U Němců není té nevážnosti k sobě samým, není té poníženosti ošklivé, která hyzdí člověka každého, ať jest národnosti jakékoliv, — u nich není ani jediného mudrlanta takového, jakého jsme právě vylíčili — a jakých pohříchu jest mezi námi Čechy na tisíce!


Ten šosáček vzdychající hořem a studem za to, že se narodil jako syn svého národa, že vychován byl a mluví jen svým jazykem a že jeho dítěti se nechce podařiti, by zapřelo ten jazyk, — tento šosák směšný a opovržení hodný nenachází se již nikde na celém světě, tento jenom kvítkem českých luhů, — specialitou českou , která by v Museu národností celé zeměkoule neměla sobě rovné!


Tak nezapomíná se nad sebou samým žádný jiný Slovan, tak žádný German, žádný Ital, Frank či Brit! Tak nezahazuje se před sebou samým ani Turek, ani kterýkoli syn asijských pouští, — ba i v tom černochu zakypí hrdý odpor, chceteli mu vnucovati důkazy, že nižšího jest plemene. - Specialita česká! - …



Zdroj:

https://ndk.cz/view/uuid:fdc42260-ce4f-11dc-a1a9-000d606f5dc6?page=uuid:f3fd09a0-792b-11e6-8340-5ef3fc9ae867


2 zobrazení0 komentářů