Čapek: Obyčejnému a slušnému občanu se příčí ohánět se stranictvím

Článek Karla Čapka O NAŠÍ STRANĚ z roku 1926.

Jsou v politice dva velmi zřejmě odlišné druhy lidí: jedni, kteří při každé příležitosti říkají „naše strana”, a druzí, kterým to slovo jaksi vázne v krku. Ti první třeba prohlašují, že „naše strana je pro ozdravění financí”; kdybyste je rozkrájeli, neřeknou, že „sám prostý a zdravý rozum” nebo „každý slušný člověk” je pro ozdravění financí. Provolávají, že „naše strana je na stráži proti nepřátelům státu”; nikdy by nepřiznali, že koneckonců na stráži proti nepřátelům je každý občan, který má svých pět pohromadě.

Tvrdí, že „naše strana učiní vše proti nezaměstnanosti”; ale nikterak nejsou ochotni dodat, že proti nezaměstnanosti má učiniti vše obyčejný lidský rozum a cit. Byli by s to říci, že „naše strana se rozhodně vyslovuje proti souchotím” nebo že „naše strana neschvaluje dětskou úmrtnost”.

Na lid, národ nebo člověka se odvolávají jenom v tvrzeních méně nepochybných. Je-li jejich strana pro zdražení ječmene, vysloví to tak, že „náš národ se musí bránit zahraniční soutěži”; nebo jindy vyhlašují, že „žádný český člověk nemůže být pro uznání zámků na měsíci de iure”, a tak dále. Ten druhý druh lidí – a to jsou obyčejně ti méně političtí – nejsou za živého boha s to říci, že jsou pro finanční rovnováhu ve jménu své strany; jsou pro ni jen proto, že tomu chce normální občanský rozum.

Netvrdí, že „naše strana je pro snížení daní”, protože pro snížení daní je patrně srdce všech poplatníků. Vyslovují-li nějaký vážný požadavek, vyslovují jej jako postulát zdravého smyslu, a ne jako postulát své strany. Jaksi by se styděli říci, že „naše strana je pro to, aby lidé neumírali hlady”; neboť to není věcí strany, nýbrž prostě věcí svědomí. Říká se „naše strana”, místo aby se říkalo zkušenost, rozum, slušnost, povinnost nebo svědomí.

Avšak obyčejnému a slušnému občanu se poněkud příčí, aby se oháněl „naší stranou”, pokud se může ohánět vlastním rozumem. Je-li někdo pro užitečné a dobré věci proto, že je právě „naše strana”, je snad dobrým straníkem, ale trochu špatným občanem. Pokud budou mít politikové plné huby „našich stran”, potud není v politice místa pro některé přirozené důvody, jako je rozum a svědomí; má-li se kdy naše politika změnit, je nám víc třeba skutečných občanů než skutečných straníků.